Pohled na původní most.
Na řece Berounce v okolí Liblína bylo ještě na počátku 20. století spojení mezi břehy zajištěno pouze přívozy. Potřeba pevného přemostění se projevovala dlouhodobě, zejména po povodni v roce 1873, která poškodila místní jez. K realizaci však došlo až ve druhé polovině 20. let.
Projekt mostu zpracoval v roce 1926 inženýr Zdeněk Prošek a stavba byla provedena v letech 1927–1929. Jednalo se o železobetonový obloukový most se dvěma hlavními poli o rozpětí 50 m a středním pilířem v korytě řeky. Mostovka byla tvořena roštem uloženým na pilíře a nad oblouky vynesena stojkami. Konstrukce odpovídala tehdejším zvyklostem a mostovka byla rozdělena do mnoha dilatačních celků.
Most představoval kvalitní ukázku železobetonového mostního stavitelství meziválečného období, a to nejen z konstrukčního, ale i architektonického hlediska. Charakteristické byly zejména detaily zábradlí, členění pilířů a celkové proporce stavby. V roce 2019 byl proto prohlášen kulturní památkou.
Stav původního mostu
Navzdory dílčím opravám byl po 90 letech provozu při prohlídce v roce 2020 zjištěn havarijní stav mostu.
Klíčovým problémem byl rozpad betonu nosné konstrukce v oblasti příčníku nad středním pilířem a v patách stojek. Diagnostika prokázala velmi nízkou pevnost většiny konstrukčních částí a jejich vysokou degradaci vlivem vlhkosti, chloridů a mrazu. Případná sanace těchto prvků by proto nezajistila nezbytnou dlouhodobou trvanlivost konstrukce ani únosnost odpovídající současným požadavkům.
Zásadním zjištěním však bylo, že oblouky samotné vykazovaly naopak dobrou kvalitu betonu a dostatečnou trvanlivost. To umožnilo navrhnout rekonstrukci založenou na zachování nosných oblouků i základů a výměně zbývajících částí konstrukce.
Výměna mostovky, stojek a pilířů
S ohledem na památkovou ochranu objektu byla rekonstrukce od počátku koncipována nikoli jako běžná modernizace, ale jako historická replika původního mostu. To znamenalo nutnost sladit současné normové požadavky na únosnost a šířkové uspořádání s věrným zachováním architektonického výrazu.
Z konstrukčního hlediska došlo k úplné výměně mostovky, stojek a pilířů, přičemž původní oblouky byly zachovány a využity. Nová nosná konstrukce byla navržena s výrazně menším počtem dilatačních celků (pouze dva), což eliminuje hlavní příčinu poruch původního mostu – zatékání přes mostní závěry.
Zásadní úpravou bylo také rozšíření mostu na kategorii S 7,5 s jednostranným chodníkem. Toto rozšíření bylo provedeno nesymetricky, aby byly minimalizovány účinky kroucení a zároveň nebyl narušen vizuální charakter stavby.
Specifickým detailem bylo řešení pilířů na koncích oblouků. Původní dvojice dříků byla z konstrukčních důvodů nahrazena jediným nosným prvkem, zatímco druhý byl proveden jako vizuální replika bez statické funkce. Jde o ukázku aplikace principu vizuální autenticity, která zůstává zachována i při nezbytné změně statického působení systému.
Památková obnova a zachování detailů
Klíčovou roli v návrhu hrálo vymezení památkově hodnotných prvků. Mezi ně patřily zejména:
- celkové tvarové řešení mostu,
- charakteristické členění pilířů a oblouků,
- architektonické pojetí zábradlí a říms.
Tyto prvky byly obnoveny formou repliky, často s využitím moderních technologií (např. prefabrikace), které umožnily dosáhnout vyšší kvality a trvanlivosti.
Zároveň bylo nutné provést určité úpravy vyplývající ze současných předpisů. Typickým příkladem je zábradlí – původní vodorovná výplň nebyla z hlediska bezpečnosti vyhovující, a proto byla nahrazena svislými prvky při zachování celkového výrazu.
Podobně byly upraveny i detaily v oblasti mostních závěrů, které musely respektovat jejich funkci a údržbu, aniž by narušily historický charakter mostu.
Realizace a technologické výzvy
Celý proces výstavby definovala snaha o minimální zásah do koryta řeky Berounky. Zásadním logistickým rozhodnutím bylo využití stávající konstrukce jako pracovní plochy. Demolice původní mostovky probíhala s využitím těžké mechanizace pohybující se přímo po mostě, přičemž očištěné nosné oblouky následně sloužily jako stabilní platforma pro výstavbu nové konstrukce. Toto řešení eliminovalo potřebu rozsáhlých podpůrných konstrukcí v řečišti.
Úplná uzavírka mostu si vyžádala zřízení provizorního přemostění, které se samo o sobě stalo technickým unikátem. Svojí délkou se v době realizace zapsalo jako nejdelší provizorní mostní konstrukce v České republice, přičemž její návrh i montáž vyžadovaly individuální technický přístup.
Závěr
Rekonstrukce mostu v Liblíně je příkladem přístupu, kdy historickou hodnotu stavby nechráníme jen konzervací původních prvků za každou cenu, ale jejich citlivou obnovou formou replik.
Výsledkem je dílo, které si plně zachovalo vizuální i prostorový charakter původní stavby z 20. let minulého století, ale technicky odpovídá současným nárokům na bezpečnost a trvanlivost. Tento projekt potvrzuje, že i u ryze technických staveb lze nalézt funkční rovnováhu mezi památkovou ochranou a moderním inženýrským řešením.
Autor: Pontex, spol. s r.o.
