Dominik Adler: V dozorování platí, že co není povoleno, je zakázáno. Stavebnictví potřebuje digitalizaci jako sůl

„Musíme využívat co nejvíce z možných technologických novinek ku prospěchu efektivity. Možností je řada, konzervativní stavaři se ale těmto novinkám brání. Tomu já úplně nerozumím, protože jde přece o vyšší zisk za menší námahu,“ říká v otevřeném rozhovoru pro Silnice železnice Dominik Adler, ředitel útvaru dozorování staveb ve společnosti HBH Projekt a garant konference Dozorování, kterou organizuje společnost Sekurkon.

Jaký je hlavní smysl Konference dozorování a na co se chcete odborně zaměřit v aktuálním ročníku?
Od počátku jsme konferenci zamýšleli jako platformu k diskusi mezi těmi, kteří službu dozoru vykonávají a těmi, co ji potřebují – to jsou většinou státní investoři. Každá z těchto stran má nějaké potřeby a nějaké představy – ty je nutné sdílet, vzájemně chápat a respektovat. Témata komunikace se v čase budou měnit, ale tento význam konference vidím jako zásadní.

Aktuální ročník bychom rádi zaměřili na digitalizaci a novinky v předpisech. Digitalizace je nejen neodvratná, ale také velmi potřebná. ŘSD nám představí aplikace, které už jsou v pilotním provozu a doufám, že také ty, které v brzké době nasadí. Z hlediska efektivity je nezbytné na projektech nasadit funkční CDE (Common Data Environment – společné datové prostředí). Procesy předávání dokumentů v papírové formě a evidence v tabulkách jsou neudržitelné.

Jak se změnilo postavení a kvalita dozorů v posledních letech?
Mohu-li si dovolit to soudit za těch pět let, co jsem přešel ze zhotovitelské sféry, tak změny jsou velké. Investoři čím dál více chápou skutečný smysl dozoru jako nezávislé a odborné osoby, od které dostávají kromě kontroly i objektivní stanoviska, o která se lze opřít. Tak by to mělo být. Mezinárodní dlouholetá praxe směřuje právě k takové nezávislé roli dozoru. Nezanedbatelná je i kontrolní role dozoru na zakázkách – vždyť jde o správu veřejných peněz. V terminologii FIDIC této instituci říkáme „The Engineer“, u nás Správce stavby, na Slovensku je to Stavebný dozor. Postavení dozoru se používáním smluvních podmínek FIDIC postupně mění tak, aby bylo v souladu s těmito podmínkami. Stavební zákon bohužel ne úplně reflektuje praxi dopravních staveb, takže používané termíny jsou pro řadu lidí matoucí. I o tom se na naší konferenci pravidelně bavíme.

Postoupila veřejná sféra v čele s investory v oblasti digitalizace a zjednodušování projektových a stavebních procesů?
Co se mne týče, jsem už ta generace, co dospívala „s myší v ruce“. Odhlédnu-li od všech souvislostí, jednoznačně jsme pomalí a nevyužíváme všeho, co technologické možnosti nabízejí – a toho je rok od roku více. Naše směrnice a pravidla jsou pozadu a vlastně inovace blokují. Platí totiž, že co není povoleno, je zakázáno. Typickým příkladem je odevzdávání dokumentace kvality v bednách šanonů.

Na jedné z našich staveb ŘSD zavedlo elektronický stavební deník, protože od 1. 1. 2021 nemá z hlediska platné legislativy jinou možnost. Není však vyřešeno několik detailů, například autorizované osoby nemají v platné legislativě oporu pro zápisy do takového deníku. To je také ten případ, kdy předpisy jsou za technickými možnostmi. U elektronického stavebního deníku, jehož povinné vedení považuji za správné, není prováděcí předpis a nejsou aktualizovány navazující předpisy, jako například ten o autorizovaných osobách.

Když se vrátím k otázce – postupujeme pomalu a je cítit nevole z obou stran. Negativní postoj přičítám jednak konzervatismu stavebnictví, jednak tomu, že občas neumíme digitalizaci implementovat a z nástroje nahrazujícího stávající postupy se stane nástroj doplňující, tedy navíc. Pak se těm lidem nedivím, že nové věci odmítají.

Je výrazný rozdíl ve správě zakázek pro ŘSD a municipality? Jsou nástroje – ať už legislativa nebo normy – které jim chybí, a přitom by je investoři potřebovali?
Jednoznačně tam rozdíl je, nic si nenalhávejme. Pohybuji se v projektech ve fázi výstavby, tu snad mohu komentovat. Arsenál předpisů a podmínek ŘSD je daleko před tím, co používají menší investoři. Přitom z hlediska kvality u nás máme unikátní Systém jakosti pozemních komunikací a není absolutně žádný důvod, aby nebyl platný pro všechny dopravní stavby bez rozdílu investorů. Stejně tak u smluvních podmínek máme vydány smluvní podmínky schválené Ministerstvem dopravy, ale menší investoři se stále potýkají s utilitárními smlouvami, za něž stále dokola platí právním kancelářím. Výsledkem je mračno různorodých a často špatných smluv. Právě proto naši konferenci zaštiťuje CACE, odnož FIDIC v Česku. CACE má zájem právě o rozšíření smluvních podmínek FIDIC mezi menší investory a u dopravních staveb o sjednocení smluvního prostředí. Tím jsem částečně odpověděl na druhou polovinu otázky. Nemyslím si, že v oblasti provádění a dozorování staveb zásadně chybí nějaký předpis. Co chybí, je povyšování kultury smluvních vztahů z roviny konfrontace do roviny kooperace. CACE je přesvědčena, že unifikace smluvního prostředí povede k řadě pozitivních efektů i (a možná hlavně) pro investory.

Co se mění v rámci FIDIC?
FIDIC se na mezinárodní úrovni vyvíjí pořád. Není však nezbytně nutné přebírat nejnovější aktualizace. Udělali jsme to u tzv. Bílé knihy, ta se týká konzultačních služeb. Do toho spadá projektování a dozorování. Zvláštní podmínky pro Bílou knihu Ministerstvo dopravy připravuje v nejnovější verzi z roku 2017. Činnost pracovní skupiny, které jsem za CACE členem, byla do značné míry omezena pandemií. Věříme, že v prvním čtvrtletí roku 2022 budeme nové smluvní podmínky pro dozorování dopravních staveb mít na stole v kompromisním znění. Změny jsou zejména ve vyrovnání vztahů a odpovědností. Jednání stále probíhají, snad se nám na konferenci podaří některé zajímavé změny prezentovat.

Kde vidíte ještě rezervy?
Už jsme se o tom bavili, tak si to dovolím shrnout. Musíme spolu komunikovat a vnímat svoje potřeby. Konzultanti musejí vnímat, že veřejný investor je vázán (a svázán) legislativou a předpisy. Investoři by zase měli vnímat potřeby byznysu. Tam patří například nezbytnost nějakého zisku, elementárního plánování nebo investic. Za to veřejnému sektoru dáváme široké zkušenosti, flexibilitu a přebíráme rizika. Spolupráce veřejného a soukromého sektoru v tomto ohledu může velmi dobře fungovat ku prospěchu obou.

Samozřejmě se musíme stále vzdělávat. Co všichni musíme, je digitalizovat. Obrovským a pod povrchem bobtnajícím problémem dopravních staveb je nedostatek personálu. Nejen u dělnických profesí, kde věkový průměr na staveništi je často vysoko přes padesát let, ale také u řídícího a odborného personálu. Z technických vysokých škol vychází opravdu zoufale málo mostařů nebo silničářů, a ještě méně z nich chce pracovat ve výstavbě. Dle mého názoru se celý obor musí vzedmout ke koordinovanému zlepšování pověsti. Současně s tím je nutné obor reálně modernizovat. Klást důraz na špičkovou odbornost, sofistikovanost a inovace. Musíme využívat co nejvíce z možných technologických novinek ku prospěchu efektivity. Možností je řada, konzervativní stavaři se ale těmto novinkám brání. Tomu já úplně nerozumím, protože jde přece o vyšší zisk za menší námahu. Jako příklad bych mohl dát digitalizované řízení pokládky asfaltových směsí, kdy do systému vložíte rozsah pokládky, kapacitu finišerů, obalovny a vozového parku a výsledkem je precizně řízená pokládka. To má dopad nejen na mnohem vyšší efektivitu využití drahého vozového parku, ale také na kvalitu – pokládáte včas a kontinuálně směs se správnou teplotou. Druhým příkladem může být řízení projektů přes zmiňované CDE. Přínos takového řešení není virtuální, naopak úspory jsou ve stovkách kilogramů papíru, ve stovkách zbytečně naježděných kilometrů a tisících hodin strávených mechanickými činnostmi, jejichž výstupy databázové systémy „vyplivnou“ ve zlomku vteřiny.

Jakými systémy, které se používají v zahraničí, bychom se mohli inspirovat?
Na posledním ročníku Konference jsme viděli příklad z Německa, kdy stavební dozor přímo na stavbě zadává požadavek na „změnu“ do systému. Doloží fotografii a potvrdí oprávněnost. Ještě, než se vrátí do kanceláře, změna je schválena projektovým manažerem a uzavřena v systému. Kdo zná změnová řízení u nás, tuší, kam mířím. Inspiroval bych se zejména férovostí trhů. Nemusíme jen hledět, jak to dělají jinde. Můžeme prostě dělat sami od sebe věci co nejlépe.

Změní podle vás Green Deal i přístupy a postupy ve stavebnictví?
Zcela zřejmě ano, protože tato dohoda, tento společný závazek zemí EU, zasahuje do řady oblastí, stavební průmysl nevyjímaje. V tomto smyslu vnímám Green Deal jako příležitost ke zcela nezbytnému obratu v přístupu k životnímu prostření a současně k zásadním inovacím. Necítím se kompetentní to komentovat nějak šířeji.

Čekáte od nové vlády změnu přístupu ke stavebnictví a kde vidíte neuralgické body přípravy a správy staveb?
Věřím, že se politické vedení země poučilo z propadu celého dopravního stavitelství od přípravy po výrobu v době nechvalně proslulého ministra Bárty. Podobný exces si náš obor nemůže dovolit. Nová vláda, která zřejmě v mezičase k vydání tohoto rozhovoru byla nebo brzy bude jmenována, stojí před řadou složitých rozhodnutí. Jsme uprostřed bezprecedentní pandemie koronaviru, trh s energiemi prochází náročným výkyvem, budeme čelit nejvyšší inflaci za mnoho let a do toho všeho jde nová vláda s obrovským dluhem. Zřejmě není potřeba složitých úvah, abychom došli k závěru, že státní kapsa, ze které jsou mimo evropské zdroje zakázky dopravní infrastruktury financovány, nebude tak štědrá, jak bychom si přáli. Od středopravé vlády čekám, že si bude vědoma pozitivních multiplikací, které výstavba dopravní infrastruktury přináší.

Neumím komplexně zhodnotit přípravu staveb, diskuse na toto téma by ale měla nastat co nejdříve. Je podle mého názoru zjevné, že v plánování a přípravě staveb máme rezervy. Co se týče správy staveb, hovořil jsem už o transparentnosti a férovosti smluvního prostředí. Jsem přesvědčen, že tohle je zásadní téma. Současně bych si velmi přál, aby veřejní investoři sebrali odvahu a síly k soutěžení moderními metodami jako je nejvyšší hodnota za peníze a další. Určitě nás také čekají další PPP projekty. Schopné a férové odborníky i firmy může atraktivita a otevření trhu pro zahraniční hráče jen posunout dopředu, a nakonec z něj celý náš obor bude těžit.