Zdeněk Ludvík: Veškerý úspěch MI Roads stojí na našich lidech

Mluví klidně ale zároveň odhodlaně. Tah na branku je cítit z každé jeho věty, a to i přesto, že má za sebou extrémně náročný rok v čele nové stavební firmy MI Roads. V rozhovoru s předsedou správní rady této společnosti, Ing. Zdeňkem Ludvíkem, došlo nejen na toto roční ohlédnutí, ale třeba i na téma automatizace a umělé inteligence.

Po celé republice se staví jako o život, řada dalších projektů je připravena k realizaci, na druhé straně státní rozpočet je více než napjatý a zatím není jasné, jaké investice do infrastruktury lze očekávat. Jak celou situaci vnímáte a co od stavebního trhu čekáte v nejbližších letech?

Aktuálně jsme v situaci, kdy je investorská organizace ŘSD ČR odborně a stabilně řízena. Stát tedy může nyní sklízet plody její dobré dlouhodobé práce, přičemž je zde opravdu spousta velkých staveb připravených k realizaci. Na stavebním trhu je zároveň extrémní konkurence a státu se tak daří soutěžit náročné stavby za minimální peníze. K tomu má navíc stát ještě možnost čerpat na tyto levné stavby evropské dotace. V takové situaci by nestavěl jen blázen. S nadsázkou říkám, že kdybych měl teď stavět rodinný dům, rád bych nechal jeho stavbu vysoutěžit ŘSD – měl bych ho za polovic a za jednu stavební sezónu. Co se tedy týká budoucích investic do nedokončené páteřní dálniční sítě, jsem optimista. Věřím, že si stát tuto příležitost, jak levně dostavět dálnice, nenechá ujít a bude do infrastruktury dál investovat ve velkém.

Omezí se státní investice do staveb, které nejsou podporované dotacemi?

Logicky by to tak mělo být, na druhou stranu má stát ohromný dlouhodobý deficit v údržbách a opravách silnic a zejména mostů. Tyto opravy je nutné provádět bez ohledu na investiční apetit v úrovni celostátní dálniční sítě, jinak nám celý systém hospodaření se silniční infrastrukturou státu nebude fungovat. Velká část tohoto deficitu leží na krajích a týká se zejména silnic nižších tříd. Zastavení investic do těchto oprav je tak opět proti zdravému rozumu. Z dlouhodobého hlediska se nic neušetří, pouze se celý problém přesune o pár let později s tím, že hodnota opravy se pak naopak ještě zvětší. Pokud zůstaneme u příměru s rodinným domem – není rozumné odsunout opravu střechy, do které zatéká, protože tím nic neušetřím. Dle mého názoru je u těchto projektů oprav nutný dlouhodobý koncepční přístup a za nejhospodárnější považuji pravidelnou alokaci finančních prostředků na údržbu s tím, aby byla jejich výše fixně navázána na spravovaný rozsah a zatížení silniční sítě. Opět věřím, že stát se v tomto zachová hospodárně a bude do údržby pravidelně investovat.

Jaký máte názor na financování výstavby ze soukromých finančních zdrojů – tzv. PPP projekty?

Můj názor na PPP? Domnívám se, že v našem prostředí a za aktuální situace je to vyslovené plýtvání veřejnými prostředky. Koncepce těchto projektů spočívá v tom, že si vše necháte zajistit od soukromé firmy – jak finanční zdroje, tak stavbu včetně projektu a rovněž i následnou údržbu a provozování. U silničního PPP projektu jde vždy o ohromný a dlouhodobý objem peněz v úrovni desítek miliard a z každé takto proinvestované koruny chce mít soukromá forma logicky svůj zisk. To je její motivace, proto to dělá.  Jediný přínos pro stát je ten, že nemusí vše platit hned, ale až postupně, později, a tedy samozřejmě také o to dráž. K tomu je nutno si uvědomit, že tyto stavby dle aktuálního nastavení a požadavků zadavatelů mohou dělat pouze soukromé firmy, které již mají s PPP projekty rozsáhlé zkušenosti. To znamená, že uspět v PPP projektu může výhradně několik nadnárodních zahraničních korporátů. Stát si tak sám snižuje konkurenci a vyřazuje české firmy ze hry. Peníze českých daňových poplatníků tak nakonec zbytečně skončí v rukou zahraničních firem a investičních fondů. Například na poslední PPP projekt dálnice D4 byly odevzdány pouze dvě cenové nabídky. Jak jsem již říkal, u standardních projektů se daří státu díky jeho schopnostem a nastaveným parametrům dosáhnout vysoké konkurence na trhu a pro stát tak získat velmi výhodné ceny. U projektů PPP je to ale dle mého názoru již z podstaty věci přesně opačně a má dvě zásadní nevýhody: nízkou konkurenci několika málo zahraničních korporátů a pro stát nevýhodnou cenu. Podle mě je tento typ projektů vhodný v prostředí, kde stát nezvládá výhodně zajistit financování, nerozumí výstavbě ani údržbě, a nechá si proto vše provést od soukromé firmy. Té sice hodně zaplatí, ale dosáhne výsledku, kterého by sám nebyl schopen.

Jak si v tomhle kontextu společnost MI Roads buduje postavení na trhu a jaké máte strategické plány?

MI Roads je novou společností, která vznikla na zelené louce. Začali jsme zcela od nuly a s pokorou jsme rádi za každou zakázku, včetně těch malých. Ke každé jednotlivé stavbě se snažíme přistupovat s maximální energií a snahou o rychlou a efektivní výstavbu. Těší nás důvěra obchodních partnerů v naše schopnosti a věříme, že se tento náš přístup založený na štíhlosti a efektivitě v praxi ukáže jako konkurenceschopný. Z logiky věci nemůžeme konkurovat zahraničním gigantům, ale věřím, že si svůj prostor na trhu najdeme. Již na prvních zakázkách se ukazuje, že to funguje. Investoři jsou s naší prací spokojeni a z toho mám velkou radost.

Z jaké části máte naplněný zásobník práce na další rok?

Za poslední období se společnosti MI Roads spolu s obchodními partnery podařilo uspět v několika pro nás velkých projektech a momentálně jsme tak na příští rok již zcela vytíženi. Snažíme se proto o posílení naší vlastní personální základny náborem nových zaměstnanců a já osobně zde zároveň vidím velkou příležitost v prohloubení spolupráce s našimi obchodními partnery.

Na jakých stavbách aktuálně společnost MI Roads pracuje?

Ve spolupráci se slovenským partnerem, firmou Doprastav, momentálně zahajujeme práce na naší největší stavbě, dálnici D35 Janov - Opatovec. S kolegy z brněnské Firesty pak pracujeme na výstavbě krásného nového ocelového mostu přes řeku Moravu u Napajedel na dálnici D55. Na jihu Čech rozjíždíme spolu se společnostmi BES, Subterra a Dömper velkou opravu nejstarší části dálnice D3 v úseku Mezno – Chotoviny. Zapomenout ale nesmím ani na obchvat Semic ve Středočeském kraji nebo na výstavbu obchvatu Jihlavy na Vysočině, kde stavbu realizujeme ve sdružení se společností IMOS. 

Jaké máte technologické zázemí a vybavení?

Společnost MI Roads při svém rozjezdu výrazně investovala do vlastního vybavení. Pořídili jsme nové stroje zejména pro pokládku asfaltových vozovek, pro provádění nákladní přepravy a zemních prací. Věříme, že se nám tyto velké počáteční investice do vlastního strojního zázemí vrátí ve vysoké kvalitě a efektivitě prací.

Už se zklidnila situace kolem cen materiálů a energií? A jak moc se to propsalo do tendrů?

Situace na trhu materiálů a energií je ve srovnání s první polovinou minulého roku již výrazně klidnější. Tehdy šlo skutečně o kritický stav a stavební komodity byly často zcela nedostupné. Stále ale platí, že vývoj cen komodit je v delším časovém horizontu nepredikovatelný. Na jedné straně ceny ovlivňují globální vstupy, zejména v případě ropy a surového železa, které se v posledním období vyvíjejí příznivě. Na druhé straně stavební materiály neustále prodražují různé ekologické a energetické restrikce související s vytyčenými politickými cíli v Evropě.  Do toho často vstupuje také nenasytnost některých dodavatelů stavebních materiálů, kteří vzniklé situace z minulého roku využívají k maximalizaci svých zisků a drží ceny dále naprosto uměle nahoře. To je problematické zejména u komodit, u kterých na trhu chybí dostatečná konkurence a podstatná část zdrojů je ve vlastnictví velkých zahraničních subjektů – pro stavebnictví jde typicky o kamenivo, cement a asfaltová pojiva. Jsem sám zvědav, jak se situace bude dál v tomto směru vyvíjet.

Investoři tlačí na rychlost výstavby při zachování maximální kvality. Jak se v takovém prostředí pracuje a jsou ještě v projektech možnosti pro zvýšení konkurenceschopnosti?

Tlak ŘSD na rychlost výstavby je obrovský a o kvalitě se již dnes absolutně nediskutuje. Pravidla jsou dána a nikdo si je nedovolí překračovat. Nároky na stavební firmy jsou extrémní a šanci uspět mají jen ty nejschopnější a nejefektivnější. Je to tvrdý, ale rovný přístup. Naší společnosti zcela vyhovuje.  

V čem vidíte svoji konkurenční výhodu?

Jednoznačně v našich schopnostech. Nemáme rozsáhlou materiálovou základnu, ani bohaté zahraniční vlastníky. Veškerý úspěch společnosti MI Roads tak stojí na jejích zaměstnancích. Jednoduše se snažíme dělat naši práci s vysokým nasazením a maximálně dobře.

Mohou se některé činnosti ve stavebnictví, které prochází personální krizí, nahradit umělou inteligencí nebo masivní automatizací?

Obecně mi přijde, že v personální krizi je celá vyspělá Evropa. Dříve byla naším motorem snaha o to, abychom se my a naše děti měli dobře. Dnes se dobře máme a tento motor nám chybí. Kvůli naší pohodlnosti pak často ztrácíme schopnost efektivní výroby. Umělá inteligence a automatizace jsou směrem, který jistě do stavebnictví přijde a svoji roli sehraje, nikdy ale nedokáže adekvátně nahradit ve stavebnictví tolik důležitý lidský faktor. Stavebnictví totiž vždy bude o řemeslu, lidech a jejich schopnostech.

Foto: MI Roads