Nové Muzeum železnice a elektrotechniky Národního technického muzea v Praze

Uprostřed Prahy stojí jedno z nejstarších nádraží na evropském kontinentě. Bylo otevřeno v roce 1845 a dodnes slouží železniční dopravě, a to včetně budov, které byly vystavěny částečně ve 40., částečně v 70. letech 19. století.

Nádraží nikdy nebylo zbouráno a postaveno znovu, což je osud, jenž potkal celou řadu nádražních budov po celém světě. Nevyhnuly se mu však změny názvu, které podléhaly společenským a historickým událostem.

V průběhu let pouze procházelo dílčími modernizacemi a úpravami, které se týkaly zejména rozsahu kolejiště a provozního zázemí – depa a dílen. Právě provozní zázemí prvního pražského nádraží, jež se v prvních desetiletích provozu nacházelo za městskými hradbami (na rozdíl od samotných výpravních budov, které byly uvnitř hradeb), se stane v následujících letech místem velkých stavebních úprav a vzniku nové trvalé expozice Muzea železnice a elektrotechniky Národního technického muzea.

Budovy dílen prošly za téměř 180 let existence mnoha proměnami, nicméně i v jejich případě jsou jádrem areálu původní stavby ze 40. až 70. let 19. století, což doložil i stavebně-historický průzkum areálu. Budovy jsou částečně stavěné z kvádříkového opukového zdiva, stropy zdobí vysoké klenby a střechu pokrytou břidlicovými taškami nesou mohutné krovy.

Areál sloužil v prvních letech jako depo a dílny pro opravu všech druhů kolejových vozidel, ovšem během mohutného rozvoje železniční dopravy i samotné oblasti okolo nádraží na počátku 70. let 19. století (v souvislosti s bouráním městských hradeb) jeho kapacity přestaly stačit a stalo se z něj primárně lokomotivní depo s patřičnými dílnami a provozy. Vozové dílny byly v téže době vystavěny na druhém břehu řeky Vltavy v lokalitě zvané Bubny (německy Bubna).

Z historického i symbolického hlediska má celý areál Masarykova nádraží značný význam. Na kolejiště nádraží bezprostředně navazuje Negrelliho viadukt uvedený do provozu v roce 1850, unikátní kamenný železniční most přes řeku Vltavu patřící mezi významné památky drážního stavitelství v celoevropském měřítku.

Připravovaná konverze areálu bývalých dílen vrátí budovám původní vzhled poněkud zastřený současnými fasádami a některými nevhodnými přístavbami z druhé poloviny 20. století. Mezi severní a jižní budovou areálu vznikne zastřešené centrální kolejiště se třemi kolejemi o délce 150 metrů, které umožní vystavení nejrozměrnějších exponátů – kolejových vozidel. Z původního a do dnešních dnů dochovaného vybavení dílen zůstanou zachovány dílenské jeřáby, dvacet metrů široká a funkční přesuvna a hříž sloužící k vyvazování železničních dvojkolí.

Obnoveny budou i malé vozové točny, které se v areálu nedochovaly, ale v minulosti patřily k základní výbavě všech dílenských železničních provozů. V památkově chráněných a citlivě rekonstruovaných prostorách bude zbudována nová expozice železnice a elektrotechniky, jež návštěvníky seznámí s těmito klíčovými fenomény moderní doby.

Expozice věnované železnici si kladou za cíl zmapovat vývoj železniční dopravy z různých perspektiv. Jejich cílem je přesvědčivě ukázat radikální změnu, kterou kolejová doprava přinesla do vnímání času a prostoru, a také to, že spolu s průmyslovou revolucí stojí na prahu moderního způsobu cestování a směny zboží, jež ústí v náš současný úzce propojený svět. Zároveň chtějí nabídnout didaktický pohled na fungování celého železničního ústrojí od jednotlivých technologických celků vozidel až po řízení a zabezpečení kolejové dopravy.

Unikátní bude autentická rekonstrukce dílenského provozu situovaného do 60. let 20. století. Železnice bude též představena jakožto fenomén od nepaměti fascinující spisovatele, umělce a další jedince, kteří se k danému tématu vyjadřují z odlišných a často překvapivých perspektiv. Expozice budou zaměřeny na co nejširší publikum, sledovaná témata proto chceme prezentovat srozumitelně, poutavě a s významným přesahem do současnosti i budoucnosti, která bude, doufejme, pro železniční dopravu plná nových příležitostí.

Elektřina a železnice jdou dnes téměř nerozlučně ruku v ruce. Elektřina je však oproti železnici nehmotná a zdá se i těžko uchopitelná. Není vidět a nelze si na ni sáhnout. Muzeum elektrotechniky představí v nových expozicích dvě století vývoje technologií založených na využití elektřiny a přiblíží jejich vliv na utváření moderní společnosti.

Elektřina je všude a funguje v různých aplikacích, je univerzální silou a médiem, jež přineslo lidstvu nesmírné možnosti, ale zároveň nemalou míru závislosti a škod. Hlavním cílem expozic bude ukázat, jak neuvěřitelně pestrým způsobem lidstvo poznatky o elektřině využívá a jak technologie postavené na elektřině lidstvo i svět proměňují.

Návštěvníkovi nabídne nejen nové poznatky, ale také potěchu a smysluplné trávení volného času. Výchozím úhlem pohledu přitom bude historická perspektiva vázaná přednostně na české prostředí a rovněž na železnici. Expozice se budou primárně věnovat následujícím tématům: jak byla elektřina objevena a jak jsme se naučili ji používat, jak přispěla k industrializaci české společnosti, jak telefon a telegraf ovlivnil (nejen) železnici, člověka a rodinu, jak počítače řídí náš každodenní život uvnitř i mimo železnici apod.

Jakkoli se dílčí expozice zaměří na různorodé obory, budou vzájemně propojeny fenoménem elektřiny, která bude prostupovat celým muzeem jednak v rovině principů jejího fungování, jednak skrze formy jejího využití. V Muzeu elektrotechniky bude elektřina nazírána prostřednictvím svých vlastností, jimiž jsou univerzálnost a dynamičnost.

Primárními prezentačními prostředky budou trojrozměrné exponáty, autentické sbírkové předměty, shromažďované NTM. Využívány budou rovněž audiovizuální formy prezentace, obrazová dokumentace včetně velkoformátové, jasné grafické zpracování, didaktické stanice, lektorské programy a komentované prohlídky. Propojení expozic na základě výše nastíněného pojímání elektřiny umožní v každé části vnímat celek (jedna elektrická energie) a z celku zase znovu chápat jednotlivé části.

Součástí muzea bude též tzv. Hala strojů, která v dobově upravených prostorách představí statické parní stroje a spalovací motory, jež v minulosti tvořily základ mnohých dílenských a výrobních provozů. Část z nich bude předváděna v chodu. Zázemí muzea budou tvořit restaurace, kavárna, muzejní obchod, dětské herny, promítací a konferenční sály, učebny, laboratoře a další návštěvnické prostory. Otevření muzea je předběžně plánováno na rok 2028. Další a aktuální informace se zájemci dozví na webových stránkách www.ntm.cz.

Autoři: Mgr. Adam Horký, Mgr. Jan Hosťák, Muzeum železnice a elektrotechniky