Boom dopravního stavitelství „vysaje“ zásoby kameniva. Česko bude potřebovat nové kamenolomy a pískovny

publikováno:
Spotřeba stavebního kamene v Česku vzrostla za posledních deset let o 37 %, přitom se ale nepodařilo už od roku 1989 otevřít žádný nový kamenolom. Spotřeba stavebního kamene v Česku vzrostla za posledních deset let o 37 %, přitom se ale nepodařilo už od roku 1989 otevřít žádný nový kamenolom.

Česká geologická služba ve spolupráci s Těžební unií a Sdružením pro výstavbu silnic a dálnic dokončila studii pro Ředitelství silnic a dálnic o disponibilních zdrojích stavebních surovin pro velké investiční akce. Autoři proložili plány výstavby dálnic a železnic s mapou ložisek a dokázali, že Česko v mnoha případech nemá dostatek stavebního kamene a štěrkopísku v optimální dojezdové vzdálenosti do 35 kilometrů. Studie také upozorňuje na příznaky začínající stavební surovinové krize – regionální výpadky, prodlužující se přepravní trasy a zdražování.

Z celkem 216 aktivních kamenolomů a 155 aktivně činných pískoven (stav k 1. 1. 2023) skončí do deseti let polovina ložisek. Důvodem je nárůst spotřeby v návaznosti na očekávaný rozvoj dopravní infrastruktury a paralýza v oblasti povolování nové těžby. Na první pohled se zdá být napjatější trh stavebního kamene. Jeho spotřeba v Česku vzrostla za posledních deset let o 37 %, přitom se ale nepodařilo už od roku 1989 otevřít žádný nový kamenolom. Výsledkem je zdražování (jen za poslední rok o desítky korun za tunu) a nedostatek některých frakcí. Situace však není o moc lepší ani v oblasti štěrkopísků. Trh sice vykazuje v posledních letech stabilní spotřebu a alespoň sporadické otvírky nových pískoven. Přesto vzrostly ceny za posledních pět let o 25–30 % a některé regiony se dostaly do výrazného deficitu.

Dovoz, nebo příděly?

„Zlínskému kraji nepomohly ani dovozy ze Slovenska, krátkodobě zde dokonce musel fungovat přídělový systém. Velký nedostatek panuje také v Královéhradeckém kraji, a proto se kamenivo na stavbu dálnice D11 z Trutnova do Polska bude vozit z daleka a bude to drahé. Těžba štěrkopísku je pak podmíněna povodím velkých řek, takže třeba Vysočina už nemá jedinou pískovnu,“ říká ložiskový geolog Josef Godány z České geologické služby a dodává: „Alternativní materiály jako recykláty nebo vedlejší energetické produkty mohou krizi zmírnit, ale v žádném případě vyřešit. To prostě nevychází kvantitativně ani kvalitativně.“

Studie pracuje s plánovanými stavbami ŘSD do konce roku 2026. Celkem jde o téměř 290 kilometrů dálnic, včetně šesti úseků D7 (43 km) nebo sedmi úseků D35 (66,7 km). „Na stavbu kilometru dálnice potřebujete 45–50 tisíc tun kameniva. Na jednu stranu mám radost, že po letech opatrnějšího rozvoje máme před sebou perspektivu dostavby základní sítě dálnic do konce dekády. Na druhou stranu mám při pohledu na dokončenou studii pochybnosti, zda budeme mít z čeho stavět,“ říká jednatel Sdružení pro výstavbu silnic Petr Svoboda. Studie dále promítá do plánované spotřeby kameniva i stavby Správy železnic v oblasti železniční infrastruktury do roku 2032. Naopak nezohledňuje regionální stavby, opravy místních komunikací, soukromé a developerské projekty či velké energetické stavby.

„Je to paradox, ale útlum těžby může vést ke zhoršení dopadů na životní prostředí, a to kvůli prodloužení zásobovacích tras. Každý kilometr navíc, který musí ujet plně naložený nákladní vůz, navýší emise oxidu uhličitého o 0,8 kg. V rámci studie jsme identifikovali rekordní vzdálenost mezi lomem a obalovnou ve výši 155 km,“ říká předseda představenstva Těžební unie Pavel Fiala.

Návrh možného řešení

Studie se neomezuje na analytickou část, ale pojmenovává také příčinu neutěšeného stavu a navrhuje řešení. Je třeba zrychlit povolovací proces, který v případě pískoven trvá průměrně 5–10 let a v případě kamenolomů 8–12 let. Mezi největší překážky patří nepřiměřené podmínky odvodů za odnětí půdy ze Zemědělského půdního fondu při využívání ložisek nevyhrazeného nerostu, nemožnost získat závazné stanovisko k posouzení vlivů na životní prostředí na celou dobu plánovaných záměrů, nepochopení úřadů ohledně historického rozdělení ložisek na výhradní a nevýhradní nebo přehnaná ochrana vodních zdrojů.

V nadcházejícím období navrhují autoři rozpracovat podrobnější studii, která by již zahrnovala i developerskou výstavbu, výrobní programy prefabrikovaných produktů či velké energetické stavby a na základě detailnějších podkladů od těžebních společností by strukturovaně analyzovala disponibilitu kameniva po jednotlivých frakcích.

Autor: Česká geologická služba