Martin Höfler
„BIM je skvělý. Ale může být úplně zbytečný, pokud se ho investoři a správci nenaučí v plném rozsahu používat,“ má jasno Martin Höfler, generální ředitel projekční kanceláře PUDIS, která je výrazně vetknutá do dopravní krajiny Prahy a v posledních letech i řady dalších míst v republice. Tradiční společnost má pod Höflerovým vedením ambici promlouvat i do strategických dopravních plánů a daleko více se zaměřovat i na témata udržitelné mobility či modelování dopravy v územních souvislostech. „Běžně se třeba říká, že by měl řidič přizpůsobit jízdu stavu a povaze vozovky. Když tak neudělá, je to příčinou nehod. Což řidič zjistí, až když se jí (ne)přizpůsobil. Proč mu nedat informace dopředu buď značkou nebo třeba zvukovým signálem?“
PUDIS vznikl jako státní podnik, na jakých stavbách se historicky podílel?
PUDIS vznikl v roce 1966 a rozhodnutím strany se v něm dělaly hlavně velké stavby – namátkou Nuselský most nebo některé části Jižní spojky, které slouží dodnes. Byla to éra, kdy PUDIS projektoval zejména v Praze. V 90. letech se pak podílel na přípravě dálnice D5 na Rozvadov, a hlavně se transformoval do akciové společnosti. Ustálil se okruh vlastníků, kteří se pak, po mnoha dalších letech samostatného působení, rozhodli firmu prodat, V roce 2014 jsme se tak stali součástí SUDOP Group. Ale pokud budu brát i milníky v postupech projektování, pak je jednoznačně zlomem nástup digitalizace.
V čem je výhodné být součástí jedničky na projekčním trhu?
Ve skupině máme spoustu profesních kolegů, se kterými můžeme spolupracovat. V uvozovkách „sáhnout“ si pro ně, když je potřeba. Víme, že máme oporu, když se objeví technický problém. A samozřejmě to pomáhá i obchodně, díky kvalifikacím firem ve skupině se snadněji dostaneme i do největších soutěží, kde se chceme a umíme pohybovat. Ale hlavně si umíme pomoct, vyhovět, sdílet kapacity a know-how. Věřím, že do budoucna se bude spolupráce firem ve skupině ještě více prohlubovat.
Do jaké míry jste samostatná obchodní společnost a do jaké míry spíše participujete na zakázkách skupiny SUDOP?
Já si myslím, že jsme především samostatní, a také jsme tak hodnocení. Ale samozřejmě participujeme zejména na velkých zakázkách s firmami ze skupiny. Odhaduji, že jednou třetinou participujeme napříč skupinou ve sdruženích s ostatními firmami a dvě třetiny obratu máme samostatně.
Jste ještě primárně spjatí s projektováním v Praze?
Čím dál méně, i když ne nezanedbatelně. Praha je investičně a rozpočtově omezená, hráčů v projekci a konkurentů je tady hodně, takže se musíme pohybovat i v extravilánu. Pracujeme pro ŘSD, krajské správy a údržby silnic a další investory. Už to určitě není jen magistrát a TSK.
V čem jste silní?
Máme široký záběr a hodně profesí. Dokážeme si vlastními silami na silnicích udělat téměř všechny projektové a průzkumné práce, děláme si vše in-house včetně inženýringu i složitějších právních kauz. Zaměstnáváme naštěstí velmi chytré a šikovné lidi, které se snažíme dlouhodobě rozvíjet a vzdělávat, a držet s nimi také jednu partu.
Řada menších projekčních firem byla pohlcena většími, je to trend?
Myslím, že to trend není. Pořád existuje řada menších specializovaných kanceláří. Třeba po mostařích bude vždy poptávka. Trh se moc nemění. Občas se někdo trhne a vznikne nová firma, která natáhne nové lidi, ale trh jako celek je stále velmi podobný. Maximálně dochází k tomu, že se některé firmy kupují a stávají se součástí skupin jako třeba v našem případě. Ale zásadní zvraty na trhu se nedějí.
Využívají se na trhu i zahraniční projektanti, nebo tohle už není v Česku příliš časté?
Nemůžu říct, že by se vůbec nevyužívali, ale je to v minimální míře. V naší skupině mají teď třeba kolegové ze Slovenska nedostatek práce, takže pracují u nás. Povolali jsme je a pomáhají nám tady v tuzemsku. Ale Slováci nejsou zahraničí, ti jsou víceméně naši.
Nemyslím si, že by nějaká zahraniční firma intenzivně projektovala v Česku. Spíš se jedná o výpomoci, o účasti ve sdruženích, kde jsou nositeli kvalifikace a referencí, a pak se účastní malou měrou projektu, aby své účastenství potvrdily. Spíše bych řekl, že to je v minoritní míře.
PODMÍNKY SE MĚNÍ. BOHUŽEL POŘÁD
Říkáte, že už nejste tolik spjatí s Prahou, ale máte nějaká regionální omezení?
Projektovat můžeme samozřejmě všude. Horší je to potom s vyřizováním inženýringu, který, dělá-li se dobře, vyžaduje osobní účast na úřadech. Jezdit na devátou ráno do Krnova není žádný med. Nechci tím ale říct, že Moravu nechceme řešit, od ledna máme v Ostravě nové středisko. Nicméně velké infrastrukturní stavby se snažíme omezit na region Čech. Nebráníme se ale samozřejmě práci i jinde, jenom si uvědomujeme obtíže s logistikou. Je hloupé, když se na cestách stráví podstatná část produktivní pracovní doby.
Jak fungují úřady?
Obecně? Je to o lidech. Některé fungují výborně, když tam je člověk, který jde věci naproti, a některé fungují hůře a narážíme na určité dogmatické požadavky jenom pro to, že ten konkrétní člověk stavbu, kterou chceme projednat, podvědomě nechce, nebo má politické zadání, i když se tváří, že ne. Takže je to různé, nechtěl bych paušalizovat. Natrefili jsme na výborné lidi, které by člověk i „obejmul“ za to, jak jsou šikovní, ale narazili jsme i na neuvěřitelné populisty a zlé lidi.
Když se na to podíváte z hlediska norem a legislativy, změnily se zásadně podmínky projektování v posledních 10 letech?
Bohužel se mění pořád a je to největší bolest projekčních prací. Člověk se naučí postup v nějakém řízení a za dva roky se zase změní. Věci se zpřísňují a jde se do hlubšího detailu. Už při územním rozhodnutí, což je fáze, kdy se má stavba umístit, se v některých případech řeší velké detaily, které není nutné řešit hned, ale bohužel se tak děje. Podle mě je to i na škodu samotné práce, protože se tím snižují možnosti měnit projekty mezi jednotlivými vývojovými fázemi.
Máte při projektování velkou autonomii nebo se spíš dbá na přesné plnění zadání?
Hodně se ctí zadání a přání dotčených orgánů. Projektant je v procesu projektování spíše jako nástroj, který už pouze zasazuje do projektu cizí nápady. Někdy se protne přání investora s naším návrhem, někdy ne. To zažíváme dnes a denně.
UDRŽITELNÁ MOBILITA
Jste v „područí“ plánování měst, municipalit, investorů, nebo se dá přijít s vlastním projektem a v dobrém slova smyslu ho vnucovat obcím?
Určitě je možné tvořit vlastní nápady a bavit se o nich, ale musíme tady odlišovat investiční nápad od veřejné zakázky, protože projekty se tvoří jako veřejné zakázky a nemůžeme jít za investory a objednateli a říkat jim: „Hele, tady jsme vymysleli perfektní stavbu, tak nám ji zadej a my ji naprojektujeme.“ Nápady můžeme propsat do studií, nebo do plánů udržitelné mobility, případně do vizí, které koncepčně zpracováváme, ale je to tenký led.
Podílíte se na komplexních strategických materiálech státu či měst?
Od ledna máme nově středisko dopravní koncepce, takže ambice tu jsou. Dosud jsme se tomu věnovali čistě okrajově, nahodile, nikoliv systematicky. Teď s novým střediskem bychom chtěli vize a strategie formovat. Hodně nás třeba zajímá plán udržitelné mobility nebo modelování dopravy v územních souvislostech.
V jakých segmentech jste schopni působit?
Nosným segmentem jsou projektové práce. Tam máme střediska silnic a dálnic, středisko mostů a inženýrských konstrukcí, středisko vodohospodářské, středisko geodetické, středisko inženýringu.
Pak rozvíjíme segment průzkumný, kam patří především geotechnici a geologové. Máme středisko geologie a monitoringu staveb a středisko geotechniky, k němuž je přičleněná laboratoř mechaniky zemin a hornin. Středisko životního prostředí zabezpečuje průzkumy v této oblasti, zajišťuje třeba měření hluku. A zaměstnáváme specialisty na problematiku EIA, což je posouzení stavby na životní prostřední.
Třetím segmentem je dozorování staveb, který máme zhruba dva roky. Ten je zakázkově oddělen od obou dvou hlavních segmentů. Když to shrnu, zajímá nás projekce, průzkumy a dozorování.
Platí, že ve všech třech segmentech je dost práce?
Zatím ano. Uvidíme, co přinese momentální energetická krize, a hlavně překvapivý a neuvěřitelný geopolitický vývoj. Možná se část investic převede na zbrojení, těžko říct. Ale z dnešního pohledu zažíváme konjunkturu.
Když to řeknu ošklivě, nestačí vám, když se bude jen projektovat?
Škarohlídové říkají, že nejlepší projekt je ten, který zůstane v šuplíku, protože se neobnaží jeho nedostatky. Nikdo ale nechce dělat projekty do šuplíku, to je jasné.
Narážíte někdy na technické limity stavebních firem?
Asi bych odpověď rozdělil do dvou rovin. Jednou rovinou je kvalita zhotovitelů, ta je určitě postupně lepší a lepší, druhou rovinou je obchodní a výrobní komunikace. Tam záleží na konkrétním člověku a je úplně jedno, z jaké je firmy. Je to těžce závislé na lidech, kteří na stavbě jsou, jaké mají úkoly, jaké mají zadání a jaké jsou vstupní předpoklady, např. vysoutěžená cena stavby. Pokud firma zakázku, jak se říká, podstřelí, tak se z toho projektu snaží vytřískat vícepráce, aby se zahojila, a pak je o to větší tlak na nás.
Podstřeluje se často, i když je konjunktura?
Jde to ve vlnách. Teď mezi sebou zhotovitelé hodně bojují, je to vidět na stavebním trhu i z médií. Konkurenční boj je extrémní. Souvisí to s tím, jak si největší firmy na trhu stojí, jak se jim v poslední době dařilo, nebo nedařilo, jaké mají kauzy, a z toho pak plyne jejich obchodní rozhodování.
Chápete to ve chvíli, kdy je trh na vrcholu?
Je to méně pochopitelné, ale nechci spekulovat. Nevidím do hlav šéfů stavebních firem.
Napříč trhem zaznívá, že je málo lidí. Dají se nahradit technickým pokrokem?
Lidí bude méně a musíme si vážit těch, kteří jsou ochotní projektovat. Je nutné je pozitivně motivovat, ocenit jejich práci, řešit s nimi jejich potřeby. Nejen finanční, ale i lidské, protože celá řada lidí ze stavebnictví utíká, protože jsou pod tlakem a jinde se budou mít lépe s menší odpovědností a s větším klidem. Asi nastává doba, kdy budeme muset výrazně více podchytit i mladé na středních školách. Protože ne na všechno umění potřebujete diplom. Šikovný středoškolák se znalostí CAD aplikací může být malý poklad.
A jestli lze automatizovat práci? Projektovat automaticky samozřejmě lze, softwary jsou schopné ulehčovat práci automatickým generováním opakovaných řešení. Ale v principu je projektování individualistické, každá stavba je jiná.
SKVĚLÝ I ZBYTEČNÝ BIM
Co pozitivního přináší BIM?
Pokud budeme brát BIM jako „digitální dvojče“ stavby, přináší velké věci. Ale investor musí přesně vědět, jaké informace v BIM chce, jak ho zužitkuje. Tady si myslím, že máme ještě co dělat. Pokud dnes projektujeme a připravíme digitální model pro stavební povolení, pak by se měl ten samý model použít i při stavbě a údržbě. Zatím chybí provázanost v digitalizaci napříč celým řetězcem. Od přípravy, po realizaci a užívání stavby. Pokud se nám podaří vše účelně propojit, dostaneme se díky BIMu k podstatnému zefektivnění správy projektu a informací o něm ve všech úrovních životního cyklu stavby.
Jedna věc je dostupná technologie, druhou věcí je schopnost lidí nové postupy nasát a používat v praxi. Jak jsou lidé na „digitální“ projektování připraveni?
Základem je 3D model stavby, s kterým projektanti pracují skoro automaticky. Stavby si různě natáčíme, kdekoliv jsme schopni bez problému udělat příčný či podélný řez. U dalších informačních vrstev potřebujeme dopředu vědět, co přesně máme tvořit. Lidé nové technologie zvládnou, nebojí se jich. Nechtějí jenom dělat zbytečnou práci, aby mohli říct „projektuji v BIM, jsem master“. Investoři i projektanti BIM zvládnou, jen si nesmíme zakrývat oči před tím, co skutečně potřebujeme a chceme. Stojí to peníze i čas lidí, ale nakonec se to vyplatí všem.
U kterých staveb už BIM nedává smysl?
Dává smysl všude, kde bude následně používán pro údržbu. Když máme malý projekt rekonstrukce, která zapadá do celku, pak i u malé věci má smysl držet standard informací BIM. Ale pokud ho investor nepoužívá a nepoužije, nemá smysl BIM dělat jen proto, že to požaduje zákon. Cílem má být, že z jednoho zdroje dostane informace o celé stavbě, může si informace třídit, graficky si zobrazit materiály, výrobky. Měl by mít jednodušší a efektivní zprávu, neměl by mít roztříštěné informace o stavbě, nebo o spravovaném úseku komunikace, ale měl by je mít všechny v jednom zdroji. A měl by mít možnost si parametricky vyhledávat životnosti, záruční doby, kdy se co vyměnilo. Může si najít, jakou skladbu má vozovka a nemusí hledat v archiváliích. To vše uvidí v modelu. Na velikosti stavby nezáleží.
Důležitá je i další návaznost na iGovernment, na úřady státní správy, jak jsme daleko zde?
Za mě by to byla ideální nadstavba. Tak daleko zatím nejsme. Začněme u investorů a správců, aby se dobře starali o své stavby. Jestli pak budou informace posílat do dalších databází iGovernmentu, proč ne. Ale teď si musíme opravdu určit, jak má BIM vypadat, abychom ho mohli svědomitě připravit. Musí to být hlavně užitečné, jinak je to zbytečné.
VÍCE KLIDU, VĚTŠÍ KVALITA
Rád bych viděl projektanty ve větším klidu. Mně se zdá, že dneska závodíme a nevymýšlíme. Hrneme se za termíny a harmonogramy akcí občas přestávají platit už v okamžiku, kdy se vyhotoví, protože se mezitím něco stane a zase vše musíte změnit. Dobré projektování potřebuje svůj čas.
Na čem teď v PUDISU pracujete?
Vezmu-li Prahu, podílíme se na přípravě městského okruhu, konkrétně na pokračování tunelu Blanka. Snažíme se posunout Radlickou radiálu, která je teď ale úředně zablokovaná. Na metru D probíhá geologický a geotechnický průzkum a budeme monitorovat i stavbu při vlastní realizaci. Pro kolegy z Metroprojektu zajišťujeme povolení EIA pro tramvajové tratě a řadu drobnějších akcí.
A mimo Prahu?
Pracujeme hlavně na dálničních stavbách. Určitě můžu zmínit realizační dokumentace při modernizaci D1, asi na dvou nebo na třech úsecích. Pak silnici I/12, což je přeložka mezi Běchovicemi a Úvaly, navazující na silniční okruh kolem Prahy. To je naše miminko odjakživa a doufáme, že nám jednou dospěje a pustíme ho radostně do světa. Vypadá to nadějně.
V Královehradeckém kraji děláme obchvat Solnice, což souvisí s průmyslovou zónou Solnice – Kvasiny, kde sídlí areál Škodovky. Nebo stavbu přeložky silnice I/43 Hradec nad Svitavou – Lačnov, což je takový obchvat Svitav. V Jihočeském kraji děláme zkapacitnění silnice I/20 na střídavý třípruh, aby se dalo pohodlněji předjíždět. Je toho celá řada, určitě jsem na spoustu věcí zapomněl.
Města řeší elektromobilitu a další výzvy budoucnosti, jak na to reagujete a jakou máte vizi rozvoje?
Zrovna o tom na úrovni SUDOP Group diskutujeme, kam bychom měli směřovat ve střednědobém výhledu. Mně osobně je blízká politika trvale udržitelného rozvoje, kdy našim budoucím generacím odevzdáme něco, co je příliš nezatíží. Zajímá mě energetika, udržitelné formy dopravy, a jestli je ještě udržitelná elektromobilita.
A líbí se mi i téma interakce vozidla a komunikace. Přenos informací mezi vozovkou a vozidlem. Dám příklad. Běžně se říká, že by měl řidič přizpůsobit jízdu stavu a povaze vozovky. Když to neudělá, je to příčinou nehod. Ale to řidič zjistí, až když se jí (ne)přizpůsobil. Proč mu nedat informace dopředu buď značkou nebo třeba zvukovým signálem? Tady vidím blízkou technologickou budoucnost. A v tom všem si chceme najít své místo. Čemu se věnovat, co nechat být jako slepou uličku, a hlavně si za svou vizí jít.
A v oblasti projektování staveb?
Rád bych viděl projektanty ve větším klidu. Mně se zdá, že dneska závodíme a nevymýšlíme. Hrneme se za termíny a harmonogramy akcí občas přestávají platit už v okamžiku, kdy se vyhotoví, protože se mezitím něco stane a zase vše musíte změnit. Dobré projektování potřebuje svůj čas.
