Naše systémy se hackerům ubrání, věří Zdeněk Chrdle, šéf AŽD

Nízkopodlažní jednotka RegioSprinter, která zajišťuje provoz na Švestkové dráze Nízkopodlažní jednotka RegioSprinter, která zajišťuje provoz na Švestkové dráze

Generální ředitel AŽD Ing. Zdeněk Chrdle se v rozhovoru pro Silnice železnice zamýšlí především nad budoucností železniční dopravy. Jako páteř kritické dopravní infrastruktury by si zasloužila v České republice větší podporu, mimo jiné i proto, že bezpečnostní systémy, které vyvíjí AŽD pro domácí i zahraniční trhy, se mohou pochlubit nadstandardní odolností vůči hackerským útokům.

Ryze česká firma AŽD je dlouhodobě leaderem v oblasti bezpečnosti dopravy na našem trhu. Čemu především vděčíte za to, že jste tak úspěšně ustáli zahraniční konkurenci?

Předně děkuji za to ocenění, protože musím přiznat, že ne od každého taková slova slýchám. Spíš se setkávám s názorem, že si jako významní dodavatelé na trhu udržujeme monopol. Ale k odpovědi na vaši otázku. Historie AŽD je dlouhá přes 60 let a vytvořila ji ohromná práce velkého množství lidí, kteří byli schopni vyvíjet naše vlastní české technologie. Právě na nich je ten dnešní úspěch postavený. Vůbec celý příběh naší firmy je o schopných lidech, a to nejen z hlediska technické erudovanosti, schopnosti vyvinout něco zcela nového a prosadit to na trhu. Aby to zvládli, vyžaduje to od nich i velkou odvahu. A já mám radost, že firmu, která takové lidi má, vedu téměř dvacet let, což je pro mne mimochodem stále trochu záhadou. Navíc AŽD zůstává stále v českých rukou, čímž přináší České republice nemalý přínos v podobě daní, dále podporujeme řadu sociálních aktivit a v neposlední řadě zaměstnáváme přes 1 700 lidí v nejrůznějších profesích.

Máte v současné době dostatek zaměstnanců?

Spíš se potýkáme s jejich nedostatkem. Relativně šikovných lidí je málo, a ještě méně těch, kteří jsou schopní převzít zodpovědnost. Ta tíha osobní zodpovědnosti za uskutečnění miliardové zakázky je veliká a učinit v takové věci nějaké klíčové rozhodnutí dnes zvládá méně lidí než tomu bylo dříve.

ZDENĚK CHRDLE

Zdeněk Chrdle pochází z Roztok u Prahy. Po dokončení Střední průmyslové škole dopravní v Praze, kdy vystudoval obor Zabezpečovací a sdělovací technika v železniční dopravě, odešel studovat na ČVUT obor Sdělovací elektrotechnika. Po státnicích v roce 1983, kde získal titul Ing., nastoupil do podniku Automatizace železniční dopravy (AŽD), kde prošel řadou pozic. V roce 1995 úspěšně absolvoval studium Master of business administration (MBA). V roce 1998 byl Zdeněk Chrdle zvolen jednatelem AŽD a od poloviny roku 2003 vykonává funkci generálního ředitele a jednatele společnosti AŽD Praha.

Když si vzpomenu na začátek covidu, vzal jste na sebe jedno takové nelehké a zároveň významné rozhodnutí vy sám osobně.

To je pravda, tehdy jsem se postavil ke covidu s respektem, ale zároveň jsem řekl, že firmu nemůžeme den ze dne zastavit a poslat všechny domů. Rozhodl jsem, že jedeme dál. Mnozí mě za to kritizovali. Až později, když přišla další vlna epidemie a po ní další a zase další, ukázalo se, že to byla tehdy jediná možnost, abychom nepřišli o zakázky. Tehdy až na pár výjimek nikdo odklady nepardonoval, už proto, že u takto vysokých částek jde většinou o peníze z Evropské unie, a tam jsou pevně stanovené harmonogramy. Přiznávám, že tenkrát mi nebylo úplně dobře, protože tlaky byly velké, ale podařilo se nám vytvořit systém jen s částečným využitím home office, který opravdu fungoval.

Změnilo dění posledních dvou let pohled na váš obor a jeho další vývoj?

Věřím, že se potvrdila nezaměnitelná role železnice v dopravní infrastruktuře. Určitě bude i v budoucnu lépe vnímána její výjimečná odolnost, díky které tvoří páteř kritické dopravní infrastruktury. Už v době povodní pomáhaly především vlaky jezdící na kolejích, které naši předkové chytře postavili na vyvýšených náspech. Jen díky nim třeba těžce zasažené Ústí nad Labem dostávalo potřebný materiál. Teď v ukrajinském konfliktu se opět všechny dodávky pomoci dopravují po železnici. A co je dnes zvlášť důležité, doprava po železnici si udržuje kybernetickou bezpečnost a odolává hackerským útokům. Tedy určitě tam, kde ji chrání naše česká technologie vyvinutá AŽD.

Čím je ta technologie výjimečná?

Stojí za ní dlouhá cesta AŽD, kterou zahájil už kolega František Formánek dávno přede mnou rozhodnutím, že ze zahraničí budeme přijímat jen prvky některých již vyvinutých věcí, ale jádra systémů už si uděláme sami. Firma se tak pustila jiným směrem, než se očekávalo, podstatně pracnějším, ale bylo to tak správně. Když vidíme, že se našich systémů hackerské útoky na železnice dosud nedotkly, je to jasné potvrzení. Já věřím, že to tak zůstane i v budoucnu. Když někdo přebírá otevřené systémy ze zahraničí, ať už z Číny nebo odjinud, vzniká tím velmi nebezpečná situace, protože tak závažná a citlivá data není vhodné ukládat pouze na nějaké sdílené cloudy. Jsem ze staré školy a cítím, že právě zde hacker dostává svou šanci. Zárukou bezpečnosti jsou naopak dobře ochráněné uzavřené systémy, do kterých nikdo kromě správce infrastruktury nevidí.

Uvědomuje si vedení našeho státu dostatečně důležitost správně fungující železniční infrastruktury?

Myslím, že to nyní díky konfliktu na Ukrajině začíná naše vláda velmi výrazně chápat, i když nadále upřednostňuje silniční dopravu. Bílá kniha Evropské unie říká, že do roku 2030 máme realizovat 50 % dopravních výkonů na železnici, ale u nás se v současné době radujeme nad tím, jak významně vzrostly částky vybrané na silničních mýtech. Přesně to je ale pro mne naopak určité znepokojivé sdělení, které potvrzuje jiný vývoj. Ostatně celá Evropa se k železniční infrastruktuře na rozdíl od té silniční chová dost zvláštně.

AKTUÁLNÍ PROJEKTY AŽD

  • Instalace ETCS nejenom na české železniční síti
  • Vývoj systémů pro autonomní provoz vlaků
  • Opakované dodávky zabezpečovacího zařízení pro polského správce infrastruktury PKP PLK
  • Modernizace bulharské železniční tratě Sofie – Dragoman – srbská hranice
  • Dodávka zabezpečovacího zařízení na železniční trať Subotica–Horgoš

Platí zde dvojí metr?

Rozhodně. Cokoliv se týká železnice, musí splňovat mnohem vyšší nároky, než jaké se obecně kladou na silniční dopravu. Jen cena pořizovaného vozidla určeného pro koleje nebo silnici se liší řádově. Zatímco autobus lze koupit za méně než 10 milionů korun, železniční vozidlo stojí desetkrát tolik, protože musí mít deformační zóny, vybavení systémem ETCS a rádiem nebo musí mít podle EU certifikovanou specializovanou opravnu. To pak prodražuje i celý následný provoz.

Vy osobně jste velký fanoušek železniční dopravy. Přesto v ní budoucnost nevidíte?

Pokud se nezmění evropská legislativa, tak ne. Naše země je bohužel dosud zacílená na individuální, kamionovou dopravu. Železnice se může oslavovat jako zelená, greendealová a strategická záležitost, ale pokud nebudou následovat činy, neexistuje způsob, jak ten trend změnit. Přesto jsem stále přesvědčen o tom, že z filozofického hlediska má budoucnost právě železnice.

Jak podstatná část činnosti AŽD je dnes zaměřena právě na železniční dopravu?

V současné době je to 65–70 %, včetně zahraničních projektů. Podnikáme hodně na Balkáně, jen v Polsku jsme nyní vysoutěžili tři velké tendry po miliardě. Prostě je to tak, že navzdory všemu sázíme na železnici. Chceme především přispět k tomu, aby byla absolutně bezpečná. Bezpečnostní technologie totiž zároveň generují vyšší efektivitu. Jsou důležité i řídící systémy, které umožňují snižovat počty pracovníků, tedy tu naprosto nejdražší položku ve výdajích. Dispečeři na dálku a systémy dálkového řízení dnes už výpravčího plně nahradí. Nádraží sledují kamery, čekárna je příjemně vytopená a toalety funkční, o úklid se postará komerční pracovník, a tím to končí. Rozloučíme se během času i se strojvůdci, kteří jsou drazí a je jich málo.

Jak pokračuje v AŽD vývoj autonomních vlaků?

Zaměřujeme se i tímto směrem, spolu s využitím alternativních pohonů, po elektrice nyní také vodíku. Tam vidíme budoucnost, bez závislosti na ropě, ale překážkou je jak komplikovaná dostupnost, tak extrémně vysoká cena potřebných systémů. Soupravy na kratší tratě by mohly jezdit na baterie, na delší potom s vodíkem, ale k rutinnímu provozu je třeba i vhodně vybavená infrastruktura. Zase jsme zpět u bezpečnosti. Základem pro doplňování vodíku musí být stanice s perfektním zabezpečením proti výbuchu. Plánujeme nyní jednu takovou autonomní jednotku na naši trať nasadit. Abychom ale splňovali aktuální legislativu, pojede vlakem i strojvůdce. Nemusí ovšem osobně soupravu řídit, ale třeba prodávat lístky.

Zakoupení dvou nepoužívaných tratí v severních Čechách se AŽD vyplatilo?

Řekl bych, že to bylo před těmi šesti lety hodně přelomové rozhodnutí. Žádná jiná firma náš krok později nenásledovala, alespoň jsem o tom neslyšel. Jednu z těch tratí, které říkáme Švestková dráha, jsme zmodernizovali a nyní provozujeme. Ústecký kraj si na ní objednal dopravu, protože se nám podařilo na 40kilometrové vzdálenosti zkrátit jízdní dobu o 35 minut. Zní to neuvěřitelně, ale na chlubení jsme si ji nepořídili. Především jsme chtěli někde v terénu zkoušet naše nové zařízení. Co jsme chtěli, jak jsme chtěli a hlavně kdy jsme chtěli.

Projevilo se to na fungování vaší firmy?

Vykoplo nás to hodně vysoko. Všechno šlo najednou úžasně rychle. Vymysleli jsme nový přestavník, za měsíc byl na Švestkovce v provozu. Nové přejezdové břevno následovalo vzápětí. Kdo ho viděl v akci, už ho chtěl koupit. Integrovaly se tam kamery, instaloval bezpečnostní systém ETCS.

Máte tedy velmi atraktivní firemní showroom.

Přesně tak. A na té druhé, dost odlehlé, trase, kde pravidelnou dopravu zavádět ani nechceme, hodláme zkoušet autonomní vlaky, než je pustíme na Švestkovou dráhu, už do plného provozu.

Vítá Ústecký kraj všechny vaše aktivity?

Myslím, že ano. Zástupci kraje nás podporují a nám se s nimi moc dobře spolupracuje. Oceňuji jejich férový přístup. Jsou šikovní a udržují ve svých rozhodnutích rozumnou kontinuitu.

Jsou v České republice i další kraje podobně vstřícné k železniční dopravě?

Druhý kraj, který v tomto směru oceňuji, je Moravskoslezský. Hledají tam zajímavé alternativy a usilují o dobrou provázanost jednotlivých druhů dopravy. Vnímají, že trend navyšování cen paliv vede k rozvoji hromadné nebo sdílené dopravy, což opět nahrává kolejím, a to včetně hromadné dopravy ve velkých městech. Dobré vzory mají třeba v metropolích, jako je Berlín nebo Vídeň, které disponují velmi chytře vymyšlenou sítí nadzemních tratí. Využívají okruhy, nikoli jen hvězdicové trasy do centra a zase pryč.

Kterým projektům se v současné době AŽD věnuje především?

V první řadě je to ETCS. Umíme naše systémy nabídnout za velmi příznivé, české ceny. V zahraničí stavíme metro a různé speciální dráhy, v České republice nás zaměstnávají přestavby v jižních Čechách. Dále vyvíjíme bezpečnostní prvky pro brněnské tramvaje, budujeme i veřejné osvětlení nebo dětská dopravní hřiště. Osvětou v oblasti bezpečné dopravy se zabýváme i jinak, pro dospělé jsme třeba natočili různé užitečné videospoty. Jeden klip třeba ukazuje, co má řidič dělat, když uvízne mezi závorami na přejezdu. Nemá cenu vyskakovat a utíkat pryč, mnohem jednodušší je jet dál, protože závory jsou konstruované tak, aby praskly. Řidič to odnese maximálně šrámem na autě.

Věnujete se také studentům?

Školy podporujeme hodně. Sám jsem svého času učil na dopravní průmyslovce a naši odborníci přednášejí na vysokých školách. Máme samozřejmě zájem o to, aby dobří studenti šli pracovat právě k nám. Zejména jsou potřeba schopní technici, kybernetici nebo odborníci na automatizované systémy řízení a kybernetickou bezpečnost.

Čím pro ně může být AŽD atraktivní?

Absolventy může lákat neobvykle rychlá a přímá vazba mezi vývojářskou technikou a realizací projektů. Tím, že máme vlastní tratě, jsme v tomto směru ohromně rychlí. A zajímavé je pro mladé určitě i to, že u nás mohou hodně cestovat. Máme aktivity v mnoha zemích od Polska přes celý Balkán až do Malajsie. A při spolupráci s místními odborníky přímo v těch destinacích se také lze lecčemu přiučit.