Radek Šíma se podílel na návrhu Dvoreckého mostu
Stavba Dvoreckého mostu přes Vltavu, který spojí Prahu 4 a 5, bude sloužit tramvajím, autobusům, cyklistům a pěším. Pro město jej vybuduje konsorcium firem TBR Firesta Strabag – Dvorecký most a vyjde na zhruba 1,08 miliardy korun. Na vítězném návrhu se podílela studia Tubes a Atelier 6. Ing. arch Radek Šíma z Atelieru 6 se jím začal zabývat před pěti lety, nyní v květnu získala stavba stavební povolení.
Byla to pro vaše studio velká výzva, když jste se poprvé rozhodli pustit do projektu mostu, navíc tak významného?
Samozřejmě velmi zajímavá. Pro mne to osobně znamenalo nastudovat hodně informací, protože ze školy už jsem si nepamatoval zhola nic. Skončil jsem krátce po revoluci a v té euforii jsme si jako studenti spoustu stavařských předmětů zrušili. Měl jsem teď štěstí na spolupracovníky, zejména pana inženýra Součka z Pontexu, který mne jako pole neorané v tomto směru hodně vzdělal a dobře jsme si sedli i lidsky.
Jak probíhaly první kroky?
Tři měsíce jsme prolézali pražské mosty a na základě toho se snažili vytvořit názor, jakého typu bychom ten most viděli. Jednotlivé náměty jsme pak průběžně konzultovali z hlediska proveditelnosti. Přesně si pamatuji okamžik, kdy jsem z jedné takové diskuse odjížděl autem a najednou si uvědomil tu správnou cestu. V rychlosti jsem doma přiběhl ke stolu a vše naskicoval. Tak vznikl návrh, který už se velmi podobal tomu finálnímu.
V čem je váš návrh jedinečný?
Baví mě na něm jedna věc, že záměrně mate. Někdo ho vnímá jako robustní hmotu, ale ve skutečnosti tak působí jen z určitého pohledu. Už na počátku jsme si vytkli před závorku, že nechceme mít most s konstrukcí nad mostovkou, aby zapadl mezi ostatní pražské mosty. Velmi dobře lze pražské mosty za sebou v řadě pozorovat od Hanavského pavilónu na Letné. Tam si člověk uvědomí, že i když byly stavěné v průběhu několika staletí, ta hlavní myšlenka zůstává stále dodržená a mosty díky tomu působí lehce a mezi sebou fantastickým způsobem komunikují. Druhá viditelná věc je, že všechny mosty mají pilíře ve vodě na celou šířku mostovky. To způsobuje zvláštní efekt, že z čelního pohledu od řeky působí velmi subtilně, zatímco když jdete podél nich po náplavce, intenzivně vnímáte celou šířku té opěry, takže výsledek skutečně působí mohutně.
V tom případě je už u prvních vizualizací velmi důležité, který úhel pohledu zvolíte.
Je to tak. Když jsme přišli na první konzultaci s paní inženýrkou Adámkovou z Povodí Vltavy, také mluvila o té mohutnosti, protože znala ten nejčastěji publikovaný snímek. Jenže to je stejný efekt, jako u listu papíru, který při pohledu z boku vypadá úplně jinak.
Myšlenku dát most do souvislosti s kubistickým stylem jste sledovali od začátku?
To nebyla úplně naše první volba, ale je jasné, že ten kontext se přímo nabízí. Nejznámější vila tohoto pro Čechy a zvlášť Prahu významného architektonického fenoménu stojí u nepříliš vzdáleného železničního mostu. Jeho zásadní základnu najdeme také u řeky, pod Vyšehradem. A určité odlesky kubistické architektury se projevují i na fasádě podolské vodárny od Antonína Engela, to je ta třikrát zopakovaná zvlněná římsa, která na jinak eklektické stavbě vytváří motiv vlnění a tekoucí vody. Hráli jsme si tedy s tou již danou volbou obloukového mostu bez konstrukce nad mostovkou a zjišťovali, kterou variantu lze konstrukčně realizovat. Líbil se nám hodně minimalistický most Aleny Šrámkové v Přerově, ale kvůli velkému rozporu mezi pilíři jsme museli zvolit oblouky.
Má návrh na nový most splňovat aktuální měřítka obecného vkusu?
Aby studio získalo zakázku, musí už vizualizace stavby zaujmout, protože to ona projekt prodává. Přesto si musíme uvědomovat, že most se staví pro poměrně dlouhé období. V podmínkách soutěže bylo sto let, my jsme se snažili použít takové technologie, aby s určitými úpravami zvládl i 150 let. To už dost dlouhé období, aby splňoval most hledisko obecného vkusu a líbil se.
Které pražské mosty se líbí vám?
Není mezi nimi žádný, který bych neměl rád. Kouzlo pro mne má i právě rekonstruovaný Barrandovský most, stejně jako třeba poměrně nedávno postavený Branický most přezdívaný Most inteligence.
Proč není Dvorecký most plánovaný i pro osobní automobilovou dopravu?
To je zřejmě jeden z politických aspektů, kdy se Praha 4 obávala většího přesunu automobilové dopravy na svůj břeh. Kdyby to ale bylo třeba, může tu individuální silniční dopravu zvládnout také. Využívala by pruh společný s tramvajovým provozem, který lze velmi snadno vyznačit několika dopravními značkami. Osobně se domnívám, že by takové řešení mohlo výrazně pomoci v závěrečných dvou letech rekonstrukce Barrandovského mostu, když už by měl být náš Dvorecký hotový.
Odkud bude na nový most nejzajímavější pohled?
Mě zajímá nejvíc právě to dvojí čtení mostu, jak se z určitého úhlu jeví štíhle. Někomu může připomínat až vzlétající labuť. Ale my jsme se samozřejmě hodně zaměřili ještě na jeden aspekt, ten dotek mostu s oběma nábřežími. Vedle té tvarové a konstrukční estetiky je pro nás totiž velmi důležitý i způsob, jak budou lidé ten most užívat. Tak začaly přibývat další úlohy. Nástup na smíchovské straně se rozšířil o objekt pražské dopravní správy, dále byl urbanisticky pojat i celý prostor náměstí před lihovarem, dále jsme navrhovali navazující pěší a cyklistické lávky nad železnicí na Zlíchov… A zvláštní péči na smíchovské straně si vyžádal objekt vodácké skautské skupiny.
Měli jste k tomu zvláštní důvody?
Těch bylo několik, nejen fakt, že oddíl, kde vedou asi dvě stě dětí úžasní lidé. Jenže díky stavbě mostu je čekají omezení, jejich klubovna stojí na městských pozemcích, kde budou mít v budoucnu méně prostoru a po dobu výstavby mostu asi nemohou budovu používat vůbec. Tak jsme se s investorem stavby dohodli, že vybudujeme celou novou klubovnu a loděnici.
Hodně výrazné jsou výtvarné prvky mostu, které jej na obou stranách řeky doplní.
Spolupráci s výtvarníkem chápeme jako určitou povinnost architekta. Platilo to odedávna, až s nástupem funkcionalismu začali mít architekti pocit, že si vystačí sami, bez výtvarných děl, a na neblahý výsledek dnes doplácí veřejnost. My jsme nakonec zvolili spolupráci s Krištofem Kinterou, který pro svá díla vybral dvě těžko uchopitelná místa, v návrzích často opomíjená. To první je na zlíchovském břehu na vůbec největším brownfieldu, který tam v okolí je. Tvoří ho utilitární dopravní džungle, železnice, trafostanice, kterou pan Kintera dokázal ve svém návrhu nonšalantně proměnit v unikátní prostor, Zahradu městských svítidel.
Co v této zahradě rozkvete?
Bude to takové arboretum městských svítidel pocházejících z celého světa. Již nyní sbírka těch lamp postupně vzniká, rozrůstá se velmi utěšeně. Nedávno přišla z Jeruzaléma replika historického svítidla, jeden ze symbolů města, kterou nechal vyrobit a osobně předal tamější primátor. Jinak jde většinou o originály typových modelů, jejich počet se už blíží stovce. Budou stát na moderních podstavcích a o osvětlení se postarají ledkové zdroje. Doplní je popisky a lavičky na posezení.
Takové místo na romantické rande pro milovníky industriálu?
To by mne těšilo. Spolupracuje s námi i vynikající zahradní architekt Zdeněk Sendler, který hodlá zahradu osadit méně obvyklými dřevinami. Pustil se do hry s tajemstvím a zvláštností, když sem chce zasadit třeba neobvykle ohýbané stromy. Na opačném břehu chceme prostor pod prvním mostním obloukem, což bývá hodně zanedbané místo, pojmout živěji. Inspirací byla pražská Náplavka a zalíbil se nám nápad pana Kintery zjemnit tam kubistickou krajinu až do drobných měřítek, rozměrů lidského jedince, kterého tam čeká spousta zábavy. Volně přístupná pláž se vstupem do vody a převlékárnami, lezecká stěna a skatepark, ale hlavně by měl vzniknout takový společný obejváček pod mostem, oživený různým děním. U divadelní arény předpokládáme spolupráci s Branickým divadlem, ale budou se tam promítat třeba také filmy a samozřejmě nesmí chybět možnost občerstvení.
Tak teď už jen zbývá říci, kdy to všechno bude k dispozici.
Doufáme, že letos na podzim začne stavba a bude trvat dvě a půl stavební sezóny.
Co v té době bude čekat vás?
Je pravda, že vítězstvím v této soutěži jsme se dostali k dalším mostům, i když tam jsme nevyhráli. Nyní pracujeme s Pontexem na stavebním povolení na pěší a cyklistickou lávku na stanici metra Rajská zahrada na Černém mostě, která vede přes čtyřproudovku k nové zastávce železnice umístěné na svahu nad ní. Mosty jsou krásná disciplína. Dlouho jsem si myslel, že možná příliš striktní a omezující, ale dnes už to vidím jinak. Až mě překvapilo, jak velkou svobodu architekt při projektování mostů má, třeba na rozdíl od práce na rodinném domě pro soukromého investora.
