Články

Nový železobetonový železniční most na trati z Tábora do Písku, jenž překlene u obce Červená nad Vltavou vodní nádrž Orlík, bude s rozpětím oblouku 156 metrů jedním z největších v Česku. Nahradí starý most, který již přesluhuje, ale zůstane v limitovaném provozu až do léta 2024, kdy společnosti Metrostav a Metrostav TBR plánují stavbu nového mostu dokončit. Investorem projektu je Správa Železnic.

Přímo u vstupu na Štvanickou lávku, která je ve stádiu dokončování, bude na pražském ostrově Štvanice stát socha autora Jana Hendrycha, vyrobená z betonu, tedy stejného materiálu, jako samotná lávka.

Moderní doba vyžaduje stavbu štíhlých a vzdušných konstrukcí, které jsou nejen estetické, ale také vedou k úspoře materiálu betonu a výztuže, čímž se stávají také ekonomické a ekologické. Pro dosažení žádaného výsledku v mostním stavitelství často využíváme technologii předpjatého betonu.

V poválečném období byla většina částí vozovek v prašné úpravě. Vozovky měly štětový základ, který byl zakalen jílem. Právě díky jílu se komunikace zatáhla, ale pro řidiče znamenala velmi nepohodlnou jízdu. V létě silnice prášila a v zimě zase klouzala.

Obecně lze shrnout, že životnost železobetonových staveb je úzce limitována korozí konvenční ocelové výztuže betonu (z uhlíkové, tj. nelegované oceli) [1, 2].

říká v rozhovoru pro Silnice železnice Jan Růžička, který vede ve společnosti Metrostav Infrastructure Středisko betonových vozovek.

Pokládka cementobetonového krytu vypadá z laického pohledu jednoduše, ale než se rozjede samotná realizace, probíhá kolotoč časově velmi náročných prací. Co se tedy děje, než se řidiči projedou po nových betonových deskách? 

Technologie spřažených mostů, tedy betonové mostovky a nosníků z oceli, je poměrně rozšířená, neboť umožňuje efektivní využití obou materiálů. V Anglii, kde má spřažená konstrukce velkou tradici, byla v šedesátých letech minulého století vyvinuta technologie, která usnadňuje provádění těchto mostů, systém ztraceného bednění EMJ Permadeck.

Na podzim letošního roku bude do provozu uveden dálniční úsek západního obchvatu města Prešov. Tímto aktem dojde k propojení dosud oddělených větví dálnice D1 ze západního směru (od města Poprad) a ze směru jižního (od města Košice) v jeden souvislý celek.

Protihlukové stěny (protihlukové bariéry) jsou obvykle prefabrikované liniové stavby využívané k odhlučení provozu kolem silničních a železničních komunikací (viz obr. 1 a 2).