Pavel Dokulil
„Velkou část našich dodávek tvoří ocelové konstrukce. Cena oceli se výrazně navýšila a některý hutní materiál se ani nedá koupit. V této situaci je kalkulace nabízených projektů hádáním z křišťálové koule. Nicméně kdo nenabízí, ten nevyhrává. A kdo nevyhrává, ten končí.“ I to zaznělo v rozhovoru s Pavlem Dokulilem, předsedou představenstva Egoé plus. Společnost, dříve známá jako mmcité plus, je od loňského jara součástí holdingu Egoé se sídlem v Bílovicích.
Od rozdělení společností mmcité a Egoé uplynul již více než rok. Jak se tato změna podepsala na činnosti Egoé plus?
Pro Egoé plus a. s. to v podstatě znamenalo jen změnu názvu. Na její provoz nemělo rozdělení žádný dopad. Firma již přes 25 let navrhuje, projektuje a staví zastřešení v dopravní infrastruktuře, což je převážně vztahový business. Jsem rád, že při dělení společností zůstaly veškeré výrobní kapacity i celý náš areál v Bílovicích ve skupině Egoé. Výrobní kapacity jsou v současné době důležitým aktivem.
Kam směřuje strategický rozvoj společnosti Egoé plus? Plánuje firma expanzi na nové trhy?
Umíme skvěle navrhovat, projektovat a realizovat zastřešení v dopravní infrastruktuře na klíč. V tomto tržním segmentu máme významný tržní podíl v Česku, Polsku, Německu a na Slovensku. V našem portfoliu máme konkurenceschopné produkty a disponujeme skvělým týmem. Navyšujeme náš tržní podíl i v dodávce protihlukových panelů. A to jak na železnici, tak i v drážních projektech, kde náš produkt noba splňuje požadavky na udržitelnost. Potenciál vidím v obchodní činnosti. Dále budeme postupně rozšiřovat naši činnost v Německu.
Jen co se ustálila situace s covidem, válka na Ukrajině zcela rozkolísala ceny materiálů. Jaký to má na vás dopad?
Co se stalo na trhu se stavebním materiálem a cenami energií, je naprosto bezprecedentní. V portfoliu máme probíhající projekty i z roku 2019 a 2020, které byly zasmluvněny v tehdejších cenách, a to pevných. Pravdou je, že možnost úprav cen jsme tehdy moc neřešili, ale hlavně ji neumožňovaly investorské smlouvy se státními organizacemi. Navíc generální zhotovitelé tlačí subdodavatele k převzetí rizika změny okolností ve smyslu § 1765 občanského zákoníku. Od roku 2020 obsahují některé smlouvy mezi státními investory a generálními zhotoviteli možnost valorizace či indexaci cen. Generální zhotovitelé se však zdráhají postoupit tyto cenové korekce dále v dodavatelském řetězci. Toto je pro mě nepochopitelné. Již v době covidu navýšil stát generálním zhotovitelům paušálně ceny, ale i tyto zůstaly u generálních zhotovitelů. Dělníci, kteří pracovali na stavbách, nedostali nic.
My jsme navíc ve specifické situaci – převážnou část našich dodávek tvoří ocelové konstrukce. Cena oceli se výrazně navýšila a některý hutní materiál se ani nedá koupit. Ceny jsou volatilní a nikdo neví, jak se ceny materiálů budou dále vyvíjet. V této situaci je kalkulace nabízených projektů hádáním z křišťálové koule. Nicméně kdo nenabízí, ten nevyhrává. A kdo nevyhrává, ten končí.
Chápu, ale co tedy navrhujete?
Pohybujeme se v právním prostředí, a tudíž chápu státní úředníky, že jejich možnosti úprav cen zasmluvněných projektů jsou omezené. České státní organizace využívají smlouvy dle FIDIC a tyto umožňují indexaci cen. Aplikace indexací cen se musí stát právním standardem. Riziko změn cen materiálů a lidské práce se tím rozloží mezi dodavatele a odběratele. A věřím, že když budou investorské smlouvy indexaci obsahovat, dohodnou se na tom i generální zhotovitelé se subdodavateli. Sám mám dobré zkušenosti s cenovými indexy z dlouhodobých projektů v obranném průmyslu. Stát ale musí najít i právní titul na úpravy cen již zasmluvněných projektů. Pokud se to nestane, toto období přečkají pouze pobočky velkých zahraničních stavebních firem, jejichž matky toto přefinancují. České menší stavební firmy nemají šanci tuto situaci zvládnout.
Na kterých projektech se momentálně podílíte?
V Česku jsme uvedli do provozu zastřešení drážních nástupišť na akci Hostivař II, tedy stanice Eden, Vršovice a Zahradní Město. To jsou velice zdařilé realizace a v ničem si nezadají s projekty v západní Evropě. V projektu modernizace stanice Roztoky se poprvé použije nové standardizované zastřešení Správy železnic. Stejně tak nové subtilní zastřešení nástupišť v Radotíně by se mohlo stát standardem zastřešení pro příměstské stanice. Rozsáhlá je rekonstrukce stanice Pardubice i navazující stavby Pardubice–Stéblová.
V Německu realizujeme nové zastřešení železničních nástupišť v Hannoveru, stanici Hamburgu-Altoně či novou stanici hamburského metra. V Polsku stojí za zmínku naše účast na projektu zastřešení ve stanici Varšava-Zachodnia.
V oblasti protihlukových stěn se účastníme rozsáhlých projektů výstavby české dálniční sítě, jako jsou obchvat Frýdku-Místku nebo Třanovice– Nebory. Naše panely z recyklovaných materiálů již oslovily i Správu železnic a dodáváme je na probíhající drážní projekty. Výčet všech projektů by byl dlouhý.
Zmínil jste protihlukové stěny. Děje se v této oblasti něco převratného?
Máte pravdu, že protihlukové stěny jsou společensky kontroverzní téma. Většinou nejsou zrovna pěkné a výrazně zasahují do rázu krajiny. Pro naši firmu, která se snaží svými realizacemi pozitivně ovlivňovat veřejný prostor, je to velké téma. Panely noba nabízejí možnost výtvarného zpracování. K tomu, aby stěna s okolím korespondovala, tak mohou přispět nejen designéři, ale také například děti. To se nám už podařilo v Ostravě, Kuřimi či Trenčíně.
Druhý směr, který akcentujeme, je ekologie. Absorpční vrstva naší stěny je ze starých pneumatik. Je tedy stoprocentně vyrobena z recyklovaného materiálu a prakticky kompletně znovu recyklovatelná. Její uhlíková stopa je výrazně nižší než v případě ostatních běžně používaných technických řešení. Přesvědčit zákazníky, že i toto je důležité, je někdy dost těžká práce. Ale už se to postupně daří. V dohledné době se udržitelné principy zcela jistě propíší i do příslušné legislativy.
Podílí se Egoé plus u zmíněných infrastrukturních projektů na designu zastřešení?
Naši designéři a architekti jsou soustředěni ve společnosti Egoé studio. Tito kolegové, většinou absolventi umělecko-průmyslových škol či oboru architektura, navrhují buď sami, případně ve spolupráci s projekčními kancelářemi zastřešení v dopravní infrastruktuře již přes 20 let. Jsem přesvědčen, že v této oblasti máme zkušenosti a know-how minimálně na evropské úrovni. Díky faktu, že designéři jsou v úzkém kontaktu s našimi projektanty, konstruktéry a s výrobou, jsme schopni skloubit požadavky na ekonomickou vyrobitelnost, dostatečnou ergonomii i životnost a přiměřenou estetiku.
Již delší dobu realizujete infrastrukturní projekty v západní Evropě. Jsou zde patrné nové trendy?
Požadavky na výstavbu v západní Evropě jsou výrazně spojeny s ekologií a principy dlouhodobé udržitelnosti. V Německu jsme například realizovali několik zastřešení autobusových nádraží, u nichž byla z důvodu retence vody použita zelená střecha. Ve Švýcarsku zase vyžadují, aby na povrchovou úpravu ocelových konstrukcí byl použit akrylátový, vodou ředitelný nátěr. U většiny produktů se navíc dokládá výpočet uhlíkové stopy při výrobě a dřevěné díly musí být evropského původu.
Dalším požadavkem je řešení s nízkými náklady na údržbu. Jde zejména o zamezení sedání ptactva na konstrukci či redukci míst, kde se může usazovat nečistota. Tématem jsou i povrchové úpravy umožňující snadnější čištění případných graffiti.
Holding Egoé je aktivní v různých tržních segmentech. Když se nad tím zamyslím, mezi výstavbou zastřešení nádraží, kempingovými vestavbami do aut, zahradním nábytkem až po lyže nevidím velké souvislosti. Najdete nějaký společný jmenovatel mezi těmito aktivitami?
Mottem celé skupiny Egoé je IDEAS MAKE PRODUCTS. Společným jmenovatelem našich na první pohled různorodých činností je hledání vhodného řešení pro danou aplikaci. U produktových návrhů Egoé vychází většinou z potřeby vyvinout takové řešení pro sebe. Jsme rádi v přírodě, proto se jedná o potřeby pro život venku – ať to jsou kempingové vestavby do aut, zahradní nábytek, nebo lyže.
To zní zajímavě. Můžete nám říct, na čem dalším aktuálně pracujete?
Jsme přesvědčeni, že dostupnost bydlení v Česku, ale i v zahraničí bude v příštích letech velkým tématem. Ceny pozemků i stavebních materiálů rostou a banky jsou opatrnější v půjčování peněz. Náš tým designérů, architektů a inženýrů vyvinul řešení plnohodnotného bydlení na 25 čtverečních metrech. Jde o to, že zákazník získá jasně definovaný termín realizace za přijatelné peníze. Domky vyrábíme v našem výrobním areálu v Bílovicích a začínáme je nabízet na evropských trzích pod názvem Ulita. Je to pro nás i jakési pomyslné vyvrcholení evoluce. Nejdříve se na produktech Egoé dalo sedět, později i ležet či v nich spát. Teď už s námi můžete i bydlet…
