Velký městský okruh v Brně má za sebou další etapu výstavby

Stavba VMO Žabovřeská I – Etapa II je v poslední fázi výstavby. Stavaři dokončili první dvě části, které zahrnovaly dokončení a zprovoznění tramvajového tunelu a také realizaci a zprovoznění silniční galerie. V poslední právě probíhající části sdružení stavebních firem EUROVIA + HOCHTIEF + SUBTERRA (Společnost Žabovřeská) vybudují velmi zajímavou nábřežní konzolu a mnoho dalších objektů, které spolu s již provozovanými částmi stavby zformují novou podobu řešeného území, a to citlivým propojením městské hromadné dopravy, silnice a pěších tras s cyklostezkou.

Základním cílem stavby je rozšíření stávající dvoupruhové komunikace VMO Brno na dělený čtyřpruh, kterého se dosáhlo přemístěním tramvajové trati do nově vybudovaného tunelu pod Wilsonovým lesem. Tímto odsunutím je vytvořen také prostor pro vybudování pěší promenády podél řeky. Komunikace VMO v navrženém čtyřpruhovém uspořádání je vedena podél tramvajové trati, která se v prostoru jižního portálu odklání do tunelu. Další vedení komunikace se částečně zakusuje do svahů Wilsonova lesa a bylo nutné jej zajistit nejdříve zárubní zdí a následně galerií nad větví B (směr Žabovřesky). Jednostranná galerie poté navazuje na galerii oboustrannou nad celým profilem VMO, která je ukončena v prostoru severního portálu tramvajového tunelu.

Cílem návrhu přesypané oboustranné galerie je propojení území, které bylo necitlivě rozděleno vedením komunikace VMO, tedy Wilsonova lesa a území Žabovřeských luk společně s tokem řeky Svratky. K celkovému propojení území pro pěší je kromě zmíněného přesypání galerie provedena také lávka přes okruh a tramvajovou trať. Navržené příčné přechody přes VMO jsou doplněny podélnými trasami vedenými oboustranně podél okruhu a tramvajové trati. Chodník při patě Wilsonova lesa (částečně veden na galerii) navazuje na stávající lesní stezky, čemuž odpovídá i navržený charakter. Podél řeky Svratky je vedena komunikace pro cyklisty a pěší po nábřežní konzole, která je oproti původnímu stavu snížena. Komunikace se na jedné straně napojuje na stávající komunikaci podél bývalého areálu vodáren a na straně druhé na stávající cyklotrasu za mostem Kamenný mlýn. V těsném souběhu s VMO je prostor nábřežní promenády (konzoly) oddělen od silnice betonovou zdí, která zároveň plní funkci protihlukovou a tvoři ochranu silnice před rozlivem Q100. Na začátku úseku (před jižním tunelovým portálem) jsou v rámci stavby vybudovány protihlukové stěny po obou stranách profilu VMO. Ty jsou doplněny protihlukovou stěnou v SDP, která navazuje na již vybudovanou první část PHS. V neposlední řadě stavba zahrnuje přeložky většiny inženýrských sítí v území, rekonstrukce stávajících kmenových stok v rozsahu dotčeném stavbou a sadové úpravy.

JEDINEČNÁ SILNIČNÍ GALERIE

Druhá etapa úseku „Žabovřeská“ obsahuje mnoho velmi zajímavých a jedinečných objektů, nad kterými vyniká ojedinělá silniční galerie a nábřežní konzola. Tyto objekty realizuje společnost HOCHTIEF CZ a.s.

Jednostranná galerie je železobetonová rámová konstrukce s plnou zadní stěnou, rámovou příčlí a přední stěnou s prosvětlovacími otvory ve sloupořadí. Stojky sloupořadí jsou spojené s rámovou příčlí prostřednictvím vrubového kloubu a ve spodní části jsou vetknuté do střední železobetonové stěny. Stojky mají po délce galerie proměnné dimenze. Takto polootevřená konstrukce má umožnit v co největší míře přirozené osvětlení v galerii. Přesypaná příčel (strop galerie) je ukončená v čele a na boku vlevo svislým parapetem se zábradlím. Založení jednostranné galerie je kombinace plošného a pilotového způsobu. Přibližně v polovině délky je galerie rozšířená do nouzového zálivu délky 52,5 m. Ústí do něj úniková štola z tramvajového tunelu a to tak, že v rubu stěny galerie je zárodek hloubky 0,5 m, na který navazuje rozšíření betonové klenby únikové štoly. Obě části jsou vzájemně oddilatovány.

Oboustranná galerie (ekomost) má dvě vnější plné stěny, vnitřní stěnu ve sloupořadí (jako u jednostranné galerie) a rámovou příčli vetknutou do krajních stěn. Stojky sloupořadí jsou spojeny s rámovou příčlí vrubovým kloubem a ve spodní části jsou vetknuté do střední železobetonové stěny. Toto konstrukční řešení tvoří předěl mezi oběma díly konstrukce. Přesypaná příčel (strop galerie) je ukončena svislým parapetem se zábradlím na obou čelech. Založená je na vrtaných pilotách. Konstrukce levou stěnou (celky 1A až 3A) kříží stávající kmenovou stoku. Kontakt je vyřešený obkročením stoky vrtanými pilotami; ty zajišťují rovnoměrný roznos zatížení a chrání stoku před poškozením vlivem přitížení. Galerie je přesypaná, s chodníky pro pěší a povrch bude osázen vegetací. Jižní strana objektu je vytažená do zdi se schodišti napojenými na chodníky v prudkém svahu Wilsonova lesa.

Nosnou konstrukci galerie tvoří železobetonová deska uložená na dvojici pilířů a boční plné stěně. Jednotlivé dilatační celky mají v příčném směru proměnnou výšku nosné konstrukce v závislosti na navrženém příčném spádu pro odvodnění. Také v podélném směru je tloušťka nosné konstrukce proměnná. V oblasti nouzového zálivu (větší rozpětí) a na začátku jednostranné galerie je nosná konstrukce zesílená, a to vzhledem ke většímu statickému namáhání od opěrných zdí se schodišti vedoucími do Wilsonova lesa. Železobetonovou desku jednostranné i oboustranné galerie podporuje mohutná plná stěna tloušťky od 1,0 do 1,3 m. Její výška je mírně proměnná a dosahuje až 7,3 m. Líc je obložený akusticky pohltivými dílci. Stěna je silně vyztužená s ohledem na namáhání velkým jednostranným zatížením od zásypu a od skalního masivu Wilsonova lesa.

Samotná výstavba přinesla mnoho nečekaných problémů, především se založením objektu, sesuvu skalního masivu, delší dobou nutnou pro odbednění apod. Nasazením druhé skruže však bylo dosaženo dokončení galerie v požadovaném termínu.

KONSTRUKCE NÁBŘEŽNÍ KONZOLY

Nová železobetonová konstrukce nábřežní konzoly se skládá ze dvou vzájemně navazujících konstrukcí, které tvoří jeden celek. Vnější železobetonová konstrukce – železobetonová deska - vybetonovaná na stávající strop kanalizačního sběrače. Deska je od stávající konstrukce oddělena nově provedenou hydroizolací a také distanční (deformační) vrstvou z polystyrenu. Druhá část je železobetonová monolitická konzola s železobetonovým blokem nesoucí chodník šířky 3,7 m. Tato konstrukce je přibetonována k nové železobetonové stropní desce kanalizačního sběrače. Délka železobetonové konstrukce konzoly a desky je 230,62 m. Celková šířka konzoly s chodníkem a kamennou zídkou je konstantní 4,5 m. Šířka stropní desky sběrače je proměnná s ohledem na nepravidelný půdorysný tvar stávajícího sběrače. Maximální šířka desky je cca 7,7 m. Celková maximální šířka konzoly s deskou je 10,0 m. V podélném směru je konstrukce rozdělena na 19 dilatačních celků typické délky 12,0 m, s atypickými délkami dilatačních celků na začátku a konci.

Součástí stavebního objektu C256 bylo vybudování pažené stavební jámy ve stávající vozovce VMO a také vybudování pažené těsněné stavební jímky v řece, která slouží pro dočasné snížení hladiny v řece nezbytné pro výstavbu nové konzoly. Pažení bylo provedeno pomocí štětových stěn ze štětovnic VL604 a záporového pažení. A to jak kotvených zemními kotvami (ve vozovce), tak rozepíraných o stávající konstrukci nábřežní zdi (v řece).

Pochozí a také pojížděný povrch chodníku na nábřežní konzole bude ochráněn přímo pojížděnou izolací tloušťky min. 5 mm s protiskluzovou úpravou. Příčné dilatační spáry v pojížděné chodníkové části budou osazeny těsněnými povrchovými mostními závěry s jednoduchým těsněním spáry. Dilatační závěr se skládá ze 2 krajových profilů a jediného průběžného elastomerového těsnícího profilu, který nepřenáší pohyblivé zatížení a je vodotěsný. Krajové profily jsou kotveny pomocí kotvení do nosné konstrukce konzoly. Na konzole bude osazeno celkem 18 dilatačních závěrů.

Velmi zajímavou a technicky náročnou části objektu byla postupná demontáž stávající konstrukce, kdy nejprve došlo k postupnému odřezání a snesení konzoly, poté byl pomocí řezných lan odstraněn dřík stěny po úroveň stávajícího kanalizačního sběrače. Vše probíhalo s maximální opatrností s ohledem na nutnost ochrany sběrače. Technicky náročná byla také následná betonáž desky a konzoly, která z části probíhala v klimaticky nepříznivém období a vyžadovala tak provedení řady zimních opatření, mezi kterými vynikala posuvná konstrukce zastřešení stavební jámy.

ZÁVĚR

Dosavadní průběh výstavby VMO Žabovřeská I – Etapa II přináší mnoho náročných úkolů s požadavkem na důslednou koordinaci všech prací, úzkou spolupráci s projektanty a také se zástupci investorů a dalších organizací a neobešel se bez množství nepředvídatelných překážek. Se vším se však stavba dokázala díky výborné spolupráci všech zúčastněných vypořádat a vzniká tak jedna z budoucích dominant VMO.

Autor: Ing. Pavel Merta, Hochtief CZ a.s.

LITERATURA

1. Dokumentace PDPS ,,I/42 Brno VMO Žabovřeská I – etapa II“. Sdružení ,,I/42 Brno VMO Žabovřeská“, vedoucí sdružení PK OSSENDORF s.r.o., 07/2019
2. Technická zpráva RDS objekt C621 GALERIE VMO, I/42 Brno VMO Žabovřeská I – etapa II, Marta Řeřuchová, Link projekt s.r.o.
3. Technická zpráva RDS objekt C256 NÁBŘEŽNÍ ZEĎ, OPRAVA KONZOLY, KM 2.500 VLEVO, I/42 Brno VMO Žabovřeská I – etapa II, Ing. Jiří Rožek, AMBERG Engineering Brno, a.s.
4. Dokumentace RDS ,,I/42 Brno VMO Žabovřeská I, Etapa II“. METROPROJEKT Praha a.s.
5. Dokumentace RDS „I/42 Brno VMO Žabovřeská I – etapa II“, objekt C621 Galerie – VMO, Link projekt s.r.o.