Ondřej Novák: Umíme podat nabídku do téměř každého výběrového řízení

Firma Strabag se podílí na tak významných zakázkách, jako jsou nová linka D pražského metra nebo stavba Dvoreckého mostu v Praze. V rozhovoru s předsedou představenstva firmy Strabag Ing. Ondřejem Novákem mluvíme o příčinách úspěchů i o tom, jak se při takových projektech z konkurenta stává partner.

Co vnímáte jako největší výhodu firmy Strabag při jejím působení v České republice?

Je to především velmi silné zázemí ve všech oborech, ať už jde o silniční stavitelství, železniční stavitelství, mostní konstrukce, nebo pozemní stavitelství. Naše firma patří v tomto směru mezi nejúspěšnější a největší v republice. K tomu přispívá, že jsme silná firma ve světovém měřítku, takže máme výhodu zahraničních referencí a sdílíme know-how s našimi kolegy v Evropě i zámoří. Navíc je tu prvek, který považuji za velmi důležitý, a to je absolutně jasná struktura řízení ve všech firemních rovinách. Kdo má na starosti železnici, stará se výhradně o tento obor, totéž platí při výstavbě asfaltových a betonových vozovek nebo pozemní stavby.

Bylo pro vás výhodou, že jste na český trh přišli dříve než mnozí vaši přímí konkurenti?

Rozhodně. Brzy po revoluci se začal rakouský Strabag v České republice zajímat o akvizice v regionálním měřítku, a právě díky svému působení v jednotlivých krajích si vytvořil už brzy velmi dobrou pozici pro další růst. Snad v každém koutu České republiky máme vybudovanou obalovnu, koncern zde vlastní také lomy a jsme schopni obhospodařovat rovněž malé stavby v různých krajích. Když vznikl Strabag Rail po akvizici firmy Viamont DSP, posílili jsme i v oblasti železničního stavitelství.

Tak jako v případě stavby silnic je pro vás důležité vlastní zázemí v podobě vlastních obaloven a lomů, platí obdobná výhoda i v případě železnic?

V tomto případě jde o obdobně specifickou činnost, kde hrají velkou roli jak pracovní kvality lidí, tak moderní železniční stroje. Ty jsou dnes tak komplikované a drahé, že ne každá společnost s námi v tomto směru dokáže udržet krok. Přesto máme v České republice na poli silničního stavitelství stále celkově největší objem výkonu. Nelze opomenout ale ani pozemní stavitelství, v němž také fungujeme dlouhá léta. A mám radost, že i v tomto segmentu jsme v posledním roce nebo dvou postavili firmu na pozici, kde měla být už daleko dříve.

Jak důležitý je pro vás projekt metra D, na němž se Strabag významným způsobem podílí?

Pražské metro je obrovsky složitá stavba. Na stavbu metra se zde v minulosti specializovala výhradně společnost Metrostav. Zatímco oni se postupně rozšířili do pozemních staveb i silničních zakázek, my jsme tunelové stavby v České republice opomíjeli. A to bez zásadních důvodů, Strabag totiž v rámci Evropy patří mezi tunelové experty. Takže to byla vlastně jen otázka času, kdy se i na českém trhu do tunelových staveb pustíme. Předcházela tomu dlouhá a důkladná příprava a správný moment pro nás nastal v okamžiku, kdy se k realizaci přiblížil projekt nové trasy metra D. Poté, co jsme uspěli v tendru na první část Pankrác–Olbrachtova, hledíme s optimismem i do budoucnosti a věříme, že se nám podaří uspět i v další fázi výstavby.

Jak se z konkurenta stává při stavbě partner?

Tam hraje roli mnoho věcí. Partner musí být technicky, ekonomicky i finančně zdatný, mimo to samozřejmě spolehlivý. Ale ani to vše zdaleka nestačí. Je tu ještě jedna podmínka, možná trochu překvapivá. Pokud si totiž s vedením partnerské firmy nerozumíte lidsky, nefunguje ani to ostatní. Když si s partnerem na důležité stavbě podám ruku, musí to platit úplně stejně jako jakákoli jiná smlouva. A právě takový přístup je v partnerství důležitý.

Co od partnera očekáváte především?

Odpovědnost. Každou stavbu je třeba si nějak rozdělit, a není to nikdy půl napůl. Takže jde o to se kapacitně v různých částech projektu doplnit a moci se spolehnout na to, že partner bude při realizaci stejně odpovědný jako vy.

U celospolečensky významných staveb je na vás navíc upřená pozornost médií. Jak vám to vyhovuje?

Samozřejmě se daleko lépe pracuje v klidu, když vás nikdo podezíravě nesleduje. Mediální pozornost s sebou často přináší rychlé soudy a také neobjektivní hodnocení, protože média mají ráda dramata a konflikty. To příjemné není, ale na druhou stranu je pochvala a pozitivní ohlas, když se vše podaří, pro firmy vždy přínosem. Proto zajímavé stavby, o nichž se mluví, vítáme. Reference, které pak fungují i v mezinárodním měřítku, jsou pro nás také velmi důležité.

Čím je Strabag v Česku a na Slovensku pověstný v zahraničí?

Co nás dělá silným, je třeba specifické know-how pro výstavbu cementobetonových vozovek nebo flotila našich železničních strojů. Naše kapacity v těchto oblastech jsou žádané v rámci koncernu i pro zahraniční projekty. Spolupráce se zahraničními složkami koncernu funguje i opačně, a to je pro nás důležité především z jednoho klíčového důvodu: Umíme podat nabídku do téměř každého výběrového řízení na jakýkoli stavební projekt.

Kterou zakázku z poslední doby považujete za firemní majstrštyk?

Mediální renomé přinášejí především velké projekty, jako je metro, nebo významný kus dálnice, který postavíte kvalitně a včas. Téměř každá stavba ovšem může přinést nečekané komplikace. Zejména mostní konstrukce bývají výzvou. Třeba železniční most v Děčíně přes Labe, jenž se musí bočně vysouvat, představuje velký technický oříšek. Provádí se zde montáž zcela nové konstrukce a komplikovaná je i tunelová část, kde je třeba vyřešit problém s odvodněním a výškou nadloží. Někdy je zase největší výzvou čas. Na rekonstrukci úseku dálnice D 11 jsme měli 14 dní a v poklusu jsme to s partnerem ve sdružení opravdu zvládli. To jsou pro nás perličky, které vnášejí do práce notnou dávku adrenalinu.

Jak dlouho dopředu běžně plánujete?

Plánování kapacit se odvíjí od typu a velikosti projektu. Jsou tam velké rozdíly. Zatímco některé stavby jsou rychlé, jiné jsou plánovány třeba na sedm let dopředu. Velké projekty musíme sledovat již ve fázi jejich přípravy. Ačkoli do poslední chvíle není úplně jasné, jak přesně investor vypíše zadání a jak se mohou měnit podmínky, musíme být na fázi přípravy nabídky co nejlépe připraveni.

Při tak dlouhodobém plánování musí být těžké do budoucna odhadnout konkrétní situaci nebo možnosti v oblasti lidských zdrojů.

To je pravda, stavbu nakonec vždy musejí realizovat lidé, ať už jde o giganta, jako je Strabag, nebo menší rodinnou firmu. Vždy tedy nakonec sázíme na konkrétní lidi, kteří budou stavbu realizovat. My si v prostředí velké firmy umíme takřka všechno koupit a vyrobit, máme reference, ale ve finále je sehraný tým lidí alfou omegou každého projektu.

Jak si vede vaše firma v této době, kdy je v problémech celý stavební trh?

Covid a válka na Ukrajině uštědřily stavebnictví těžké rány. Covid, to byla především nejistota. Zastavit stavbu, to je až krajní řešení, k němuž jsme nechtěli přistupovat, ale termíny jsme stíhali těžce. Nakonec jsme vše zvládli i díky tomu, jak celkem rozumným způsobem se k situaci postavil stát. Skutečně dramatickou situaci způsobila až válka na Ukrajině. Opět nevíme, jak bude vše pokračovat. Chybějí nám lidé i materiál a panuje naprostá nejistota ohledně cen. A to už je kritický zásah. Převelet dělníky na jinou stavbu nějak lze, ale když ceny betonářské výztuže nebo oceli či jiné komodity skokově stoupnou o 150 %, je to horší, a když není ta výztuž vůbec, stavět nelze.

Můžete doufat v určité porozumění od investora?

Od soukromníků částečně ano, protože logicky každý, kdo začal stavět, chce projekt také dokončit. V případě státu ovšem funguje omezení dané zákonem o zadávání veřejných zakázek, kde se nepočítá se skokovým nárůstem cen nebo absolutním nedostatkem materiálu. Jednání probíhají, ale stát není ochoten kompenzovat ztráty, které máme. Jediným posunem, jenž se v přístupu státu zatím rýsuje, je, že zatímco dříve byla inflační doložka počítaná až od druhého roku stavby, nyní se diskutuje o možnosti, že na nově vypisovaných stavbách bude platit již od počátku stavby.

Má Strabag jako skutečně velká firma při vyjednávání výhodnější pozici?

Na první pohled to tak vypadá, ale myslím, že jsme všichni ve stejné situaci. Výhodou menší firmy je možná to, že se jí z nevýhodných smluv snadněji odchází.

Za současné situace jsou každopádně stavební firmy v kleštích, protože máme třeba smlouvu na dodávku oceli s termínem, množstvím i pokutou za nedodržení, ale v pátek se dozvíme, že dodávka objednaná na pondělí nebude. Pokud investor neoblomně trvá na dodržení smlouvy, je pro nás zle. Stavební firmy jsou ponechané ve štychu z obou stran.

Je taková situace stejná i v okolních zemích?

Česká republika je jednou z mála zemí, která sice tvrdí, že má vůli pomoci, ale ve skutečnosti jsme dosud (do konce června – pozn. red.) nikam nepostoupili. V Německu nebo Rakousku ctí uzavřenou smlouvu, ale nepredikovatelný růst cen například výztuže je od určité výše státem hrazený. Na Slovensku debata stále ještě pokračuje. Uvítali bychom, kdyby koncept pomoci fungoval kupříkladu tak, že pokud cena stoupne o 150 % oproti odhadu, je možné tento rozdíl do určité míry vykompenzovat. U nás ovšem platí obava, že pokud by někdo takové kompenzace odsouhlasil, stane se to předmětem trestního stíhání.

Ke všem těmto starostem se v případě Strabagu objevuje ještě kauza majetkové účasti ruského podnikatele Děripasky, která se začala řešit v souvislosti s přijímanými sankcemi. Jak se s ní vyrovnáváte?

Koncern Strabag se k celé záležitosti postavil naprosto jednoznačně. V souvislosti se společností Rasperia, která je jedním z akcionářů koncernu a je spojována s panem Děripaskou, jsme udělali vše, co jsme podle sankčních pravidel udělat měli, a udělali jsme i daleko více. Koncern jasně odsoudil ruskou agresi vůči Ukrajině, ukončil své působení na ruském trhu a v případě společnosti Rasperia došlo ke zmrazení veškerých akcionářských práv. To znamená, že tato firma nemůže vykonávat žádná práva akcionáře ani dostávat dividendy. Když se podíváte na konečný výpis vlastníků Strabagu, pana Děripasku tam nenajdete. Přesto jsou někteří lidé politicky nebo možná jinak motivovaní pozici koncernu Strabag zpochybňovat. Nelze se pak divit tomu, že ačkoli se na naši firmu žádné sankce nevztahují, je například pro zastupitele v malých obcích komplikované ověřit reálný stav věci a při rozhodování o zakázkách se spolehnou na lživé informace, což nás pak v konečném důsledku poškozuje.

Nacházíte na současné době něco, co vás může potěšit?

Mně udělá radost každý nový kus silnice nebo železnice, kterou postavíme. V celé firmě nám záleží na každém projektu, i když jde třeba o sto metrů komunikace na Šumavě. Máme kapacity rozloženy po celé zemi a i poměrně malá zakázka, která může v rámci ziskovosti vypadat jako marginální, je důležitá, protože dává práci lidem a stmeluje náš tým. Když tedy v Prachaticích zrekonstruujeme sto metrů chodníku, je to pro mě téma, protože tam v regionu mají lidé práci. Takže to pro nás významná stavba je.