Porota při hodnocení dlouhodobě akcentuje nejen technickou kvalitu a provedení, ale také přínos pro uživatele, začlenění do okolního prostředí a míru inovace. Foto: Ondřej Bouška
Letošní ročník soutěže Stavba roku dopravní a technické infrastruktury tradičně ukázal šíři oboru – od liniových dopravních staveb přes modernizace železničních uzlů až po technologicky zaměřené projekty technické infrastruktury.
Porota při hodnocení dlouhodobě akcentuje nejen technickou kvalitu a provedení, ale také přínos pro uživatele, začlenění do okolního prostředí a míru inovace. Vedle velkých investičních akcí se tak do popředí dostávají i menší projekty, které přinášejí nové přístupy – například citlivé rekonstrukce, revitalizace brownfieldů nebo úpravy veřejného prostoru v návaznosti na dopravní infrastrukturu.
Přehlídka potvrdila, že kvalitní infrastruktura dnes nevzniká jen jako novostavba, ale často jako promyšlená transformace existujících děl.
Křivka v krajině: cyklostezka nad Čertovými proudy
Mezi oceněnými projekty zaujaly jak citlivě adaptovaná cyklostezka na Lipensku, tak rekonstrukce interiérů plzeňského hlavního nádraží, která vrátila život historické budově a přizpůsobila ji současným potřebám cestujících. Oba projekty nesou podpis ateliéru A8000.
Úsek Vltavské cyklostezky mezi Loučovicemi a Vyšším Brodem představuje mimořádně citlivou transformaci historické technické infrastruktury. Nová trasa o délce 5,5 kilometru vznikla využitím tělesa bývalého Spirova kanálu – přivaděče vody pro někdejší hydroelektrárnu v lokalitě Čertova stěna.
Projekt, jehož autorem je ateliér A8000 ve spolupráci s dopravním inženýrem Ondřejem Zenklem (Zenkl CB), ukazuje, že infrastrukturu lze rozvíjet i bez nové zátěže krajiny. Architekti zde nevystupují jako tvůrci nové formy, ale spíše jako „editoři“ existujícího díla – odstranili nánosy času a nechali vyniknout původní konstrukci.
Nejvýraznějším prvkem je průjezd vnitřkem železobetonového kanálu, včetně zhruba 250 metrů dlouhého akvaduktu vysoko nad tokem Vltavy. Původní konstrukce byla očištěna, lokálně sanována a pouze minimálně upravena. V jednom místě byl kanál „otevřen“ – řezem vznikl průhled do dramatického údolí Čertových proudů. Výsledkem je působivá „křivka v krajině“, která nepůsobí jako cizorodý prvek, ale přirozeně splývá s okolím.
Důležitý je i širší kontext projektu. Cyklostezka se stala impulsem pro transformaci regionu, který po útlumu průmyslu hledá novou identitu. Loučovice se postupně otevírají turistickému ruchu, vznikají nové služby a podnikatelské aktivity. Projekt tak potvrzuje, že dopravní infrastruktura může být zároveň nástrojem regionálního rozvoje.
Silně zastoupené bývají v soutěži zejména:
- modernizace železničních tratí a stanic,
- rekonstrukce mostních objektů,
- městské dopravní stavby včetně terminálů a přestupních uzlů,
- a v neposlední řadě i projekty podporující bezmotorovou dopravu.
Trendy, které letošní ročník potvrdil
- ReUse a práce s existující strukturou
Namísto nových zásahů roste význam rekonstrukcí a adaptací – ať už jde o historické objekty, nebo technická díla v krajině. - Uživatelský komfort jako priorita
Projekty se stále více soustředí na orientaci, bezbariérovost, služby a celkový zážitek uživatele. - Propojení infrastruktury s okolím
Dopravní stavby přestávají být izolovanými prvky stávají se integrální součástí měst a krajiny. - Multifunkčnost
Typickým příkladem jsou moderní nádraží fungující jako dopravní i společenská centra.
Nádraží Plzeň jako dopravní a obchodní hub
Ocenění získala také rekonstrukce interiérů hlavního nádraží v Plzni, na níž se podílel ateliér A8000 ve sdružení se společností SUDOP PRAHA. Projekt navazuje na širší modernizaci stanice a představuje proměnu historické výpravní budovy v současný dopravní uzel odpovídající aktuálním nárokům cestujících.
Rekonstrukce, realizovaná v letech 2021–2024, zahrnovala kompletní obnovu objektu včetně střechy a fasády. Klíčová změna se však odehrála v interiéru. Horní hala byla nově koncipována jako obchodní pasáž, čímž se nádraží proměnilo v multifunkční prostor – vedle dopravy plní i roli místa pro služby, setkávání a trávení času.
Architekti se soustředili především na zpřehlednění provozu. Centrální pokladny sjednotil výrazný pult, cestující mohou nově nakoupit jízdenky od různých dopravců na jednom místě. Prostor je bezbariérový, doplněný o orientační systémy pro osoby se zrakovým či sluchovým postižením a moderní bezpečnostní technologie.
Z architektonického hlediska je podstatný návrat k původní barevnosti – interiéru dominují krémové, šedé a bílé odstíny, které odkazují na historickou podobu budovy z počátku 20. století. Dlažba byla obnovena jako replika původního řešení, doplněná současnými materiály, například odolným litým nábytkem.
Novým prvkem je také restaurace se zahrádkou přímo u nástupiště, která propojuje interiér s exteriérem a přibližuje nádraží městu. Tento přístup odpovídá současnému trendu v evropské železniční infrastruktuře: nádraží už není jen tranzitním místem, ale plnohodnotnou součástí městského života.
