V poválečném období byla většina částí vozovek v prašné úpravě. Vozovky měly štětový základ, který byl zakalen jílem. Právě díky jílu se komunikace zatáhla, ale pro řidiče znamenala velmi nepohodlnou jízdu. V létě silnice prášila a v zimě zase klouzala. O tento povrch se permanentně starali už tenkrát cestáři, kteří nepřetržitě spravovali stále vznikající výtluky.
PENETROVANÉ VOZOVKY
Zvrat nastal v 70. letech minulého století. V té době se začaly stavět penetrované vozovky. Jedná se o způsob zpracování povrchu komunikace nebo živičného souvrství. Je založen na tom, že se rozprostře vrstva štěrku, která se opakovaně jedním až třemi nátěry zapravuje. To znamená, že se prováděl zástřik horkým asfaltem. V prvním nátěru se používaly kamínky o velikosti 22 milimetrů, ve druhém byly kamínky 11milimetrové a ve třetím zástřiku byla jejich velikost již pouze 8 milimetrů. Tyto povrchové úpravy fungují do současnosti. Ač se to nemusí zdát, mají tyto kryty životnost 30–50 let.
ASFALTOVÉ BETONY
Nástupcem penetrační metody byly asfaltové betony, které se míchaly v obalovnách. Obalovny pracují obdobně jako betonárny, ale na rozdíl od betonu, kde je pojivem cement, se zde jedná o asfalt. Asfaltové betony se pokládaly na penetrované vozovky. Střed vozovky v tomto případě vypadá dobře, protože podloží pochází z 18. století, z dob Marie Terezie, kde se jezdilo po již zmiňované štětové vozovce. Zato okraje komunikací jsou na tom hůř. Nemají dostatečný základ a mnohdy se stává, že na okrajích docházelo k deformacím silnic. Ty má na svědomí především zvýšená hustota provozu.
BETONOVÉ VOZOVKY
Doménou dálniční soustavy se staly betonové vozovky. Používaly se na úseky, kde se očekával vyšší provoz těžké kamionové dopravy. „Poslední betonová vozovka v Pardubickém kraji byla na průtahu Třemošnicí. Tato komunikace byla nakonec v 80. letech nahrazena asfaltovou vozovkou. V dnešní době už v Pardubickém kraji žádnou takovou silnici nenajdeme,“ uvedl ředitel Správy a údržby silnic Pardubického kraje Miroslav Němec.
KDO S KOHO?
Pokud si položíme otázku, která vozovka je lepší, jestli betonová, nebo asfaltová, není odpověď jednoduchá. Každý druh má své výhody a nevýhody.
Asfaltová vozovka se lépe reprodukuje a její technologie je vyvinuta téměř do dokonalosti. V dnešní době existují frézy na asfalt, které dokážou velmi produktivně a nivelačním způsobem frézovat povrch vozovky a položit novou živičnou vrstvu. V současnosti se pokládá vrstva o tloušťce 2,5–4 cm.
Betonové vozovky jsou určené pro nadměrná zatížení. Dokážou totiž lépe odolávat deformacím a vzniku vyjetých kolejí. Mají ale i svá úskalí. V České republice se těchto vozovek moc nestaví, a proto neexistuje mnoho kvalifikovaných posádek, které by je dokázaly profesionálně postavit.
