Na foto: Ražba kaloty Bubenečského tunelu pod Vltavou.
Konference Podzemní stavby Praha 2026 nabídne nejen přehled nejnovějších trendů, ale především prostor pro sdílení zkušeností napříč oborem. Podle předsedy přípravného výboru akce, docenta Alexandra Butoviče, je právě otevřenost a spolupráce tím, co posouvá tunelářství dál – v době, kdy Česko čekají mimořádně náročné podzemní projekty.
„Proč vymýšlet něco, co už někdo vymyslel. V mnoha případech to dokáže ušetřit obrovské množství času,“ říká Alexandr Butovič. Odborníci si podle něj na konferenci, která má už více než 35letou tradici, nepředávají jen úspěšná řešení, ale informují se i o „slepých uličkách“, které mohou ostatním pomoci vyhnout se chybám. Stejně důležitý je však i osobní rozměr setkávání. Tunelářská komunita je poměrně úzká a lidé se v ní potkávají na projektech, které trvají roky a často přinášejí i vypjaté situace. „Ti lidé spolu někdy zažijí dramatické okamžiky a to je sbližuje. Pak je vidět, jak se na konferenci opravdu rádi setkávají,“ dodává.
Sdílení zkušeností
i lidská setkání
Tomu odpovídá i filozofie organizátorů. Hlavním cílem není generovat zisk, ale propojovat lidi a podporovat výměnu know-how. „Konference má především lidi spojovat, umožnit jim získat informace a setkat se. Když skončíme v černých číslech, budeme rádi, ale není to primární cíl,“ zdůrazňuje Butovič. Letošní ročník přitom naznačuje velmi dobrý vývoj – roste počet účastníků i partnerů a program slibuje mimořádně silné obsazení.
Organizátoři se zároveň snažili přinést nové impulsy. Významnou novinkou bude panelová diskuse věnovaná dlouhým železničním tunelům, které čekají i Českou republiku. „Tunely o délce desítek kilometrů jsou něco, s čím u nás zatím nemáme velké zkušenosti,“ upozorňuje. Diskuse má nabídnout pohledy odborníků ze zahraničí, kde se s podobnými projekty již pracuje. Vedle toho se pořadatelé snaží více zapojit i vystavovatele – například formou soutěže, která má motivovat účastníky k návštěvě jejich expozic.
Otevřenost, která posouvá obor
Podle Butoviče se role odborných konferencí dlouhodobě nemění: základem zůstává sdílení znalostí. „Mě těší, že se nesetkávám s tím, že by si někdo své technické řešení nechával pro sebe. Ta otevřenost je v oboru opravdu velká,“ říká. Omezení se objevují spíše výjimečně, například ze strany investorů u některých zahraničních projektů.
Samotné podzemní stavitelství prochází rychlým technologickým vývojem. Zásadní roli hraje digitalizace a využití BIM, kde už nejde jen o tvorbu 3D modelů. „To, že vytvoříte 3D model, vám umožní vidět věci, které by vám z výkresu nedošly,“ vysvětluje. Modely navíc tvoří základ pro budoucí správu staveb. Tunely jsou totiž technologicky velmi komplexní díla a jejich efektivní provoz je stále důležitější.
Výrazný pokrok je patrný i na stavbách samotných. Uplatňují se nové materiály, zdokonaluje se mechanizované tunelování a postupně proniká i automatizace. Ta má velký potenciál zejména v rizikových činnostech.
Riziko jako přirozená součást podzemí
„Podzemní stavitelství je pořád nebezpečné. Když na vás z výšky spadne i malý kus horniny, může to být velmi vážné,“ připomíná. Právě technologie by proto měly pomoci rizika minimalizovat. Digitalizace se prosazuje i v terénu – například při zaměřování nebo kontrole realizace, kde dnes pomáhají drony či systémy propojené s 3D modely stavby.
Rizika však zůstávají nedílnou součástí oboru. Podzemní stavby jsou vždy do určité míry nejisté, protože vycházejí z geologického prostředí, které nelze nikdy dokonale poznat. „Geotechnický průzkum je pro nás jako zrak – bez něj tunel navrhovat neumíme,“ říká Butovič. Přesto ani detailní průzkum nedokáže eliminovat všechny rozdíly mezi předpoklady a realitou. Ty pak často vedou ke změnám řešení, které prodlužují výstavbu a zvyšují náklady.
Největší překážka? Často legislativa
Velkým tématem je také příprava staveb. Technicky je dnes možné realizovat téměř jakýkoli tunel, mnohem složitější je však projít legislativním procesem. „Tunel dnes umíme postavit skoro všude, otázkou je za kolik a jak dlouho,“ poznamenává. Právě legislativa a povolovací procesy tak často představují větší překážku než samotná technika.
Výhled do budoucna je přesto optimistický. Českou republiku čeká řada významných projektů – od pokračování pražského městského okruhu přes metro D až po dlouhé železniční tunely. V delším horizontu pak i hlubinné úložiště radioaktivních odpadů, které bude z hlediska podzemního stavitelství mimořádně náročné.
Udržitelnost začíná v provozu
Do popředí se dostává také otázka udržitelnosti. Ta se podle Butoviče neomezuje jen na samotnou výstavbu, ale především na provoz. „Čím víc tunelů postavíte, tím víc peněz každý rok utratíte za jejich správu. A to jsou mandatorní výdaje,“ upozorňuje. Klíčové je proto navrhovat stavby tak, aby jejich provoz byl co nejefektivnější.
Specifickou roli bude hrát i další využívání podzemního prostoru, zejména ve městech. „Podzemí je vlastně čtvrtá dimenze města,“ připomíná. Přestože je jeho využití nákladné, přináší zásadní výhody – například možnost rozvíjet infrastrukturu bez negativního dopadu na život na povrchu.
Za největší výzvu příštích let považuje další rozvoj automatizace a zvyšování bezpečnosti. Velký potenciál vidí například v robotizaci některých stavebních procesů.
A co jej na oboru fascinuje nejvíce? Především jeho neustálá proměnlivost. „Každý projekt je jiný. Nikdy přesně nevíte, co vás v podzemí čeká,“ říká. Právě tato kombinace nejistoty, odpovědnosti a viditelného výsledku práce dává podle něj oboru jedinečný charakter. Nejsilnějším momentem pak zůstává okamžik prorážky. „To je chvíle, na kterou žádný tunelář nezapomene,“ uzavírá.
