Podle odborníků si v autech léčíme komplexy z běžného života. Foto: iStock
Do rozsáhlého každoročního průzkumu nadace VINCI Autoroutes, který analyzuje rizikové chování řidičů na evropských silnicích, byla poprvé zařazena i Česká republika. A výsledky ukázaly, že Češi jsou za volantem typickými Evropany s podobnými zlozvyky a nešvary jako jejich kolegové z jiných zemí.
V pořadí již 16. barometr VINCI Autoroutes ukazuje na nízkou sebereflexi řidičů napříč Evropou. Zatímco sami sebe označují za ostražité nebo ohleduplné, ostatní řidiče na silnici často vnímají jako agresivní nebo nezodpovědné. U Čechů průzkum mimo jiné ukázal, že téměř 60 procent řidičů nedodržuje bezpečnou vzdálenost a dvě třetiny telefonují za jízdy.
Nadace VINCI Autoroutes provádí svůj každoroční průzkum v evropských zemích, kde skupina VINCI působí jako správce části dálniční sítě. V Česku se to od roku 2025 týká nové dálnice D4 Via Salis, proto je i Česká republika nově součástí hodnocení.
Auto je anonymní
Průzkum uskutečnila agentura Ipsos Bva na vzorku 12 100 osob starších 16 let ve Francii, Belgii, Španělsku, Řecku, Itálii, Nizozemsku, Polsku, Česku, Spojeném království a Slovensku. Podle zjištění výzkumníků celkem 38 procent tuzemských šoférů mimo jiné přiznává, že ostatním sprostě spílá, 35 procent nemístně troubí. Každý pátý se „lepí“ na kufr vozu před sebou a každý osmý šofér neváhá jít si konflikt vyříkat osobně. Osm z deseti vědomě překračuje rychlostní limity a šest z deseti řidičů nedodržuje bezpečný odstup.
Podle odborníků si v autech léčíme komplexy z běžného života. „Ti lidé mají nějaký problém jinde v životě, v rodině, v práci. Sednou si do auta, najednou mají moc nad silným autem. Cítí se významnější, silnější,“ vysvětluje dopravní psycholog Milan Hrdina. Z ustrašeného úředníka se tak po zaklapnutí dveří stává silniční predátor.
V této souvislosti psycholog připomíná, že v davu se člověk chová jinak, přejímá jeho myšlení. Chování na silnici je tedy nakažlivé. „Další řidiči zrychlí, vy zrychlíte taky. Auto je anonymní, jsme v něm schováni,“ vysvětluje.
Vybraná zjištění průzkumu
Chování k ostatním řidičům
- 49 % respondentů přiznává, že jiné řidiče urážejí.
U českých řidičů je to 38 %. - 45 % nemístně troubí na řidiče, kteří je rozčilují; 35 % ČR.
- 28 % se úmyslně „lepí“ na vozidlo řidiče, který je rozčiluje; 20 % ČR.
Dodržování pravidel
- 83 % řidičů někdy překračuje povolenou rychlost; 81 % ČR.
- 55 % nedodržuje bezpečnou vzdálenost; 59 % ČR.
- 33 % předjíždí na dálnici zprava; 24 % ČR.
- 17 % si nezapíná bezpečnostní pás; 19 % ČR.
Telefonování
- 65 % řidičů telefonuje za volantem; 66 % ČR.
- Z toho 21 % drží telefon přímo v ruce; 23 % ČR.
Alkohol a drogy
- 5 % řidičů přiznává, že někdy usedli za volant pod
vlivem alkoholu; 2 % ČR. - 2 % řidičů připouští, že někdy řídí pod vlivem drog; 2 % ČR.
Únava za volantem
- 30 % evropských řidičů uvádí, že usedají za volant,
i když cítí značnou únavu; 26 % ČR.
Jsme národ pokrytců
Barometr odhalil také to, že jsme národ řidičských pokrytců, kteří vidí chyby všude kolem, jen ne u sebe: 99 procent českých řidičů o sobě bez mrknutí oka tvrdí, že za volantem jezdí naprosto vzorně, ohleduplně a ostražitě. Jenže titíž lidé v průzkumu přiznali, že se na silnicích k smrti děsí agresivity těch druhých.
„Ital raději přizná, že je špatný milenec, než že je špatný řidič. U Čechů to platí stejně. Když se bavíme o sobě, vyzdvihujeme se na piedestal dokonalosti, ale ti ostatní jsou pro nás zvířata a neumětelové,“ vysvětluje syndrom vlastní neomylnosti dopravní expert Platformy VIZE 0 Roman Budský.
Dále celkem 84 procent českých řidičů přiznává, že během jízdy odvrátí zrak od vozovky na více než dvě sekundy. Nejčastěji kvůli telefonu, navigaci nebo jiným činnostem v autě.
Agresivita řidičů nemusí být vždy vrozená, ale vyvolaná okolnostmi. „Je způsobená současným životním tempem, které vedeme. Stále pospícháme a nestíháme, do toho uzavírky, opravy, kolony. Snažíme se pořád něco dohánět,“ vysvětlil pro iDnes.cz Jiří Novotný, místopředseda Asociace autoškol, podle něhož bychom se neměli inspirovat jižními národy, které jezdí temperamentněji. „Pro nás je to doprava bez pravidel, ale oni s tím počítají. K nám to přenést nejde,“ varuje Novotný.
Každý národ má také svá specifika agrese za volantem. Podle Romana Budského z Vize 0 se Američané vyznačují vulgárními gesty. „V Rusku zase řidič neváhá stíhat vás až do vašeho bydliště, aby vás napadl. Na jihu Itálie je červená jen informativní barva,“ konstatuje expert.
Dvě třetiny řidičů v průzkumu přiznaly telefonování za jízdy a téměř čtvrtina dokonce čte nebo píše zprávy či maily. Přitom právě rozptýlení za volantem patří podle odborníků k největším zabijákům na silnicích.
Proč nám tečou nervy?
Co způsobuje největší „vytékání“ nervů českých šoférů? Dle Romana Budského je to právě česká infrastruktura, která řidičům na klidu nepřidává. Kolony, rozkopané tahy a přetížené komunikace vytvářejí prostředí, v němž je frustrace prakticky nevyhnutelná.
„Dnes v podstatě jedete od špuntu ke špuntu. V lidech pak začne bublat krev. Řidič by měl být považován za zákazníka, u nás je bohužel vnímán jako obtížný hmyz,“ myslí si Budský. Ten upozorňuje i na jeden specificky český fenomén, který dokáže spolehlivě zvednout tlak tisícům motoristů. Takzvané levoproudaře.
„Ti jsou nejhorší. Jedou klidně v prostředním pruhu na tříproudé dálnici. Když je chcete předjet, musíte zprava až do levého a pak zase přes dva pruhy zpátky. Nebo to nevydržíte a předjedete ho zprava a riskujete pokutu i body,“ shrnuje Budský.
