František Fryš
je přesvědčený František Fryš, technický ředitel Divize silničního a inženýrského stavitelství SWIETELSKY stavební.
Při hledání cest z dopadů ekonomické krize se mluví o tom, že je třeba se z ní „proinvestovat“. Počítá s tím vaše divize ve svých podnikatelských plánech?
Samozřejmě i v současné situaci, kdy se obáváme restrikcí a negativních dopadů covidové epidemie, které sami nemůžeme ovlivnit, musíme myslet na budoucnost. Žít jen dneškem je strategie, která dříve nebo později přinese problémy.
Zvýšené státní investice do infrastruktury a zlepšení jejího stavu, je naprosto pozitivní rozhodnutí. Jeho efekty se projeví teď, ale ponesou užitek hlavně dlouhodobě. Dobrý stav stavebnictví se tak může stát symbolickým základem fungování české ekonomiky.
A co vlastní investice?
Jsem si jistý, že s nimi SWIETELSKY stavební přijde a že nás ani současná situace v cestě za dalším rozvojem nezastaví. U nás přitom platí, že nejlepší jsou investice do zaměstnanců, lidských kapacit, odborného personálu. A až potom do strojů a technologií.
Pokládáte to tedy za lepší opatření, než se krizí „proškrtat“, jak se stalo při hospodářské recesi před deseti, dvanácti lety?
O tom není pochyb. Vše, co zajistí jistou míru stability, je lepší, než násilné omezení činnosti a zastavení investic. Podpora zaměstnanosti a co nejrychlejšího návratu k normálu je to, co potřebujeme. Pamětníci si vzpomenou, jakou ránu pro české stavebnictví znamenalo zastavení příprav a projektování silničních staveb před těmi deseti, dvanácti lety. Zdánlivě líbivé ministerské rozhodnutí znamenalo, že z oboru odešlo hodně odborníků a projektové firmy to místy pociťují dodnes. Odborníky, kteří odešli, prostě plně už nedokázaly nahradit. To pak často znamená, že se na stavbě potýkáme s problémy, nutnými změnami, které spouští další řetěz nepříjemností. Přitom potřebnost těch změn nikdo nezpochybňuje, ale jejich vyřizování a schvalování stojí další čas, zvýšené náklady a testuje psychickou odolnost.
V této souvislosti se mluví především o dopravních stavbách financovaných státem nebo veřejným sektorem. Už se to na trhu projevuje?
Také jsem zaznamenal, že rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury má být nejvyšší v historii a že zhruba 70 procent vládních investic má směřovat do dopravní infrastruktury. A pak tu jsou i rozpočty samospráv, tedy měst, obcí, krajů. Jenže zatím se to na trhu nějak neprojevilo. Na jedné straně jsou tedy vize a přísliby, na druhé pak připravené projekty k zahájení. Čas hraje jako vždy významnou roli.
S čím tedy vaše silniční divize vstoupila do svého nového hospodářského roku, který jí začal letos na jaře?
Primárně musíme splnit veškeré naše závazky, vyplývající z uzavřených zakázek. Kapacity máme naplněné velmi slušně a těší mě, že vše probíhá standardně bez velkých výkyvů. To je pro plynulý postup prací velmi důležité. Dotýká se nás spíš zpoždění některých soutěží, odložení či zrušení výběrových řízení, tedy to, co nemůžeme přímo ovlivnit.
Podle mě je třeba dohnat jistý skluz v opravách silnic, zrychlit vyřizování povolení staveb a povolování omezení provozu a tak podobně. Pokud totiž nejsou opravy rozloženy rovnoměrně do celého roku, tedy i klimaticky nejvýhodnějších období, způsobí to další problémy.
Mimochodem, jak jste se vyrovnali s nouzovým pandemickým stavem? Dotklo se to vašich staveb?
Dělali jsme vše pro to, abychom na stavbách plynule pokračovali. I když jsme se museli vyrovnat s vícenáklady, které situace přinášela. Musím přitom ocenit výdrž všech kolegů. Právě tahle firemní „tichá síla“ vše v těžkých časech podržela. Ukázalo se, jak potřebné a platné jsou „pozitivní“ typy lidí. Tedy ti, co jen nepřinášejí na stůl problémy, ale věci řeší a tlačí je k cíli i třeba s rizikem neúspěchu.
Když vše běží, jak má, dobře fungují i lidé s nižším smyslem pro odpovědnost. V momentě, kdy ale musí rozhodovat pod tlakem možné chyby a nemohou svádět vinu na jiné, ukáže se spolehlivost a skutečná osobnost. A tohle u nás, díky Bohu, zafungovalo dobře.
To se dobře poslouchá, ale co ostatní účastníci stavby?
Právě. Člověk přitom velmi ocení i tolerantnost u jednotlivých účastníků stavby. Komplikace způsobené virem totiž dopadají na všechny. I proto je pak dobré vidět věci nezaujatě, s jistým nadhledem a pochopením, například při jednáních o termínech. Už proto, že smlouvy o dílo s nějakým covidem nemohly počítat. Situace se prostě změnila pro všechny, musíme s tím žít a více se navzájem chápat.
Zdeněk Zuntych
