Čeká nás ještě hodně umělecko-řemeslné práce. Ta je ale na stavbě nejzajímavější

Oprava Negrelliho viaduktu je téměř u konce, vlaky už jezdí po kolejích, ale klenby pod nimi čekají ještě měsíce restaurátorských prací. Ty má na starosti stavbyvedoucí František Jansa ze společnosti Avers, která se specializuje na obnovu památek.

Od prvního června jezdí na Negrelliho viaduktu pravidelné vlaky, ale pod mostem se ještě čile staví. Jaké práce vás čekají?
Do konce roku budeme ještě restaurovat zbytek cihelných, a hlavně kamenné klenby. Končit bychom měli kolem 20. listopadu.

Pamatujete si, co jste si říkal na začátku stavby?
Práce jsme rozjížděli na jaře 2017 a vůbec jsem si nedovedl představit konec. Když jsem viděl, v jakém je to stavu a kolik oblouků se mělo bourat, jímala mě občas hrůza. Nakonec se ukázalo, že špatných oblouků bylo dokonce více, než předpokládal projekt. A upřímně, ještě loni v létě jsem si vůbec nedovedl představit konec. Musím říct, že tady budu 3,5 roku a takovou stavbu jsem nezažil.

Suverénně největší projekt, co jste dělal?
Zcela určitě, ale ne nejsložitější. Z odborného hlediska to složitá stavba nebyla. Teď to berte z pohledu firmy, která obnovuje památky. Na viaduktu se stále střídá kámen a cihla, kdežto při rekonstrukcích historických budov máte i řadu jiných řemesel – truhlář, štukatér, malíř, umělecký kovář.

Jak moc se lišila realita a projekt při odkrývání oblouků?
Diagnostika ukázala, že poměrně dost. Některé klenby byly v horším stavu, než předpokládal projekt, protože projektant pravděpodobně neměl v přípravné fázi možnosti, jak si některé věci ověřit. Na druhou stranu bourat a stavět jednu nebo deset kleneb na jednom místě, už je technicky podobné. Problém jsme měli jen v zásobování kamenem, kterého bylo třeba sehnat velké množství ve stejnou dobu.

Jaké byly požadavky památkářů?
Památkáři byli rozumní. Snažili jsme se zachovat maximum původních kamenů. Každý kámen se po rozebrání očísloval, zdegradované se vyhodily a na jejich místo se objednávaly přesné kopie. Číslovali jsme každou řadu a kameny pak odváželi na Bubny, kde jsme měli zázemí. Památkáři měli požadavky ohledně povrchové úpravy, ale vše standardní. Nebyl problém se domluvit.

Kde se kameny vyráběly?
V německé Pirně. Zní to jako dálka, ale je to rozhodně rychlejší, než kdybychom je vozili někde od Brna. Každopádně jsme dostali nový materiál a na klenbách pak pracovaly čtyři party kameníků. Paradoxně úplně nejtěžší na celé stavbě bylo vytvořit jim servis, jaký potřebovali. Dostatek jeřábů, vody, malty a zásobování kamenem, aby šly práce co nejrychleji.

Teď vás čekají restaurátorské práce, co všechno obnáší?
Opravu klenby zespodu a z obou boků. Vysekáváme vydrolené spáry, uražené hrany u kamenů opravujeme umělým pískovcem a sem tam některý opravdu zdegradovaný vyndáme a nahradíme novým. Ale těch už není tolik. Celé to pak natíráme zpevňovačem, aby se 150 let starý kámen zpevnil, natřeme antigraffiti proti sprejerům a hydrofobizačním nátěrem, aby to při deštích nevsakovalo vodu. V praxi pak kapky vody stečou jako po skle. Jenže kleneb máte 99, takže to zas tak rychle neubývá. Zvlášť když do každé z nich musíte postavit lešení.

Kolik lidí na tom pracuje?
Mezi 30 a 40. Dělají na klenbách už od zimy. 

Jak dlouho trvá oprava jedné klenby?
Pokud je méně zničená, pak týden. Pokud více, tak klidně dva týdny. Rozhodně máme do listopadu co dělat.

Dělali jste si historický výzkum?
Probíhal restaurátorský průzkum, což je v podstatě diagnostika stavby včetně základů, kde jsme každou klenbu odkopali metr pod zem. Někde byly základy docela dobré, ale některé jsme museli hodně opravovat a některé základové pilíře i sešívat helikální výztuží.

Předpokládám, že jste cihelné klenby injektovali?
Přesně tak a byla to piplačka. Do každé spáry se po půl metru pouštěla injektážní hmota.

Jak se pracuje v centru Prahy?
Se zázemím, co máme, to bylo v pohodě.

Co žulová část viaduktu přes řeku, v jakém byla stavu?
Žula je kvalitativně samozřejmě úplně jiný materiál a degradace nebyla taková. Ale i tady jsme všechny klenby přes Vltavu injektovali.

Lišil se váš postup nějak od vašich předchůdců před 150 lety?
V podstatě ne. Když pominu mechanizaci, která nám samozřejmě pomáhá, systém bednění a výstavba klenby zůstala prakticky stejná.

Co vám stavba dala?
No hlavně mě stála strašné nervy. Obvykle nestíháte termíny v průběhu stavby, ale tady jsme nestíhali už od začátku. I když letos už je to relativně v pohodě. Máme před sebou sice hodně práce, ale už je taková hezká, umělecko-řemeslná.

Jak fungoval dozor na stavbě?
Profesionálně. Odborně byli na výši. Rozuměli tomu, co je důležité a co není.

Jaké máte za sebou další stavby a kam se budete přesouvat z viaduktu?
V průběhu výstavby jsem se spoluúčastnil rekonstrukce Staroměstské radnice ve spolupráci s firmou Subterra, restaurování zámku Veltrusy a teď jsme začali rekonstrukci hradu Karlštejn. Předtím jsem dělal docela velkou rekonstrukci Uměleckoprůmyslového muzea, a ještě předtím jsem dělal rok a půl v Japonsku rekonstrukci naší ambasády v Tokiu. A ještě předtím řadu domů nebo fasád na Malé Straně.

Související články

Reklama

Vážené čtenářky a čtenáři,

od roku 2020 jsme spustili nový web časopisu SILNICE ŽELEZNICE. Všechny historické články lze dohledat na „staré verzi webu“ - old.silnice-zeleznice.cz. Pokud jste si na své firemní stránky některý z našich článků někdy vložili, upravte si v administraci odkaz - vložte slovo „old“, čili old.silnice-zeleznice.cz/ … (link článku). Odkaz bude plně funkční.

Kalendář akcí