Stavební legislativa je v Česku největší brzdou trhu

Zatímco Marie Vebrová (MV) má z pozice obchodní ředitelky Divize dopravních staveb ve společnosti Swietelsky stavební odpovědnost za liniové stavby, Aleš Ullmann (AU) pak ze stejné pozice obchodního šéfa Divize pozemního stavitelství za tento segment trhu. Dohromady přes ně ve firmě projdou zakázky za bezmála sedm miliard korun. Téměř pět miliard v posledním uzavřeném hospodářském roce 04/2018 – 03/2019 tvořily tržby z liniových a speciálních staveb, skoro dvě miliardy pak z těch pozemních. Ani fiskální rok, který končí v březnu 2020, by neměl být jiný.

Čekali jste takový výsledek?
MV: Veřejný zadavatel, který je stěžejním zákazníkem pro Divizi dopravních staveb, je závislý na rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury či dotacích ze státního rozpočtu. A tyto zdroje jsou závislé nejen na výkonnosti ekonomiky, ale i na politické vůli. Obzvlášť v naší divizi jsou znát období před volbami a po nich. Ale abych neutekla od otázky: vzhledem k výše uvedenému se to čekat dalo. Takže ano. Spíše jsem ale nečekala, že doba zvýšené preference investování do dopravní infrastruktury bude relativně krátká.

AU: Na základě mírného růstu trhu stavebních zakázek jsme i v pozemním stavitelství počítali s přiměřeným zvýšením výkonů. To se i potvrdilo. Naším hlavním kritériem však není co největší obrat, ale realizace dobrých a zajímavých projektů pro seriózní investory za oboustranně důstojných podmínek. Je pro nás důležité, aby po skončení stavby byli všichni spokojení a spolupráce pokračovala i na dalších projektech.

Umí na tyto situace, jako růst trhu nebo naopak pokles, firma reagovat? Jinak řečeno, má na to dostatečně vnitřní nástroje?
MV: Abychom byli konkurenceschopni, stavíme na vlastním personálním i technickém zázemí. Vlastníme finančně náročná technologická zařízení. Příprava výstavby obaloven asfaltových směsí je stejně zdlouhavý a komplikovaný proces, jako příprava liniových staveb. Nejde tedy o vybavení, které lze jednoduše pořídit nebo rychle prodat. Proto bychom potřebovali stabilní poptávku, abychom technologii rovnoměrně vytížili. Proto na výkyvy poptávky můžeme reagovat pouze omezeně.

AU: Stavební trh je nerovnoměrný a pohybuje se po jakési sinusoidě. Není to u všech druhů staveb stejné. Proto se snažíme být aktivní prakticky ve všech segmentech pozemního stavitelství téměř po celé České republice.

O jaké zakázky máte zájem a o jaké nestojíte?
MV: Naše stavby jsou potřebné pro běžný denní život všech, abychom se i ze zapadlé samoty dostali po slušné cestě k lékaři, do školy, do zaměstnání, aby byli podnikatelé spojeni se svými zákazníky, mohli převážet materiály nebo zboží. Proto se zajímáme o jakoukoliv zakázku. I ten nejmenší investor, který potřebuje cokoliv postavit, je zákazník.

AU: I v naší divizi máme zájem o všechny zákazníky, kteří chtějí stavět za vyrovnaných podmínek smluvních a cenových, v reálném termínu a v odpovídající kvalitě. Hlavním kritériem není tedy velikost zakázky, protože i menší projekt v řádu jednotlivých miliónů korun může splňovat tato kritéria.

Tady vidím trochu potíž, s níž se musejí vyrovnávat veřejní zadavatelé při velmi častém, a ne úplně šťastném výkladu zákona o zadávání veřejných zakázek, kdy nejlevnější vyhrává. Pak bohužel často dojde na pořekadlo „Kdo levně koupí, draze koupí.“

Která z těch nedávných či aktuálních zakázek vás nejvíc potěšila a proč?
MV: Právě kvůli tomu, že naše zakázky jsou naprosto běžné, všude prakticky stejné, neprojektují je ani známí architekti, jsem velmi ráda, když jsou stavby naší divize vidět v různých soutěžích. Z těch posledních šlo například o Rozárium v Olomouci, které získalo cenu Ministerstva pro místní rozvoj v prestižní soutěži Česká dopravní stavba a technologie roku 2018. Není to ale typická dopravní stavba. Vždy mají zvláštní přidanou hodnotu také stavby, které dokončíme v předstihu a zkrátíme tak omezení, která veřejnosti způsobují. 

AU: Nás potěšily všechny zakázky, které dopadly úspěšně, kde byl spokojený zákazník a i nám přinesly radost. A to nejen ve formě kladného hospodářského výsledku. Takových byla většina, a proto je ani vyjmenovat nelze.

Jednu věc bych ale chtěl vyzdvihnout, a to fakt, že naše závody dokážou výborně zvládnout i bytové projekty, které patří svou náročnosti a pestré struktuře budoucích uživatelů, k těm velmi složitým. 

Jaký je vůbec Swietelsky pro investory značkou?
MV: Snažíme se, aby to bylo synonymum poctivého řemesla. Tedy dobrých a spolehlivých pracovníků, kteří odvedou kvalitní práci ve všech detailech. Je-li spokojený zákazník, můžeme být spokojeni i my. Například v soutěži analytické společnosti CEEC Research hodnotí veřejní zadavatelé vybrané firmy podle kvality, dodržení lhůty a dohodnuté ceny. A my se pravidelně umisťujeme na předních místech a třikrát jsme byli „na bedně“, byť celkové vítězství nám stále uniká. Takže máme co zlepšovat, chceme-li porazit velikány českého stavebního trhu. Ale pozici máme dobrou. Do soutěže se totiž nelze přihlásit. Sám vyhlašovatel nominuje automaticky 25 největších dodavatelů stavebních prací pro veřejný sektor v daném roce podle počtu provedených veřejných zakázek. V porotě jsou představitelé veřejných investorů a hodnotí se bezmála 400 investorů.

AU: Věřím, že je značkou poctivého a seriózního partnera, který dokáže splnit dané slovo. A to i v případě, kdy není napsáno na papíře. Proto se k nám naši partneři vracejí. To se týká nejen investorů, ale i našich subdodavatelů.

Mimochodem, jak pro vás vypadá ideální investor?
MV: Ideální investor je spokojený investor. Ideální investor nejprve ví, co chce, následně je schopný a ochotný ke zdárnému zrodu jeho stavby přispět svým dílem a taky ví, že za své dílo musí zaplatit.

AU: Ideální investor chce přiměřenou kvalitu v přiměřeném čase za přiměřenou cenu. Všechny tyto hlavní kategorie by měly být v rovnováze.

Hraje důvěryhodnost při vyjednávání či soutěžích významnou roli?
MV: Veřejný investor je jiný než soukromý. S veřejným investorem se nevyjednává, jeho bonita je daná zdrojem jeho finančních prostředků. Veřejný investor je povinen zadávat své zakázky podle zákona o zadávání veřejných zakázek a námi nabídnutá cena, případně další hodnotící kritéria jsou buď vítězná, nebo ne.

AU: Soukromý zákazník, který chce zodpovědně investovat, jednoznačně vyžaduje důvěryhodnost. V opačném případě by se choval nezodpovědně sám k sobě. Proto si vybírá firmy, které zahrnuje do výběrového řízení ať sběrem informací nebo formou předkvalifikace. Potěšující je, že ve většině případů je společnost Swietelsky v těchto kvalifikacích úspěšná.

Veřejný zadavatel to má složitější, protože je při výběru striktně držen legislativou. Ale i ta umožňuje realizovat kvalifikační kolo před vlastní soutěží na dodávku. To ale moc veřejných zadavatelů nevyužívá. Zřejmě to považují za nedůležité nebo se bojí nařčení z diskriminace.

Teď firmě končí hospodářský rok 2019/20. Jak se i v porovnání s tím předchozím vyvíjel?
MV: Každá dobrá práce se shání špatně. Navíc v současnosti je vše ovlivněno nedostatkem kvalitních pracovních sil. V Divizi dopravního stavitelství navíc stavební sezónu negativně ovlivnila účinnost vyhlášky č. 130/2019 Sb. O kritériích, při jejichž splnění je asfaltová směs vedlejším produktem nebo přestává být odpadem. S ní měli investoři počítat již v době přípravy staveb.

AU: Předpokládáme dosažení obdobného objemu výkonů jako v roce uplynulém a kladný výsledek. Na druhou stranu se na trhu začíná projevovat úbytek práce v některých segmentech, jako jsou průmyslové stavby. Máme však přiměřenou zásobu práce a to je dobrý předpoklad i pro hospodářský rok 2020/21.

Mluvíme spolu ještě před vypuknutím koronavirové pandemie, dojde-li k ní, změní se situace na trhu?
MV: Určitě. Největší jistotou do budoucna pro nás je, že pokud se nebude investovat do nových projektů, budou se alespoň stavby opravovat.

AU: Situace na trhu se mění neustále. Aktuálně začíná ubývat staveb výrobních závodů a obchodních center. Stále stabilní je objem trhu staveb bytových. U občanských a komerčních objektů se objevuje více přestaveb a rekonstrukcí. Jsem proto rád, že jsme se odhodlali i ke spuštění vlastního developmentu, jako další kategorie do naší mozaiky, a loni založili společnost Swietelsky Real Estate CZ.

Hodně se mluví o stavební legislativě, jejíž zjednodušení by mělo zrychlit přípravu staveb a odvětví pomoci. Setkáváte se už s nějakými pozitivními signály?
MV: Snahy o zjednodušení stavební legislativy už dlouhou dobu narážejí na intenzivní odpor. Soukromé vlastnictví, ekologická problematika, formalizace procesu, řekla bych i česká specialita protivit se čemukoliv, zatratit cokoliv a rozumět čemukoliv, vykládat si stejná slova naprosto odlišně, obava kompetentních nějak rozhodnout. To vše jsou velké překážky pro ratio, které celý proces zjednodušení stavební legislativy potřebuje.

AU: Stavební legislativa je v Česku větší brzdou trhu než nedostatek investičních prostředků. O jejím zjednodušení se stále jen hovoří, ale realita je opačná. Příprava projektů v našich podmínkách je proto mnohem delší než ve většině evropských zemí. Mnohdy trvá příprava projektu více než deset let. Jsem přesvědčen, že legislativci dobře vědí, kde je „zakopán pes“.

Také se mluví o vzniku Nejvyššího stavebního úřadu, možná i ministerstva stavebnictví. Mělo by to význam?
MV: Samotná myšlenka možná není špatná. Pokud by Nejvyšší stavební úřad dokázal standardizovat úroveň všech jeho zaměstnanců a jejich požadavky na obsahovou náplň předkládaných dokumentů, bylo by to jistě ku prospěchu věci. Aby se nestávalo, že úředníci mají různé výklady a tudíž různé požadavky. Odůvodnění, že centralizovaný úřad by zamezil klientelismu, ale nevěřím. Ministerstvo stavebnictví by možná pomohlo, ale muselo by převzít veškerou agendu stavebnictví, která je nyní v kompetenci jiných ministerstev. A osobně si myslím, že k tomu česká společnost ještě nedozrála.

AU: Myslím si, že samotné instituce nic nezmění. Všelijakých úřadů, komisí a rad máme na to, jak jsme malá země, přebytek. Zřizování dalších povede nejspíše jen k růstu administrativy a mandatorních výdajů státního rozpočtu. Asi by stačilo, kdyby pracovníci stávajících úřadů konali to, co se od nich očekává a věci posouvali kupředu, místo aby je brzdili. U některých institucí mám pocit, že dokonale zaměstnávají samy sebe. A okolní svět, pokud si je dovoluje o něco požádat, tak v podstatě obtěžuje.

Zdeněk Zuntych