První vozidla míjejí zárubní zeď u Seniorcentra po uvedení dálnice do provozu
Výstavba zárubních zdí na stavbě D6 – obchvat Lubence byla rozdělena na tři samostatné stavební objekty. První zeď SO 241 byla postavena kvůli přiléhající železniční trati a měří 242,7 metrů. Další dvě zdi vyrostly v místě zářezu pod souborem staveb Seniorcentra a na druhé straně kvůli přiléhající nové komunikaci se zastávkou autobusu. Objekt SO 242 je dlouhý 478 metrů a SO 243 pak 155,5 metrů.
Všechny zdi se stavěly obdobně. Nejdříve bylo nutné provést zemní práce nad úroveň základové spáry ztužujících trámů. Z této úrovně byly navrtány velkoprůměrové piloty průměru 900 (většina zdí) a 1 200 mm v místě nadjezdu a v místě nejhlubšího zářezu. Piloty měřily od 3 do 10 metrů a jejich osové vzdálenosti činily 1,80 metru, respektive 2,10 metru. Po provedení pilot byly ve vytypovaných místech osazeny zkušební lanové kotvy na ocelovou převázku, aby se ověřila jejich únosnost. Na základě výsledků zatěžovacích zkoušek se v některých částech zdi prodloužily lanové kotvy.
Poté byly postupně betonovány železobetonové ztužující trámy, přes které se následně navrtaly lanové kotvy a po vyzrání injektáže byly kotvy předepnuty. Poté bylo možné začít odkopávat zeminu na úroveň další kotevní úrovně, popřípadě až na úroveň plání hlavní trasy v místech, kde byla zeď kotvena jen v horní úrovni.
Mezi pilotami byly osazeny svislé drenáže a navrtány horizontální odvodňovací vrty. Prostor mezi nimi byl následně vyplněn vyztuženým stříkaným betonem. Po provedení těchto prací byla celá konstrukce stabilní a nehrozilo vypadávání zeminy mezi pilotami. Kvůli výskytu síranových vod bylo nutné provádět betonové konstrukce s použitím síranovzdorného cementu.
Následovaly práce spojené s provedením základu pro obklad stěny ze štípaných a hladkých prvků ztraceného bednění. Na hladké ztracené bednění byl následně nalepen a přikotven protihlukový betonový obklad.
Na zárubní zeď, přiléhající k souboru budov Seniorcentra, byla nakonec osazena protihluková zeď výšky od 5 do 7 metrů. Protihlukové výplně byly v tomto případě z hliníkových panelů.
Z hlediska výstavby byl uzel u Seniorcentra nejsložitější částí projektu. V těchto místech bylo nutné nejdříve převést dopravu ze silnice I/6 na provizorní komunikaci, aby vedle zárubních zdí mohl být budován i nadjezd přes budoucí dálnici D6. Po převedení provozu na tento nadjezd se mohlo teprve pokračovat na dalších částech zdi. Vedle komplikované výstavby rozdělené na více etap byla v tomto místě stará ekologická zátěž v podobě skládky, která zde fungovala zhruba od začátku 19. století.
Další komplikací při výstavbě zárubní zdi SO 242 bylo zastižení skalního nevrtatelného podloží. V tomto místě byla upravena konstrukce zdi na kotvenou železobetonovou zeď s kotvením přes horní ztužující trám a přes základový trám. Na této části zdi bylo provedeno vrtání lanových kotev ve výšce přes speciální vrtací lafetu, která byla osazena na upraveném pásovém bagru. Tento stroj je v Česku ojedinělý.
Pavel Fišar
stavbyvedoucí
SWIETELSKY stavební s. r. o.
