Primátorka statutárního města Třinec Věra Palkovská: "Ve správě máme celkem 103 mostů a lávek, z toho je 61 mostů a 42 lávek. Technický stav odpovídá jejich stáří."
Zkušenosti s využíváním dotací máme dobré. Tam, kde to jde, respektive je vypsán dotační program určený pro město našeho typu a spatřujeme v tom ekonomické nebo jiné výhody, se o dotace pokoušíme, říká v rozhovoru primátorka statutárního města Třinec Věra Palkovská. V procesu samotném nespatřuje žádné překážky. Jen kdyby těch dotačních titulů bylo víc…
Paní primátorko, jaká je aktuální situace týkající se mostů ve vlastnictví města Třince? Kolik jich máte ve správě a jaký je jejich technický stav?
Ve správě máme celkem 103 mostů a lávek, z toho je 61 mostů a 42 lávek. Technický stav odpovídá jejich stáří. Po nedávno provedených pravidelných prohlídkách bylo pět z nich doporučeno k demolici. Jedná se převážně o lávky malého dopravního významu, které byly používány jako zkratky zanedbatelným počtem občanů.
Pro plánování oprav se vychází z pravidelných hlavních, popřípadě běžných prohlídek. Menší opravy jsou zajišťovány v rámci běžné údržby, větší řeší odbor investic ve spolupráci s pracovní skupinou pro realizaci oprav a rekonstrukcí mostů či staveb nových mostů a autobusových přístřešků.
Třinec je specifický nejen jako průmyslové město, ale i kvůli členité dopravní infrastruktuře. Jak velkou výzvu představuje pro město údržba mostních objektů?
Máte pravdu. Město Třinec je v mnohých ohledech velice specifické. Centrální část tvoří především výstavba z 50. až 80. let minulého století. Jde tedy o typická „socialistická sídliště“. Plnohodnotnou součástí města jsou však i příměstské části. Jde prakticky o části města, která mají venkovský charakter.
Máme 34 tisíc obyvatel, ale rozlohou je naše město třetí v Moravskoslezském kraji, po Ostravě a Opavě. Máme zhruba stejnou rozlohu jako slovenská Žilina. Na celé tak velké ploše musíme zajistit dopravní obslužnost.
Jsme taktéž průmyslové město, to přináší těžkou nákladní dopravu, do práce k nám přijíždí tisíce řidičů denně. Vše zatěžuje naše komunikace a mosty.
Město řeší zejména mosty a lávky, které jsou ve velmi špatném technickém a stavebním stavu, a to z toho důvodu, že opravy jsou finančně velmi náročné. Jedná se zejména o opravy mostů do příměstských částí, které nemají zajištěn jiný přístup nebo příjezd. Tam, kde existuje více variant příjezdu k rodinným domům, se zaměřujeme na opravy mostků a lávek podle priorit.
Řada měst a obcí v Česku čelí problému tzv. „mostů nikoho“, tedy objektů, které nejsou formálně ve vlastnictví ani správě žádného subjektu. Setkáváte se s tímto fenoménem i v Třinci, případně ve spolupráci s okolními obcemi?
Na území města Třince se jedná pouze o několik objektů, v řádu jednotek, které nejsou v majetku města. Naštěstí jde o málo významné, malé lávky a mosty, které jsou využívány jako sjezdy k připojení sousedních nemovitostí k pozemní komunikaci nebo zkratky přes vodní toky.
Jaké máte zkušenosti s financováním oprav a rekonstrukcí mostů z veřejných zdrojů? Daří se vám využívat dotací z krajské či státní úrovně, případně evropských fondů?
Z poslední doby mohu zmínit například zhruba 95milionovou rekonstrukci nadjezdu na ulici Závodní, který je zásadní a klíčovou spojnicí mezi dvěma částmi města. Zhruba 67 milionů pokryla dotace Státního fondu dopravní infrastruktury, který financuje výstavbu, modernizaci nebo opravy místních komunikací nebo veřejně přístupných účelových komunikací v místech křížení s nadřazenou dopravní infrastrukturou.
Zkušenosti s využíváním dotací máme dobré. Tam, kde to jde, respektive je vypsán dotační program určený pro město našeho typu a spatřujeme v tom ekonomické nebo jiné výhody, se o dotace pokoušíme. V procesu samotném nevidíme žádné překážky.
Problém je, že vhodných dotačních titulů pro opravy mostů, mostků a lávek v majetku měst není mnoho, prakticky jich je minimum. Pokud by nějaké na Ministerstvu dopravy nebo ve Státním fondu dopravní infrastruktury byly, šlo by o přínos nejen pro Třinec, ale všechna města a obce.
Když město identifikuje mostní objekt ve špatném technickém stavu, ale právně nejasného vlastníka, jaké jsou možnosti, jak situaci řešit? Existuje v tomto ohledu podle vás legislativní mezera?
Prohlídky provádíme pouze na lávkách a mostech v majetku města. Jak jsem již zmínila, jde o stavby velmi malého významu, které pro dopravní obslužnost nemají žádný strategický význam, a proto se nás nepříjemnosti, které zřejmě musí řešit jiné obce a města, naštěstí netýkají.
K některým lávkám jsou přístupy po soukromých pozemcích. Tyto lávky byly vybudovány v minulosti v „akcích Z“ a byly zařazeny do majetku města. O převzetí objektů, které do něj zařazeny nejsou, rozhodují volené orgány. To se týká i komunikací, chodníků nebo i obytných domů. Při rozhodování vždy zohledňujeme všechny aspekty a také musíme vyhodnotit, jestli na následnou údržbu budeme mít peníze. Proto rozhodujeme velice zodpovědně.
Spolupracujete s Ředitelstvím silnic a dálnic, krajem nebo Správou železnic na koordinaci oprav či nových staveb, které se týkají mostních objektů? Jak funguje tato meziinstitucionální spolupráce v praxi?
V případě velkých oprav prováděných ve městě nebo okolí, kdy dojde k ovlivnění provozu na komunikacích, se vždy snažíme dohodnout vhodné varianty dopravních omezení tak, aby měly na místní občany co nejmenší dopad. Naprosto zásadní je koordinace činností Ředitelství silnic a dálnic ČR, Správy silnic Moravskoslezského kraje a města.
Příkladem je aktuálně připravovaná rekonstrukce mostu přes potok Křivec, jenž se nachází na komunikaci ve vlastnictví Správy silnic Moravskoslezského kraje. Jde o stavbu, která výrazně ovlivní dopravu do a z centra Třince, hlavně tedy několika tisícovek zaměstnanců třinecké hutě. Po jednání s vlastníkem jsme se dohodli, že rekonstrukce mostu začne až po skončení rekonstrukce více než desetikilometrového úseku staré silnice I/11.
Nevzpomínám si, že bychom se s uvedenými institucemi někdy nedohodli v rámci realizací souběhu investic do dopravních staveb. Vždy jsme si vyšli vstříc, našli nejlepší možnou variantu a docílili toho, že dopady na komfort řidičů, chodců a cyklistů byly co nejmenší.
Skvělá byla v tomto směru v minulosti i spolupráce s ŘSD, když se stavěl obchvat kolem Třince.
Zaznamenali jsme případ, kdy město muselo investovat do opravy mostu, aby zůstala zachována dopravní obslužnost, přestože právně nešlo o jeho majetek. Musel Třinec někdy jít podobnou cestou „z nouze ctnost“?
I s ohledem na dříve uvedené naštěstí nemusel. Dobře hospodaříme, nespoléháme se na dotace nebo jiné formy podpory, a můžeme si dovolit investovat. V loňském roce jsme i proto mohli přistoupit k rekonstrukci klíčového mostu k nemocnici, ke střední škole, do příměstských částí a do areálu Třineckých železáren. Téměř padesátimilionová investice zajistila i do budoucna bezpečný provoz.
Byla plně hrazená z našeho rozpočtu, mohli jsme si to dovolit. To je dobře i s ohledem na loňské povodně, které zřejmě budou mít negativní dopad na výše podpor nebo dotačních titulů státu do oprav mostů a mostků v katastru měst a obcí.
Co by podle vás pomohlo zlepšit situaci s „mosty nikoho“? Vidíte prostor pro změnu legislativy, nebo by pomohla větší ochota institucí přijmout odpovědnost?
Tak jako se obec musí starat o svůj majetek, měl by se i soukromník starat o ten svůj. V případě sporů o vlastnictví zde máme soudy.
Zřejmě zásadní otázkou je, co dělat v případě, pokud by šlo o klíčový most, který by byl v havarijním stavu a bylo by potřeba jej rychle opravit v zájmu zajištění dopravní obslužnosti a bezpečnosti provozu. Nemyslím si, že že by oprava „mostu nikoho“ měla padnout jen na bedra místních samospráv. Jak náročné financování, tak případné soudní spory by měly být v gesci „silnější autority“, čili například Ministerstva dopravy. Ale to je pouze můj názor.
Plánuje město Třinec v nejbližší době větší investice do rekonstrukcí či výstavby nových mostních objektů? Můžete čtenářům přiblížit některý z aktuálních projektů?
V letech 2022 až 2024 město vynaložilo ze svého rozpočtu na dopravní stavby, nejen mosty a mostky, ale i rekonstrukce komunikací, zhruba 400 milionů korun. Zmínit mohu i investice do zajištění břehových svahů toků v katastru města. Pokud bychom to neudělali, velká voda by zničila komunikace a mosty. Dobře hospodaříme, a proto si můžeme i finančně náročné rekonstrukce našich mostů a mostků nebo lávek dovolit ufinancovat ze svých zdrojů.
Aktuálně řešíme most Holý v příměstské části Tyra, chystáme se na rekonstrukci propustku k západní bráně a stavbu nové lávky pro pěší v ulici B. Němcové, která nahradí stávající. V roce 2026 máme v plánu rekonstrukci lávky spojující sídliště Sosna s krajskou nemocnicí, připravujeme se na opravu mostu „U Sedláčka“ v místní části Konská a zpracováváme projektovou dokumentaci na výstavbu lávky přes řeku Olši, jež nahradí stávající lávku spojující město se sídlištěm Sosna. Všechny projektové dokumentace včetně realizací bude město financovat ze svých prostředků, čili z rozpočtu města. Půjde celkem o vyšší desítky milionů korun.
Kdybyste měla dát jednu radu starostům menších obcí, kteří se potýkají s nejasnostmi kolem vlastnictví a údržby mostů, co by to bylo?
V první řadě by se měly v těch komplikovaných případech nevyjasněného vlastnictví, nebo když se vlastník k opravě nemá, jednoznačně vyjasnit procesy – čili kdo zaplatí nutnou opravu a kdo bude následně po vlastníkovi vymáhat náklady s tím spojené, protože jednotlivé případy budou mít zřejmě svá specifika.
