Michal Krapinec: České dráhy se mění a mění se rychle

„Rozsah, stabilita a komplexnost služeb, které poskytujeme, jsou v českém železničním prostředí bezkonkurenční. Obsluhujeme prakticky celou republiku, denně vypravujeme tisíce vlaků, máme zázemí ve všech krajích. Navíc máme dlouhodobé know-how, jedinečné technické zázemí, které využívají i jiní dopravci,“ vypočítává v rozhovoru Michal Krapinec, předseda představenstva a generální ředitel Českých drah. „To prostředí a lidé vás prostě chytí. Železnice je obor, který má smysl, a to mě na tom baví,“ svěřuje se.

Když jste přebíral vedení Českých drah, s čím jste upřímně nejvíc zápasil – s čísly, politikou nebo s mentalitou lidí uvnitř firmy?

V rámci Skupiny ČD jsem působil před nástupem na současnou pozici už přibližně deset let, takže prostředí i fungování společnosti pro mě nebyly žádnou neznámou. Nicméně důležité bylo například citlivě uchopit vnitřní mentalitu firmy, která má za sebou tak dlouhou a bohatou historii.

Českým drahám nechybí odbornost ani zkušenosti, ale jako každá velká organizace mají i své zakořeněné zvyklosti, které se nemění přes noc. U celé řady procesů bylo třeba najít správný balanc a v případě změn je provést tak, aby byly srozumitelné a motivující. Dnes vidím, že právě otevřená komunikace je klíčem k tomu, aby se Českým drahám dařilo nejen technicky, ale i lidsky.

Často se říká, že České dráhy jsou „stát ve státě“. Je vůbec možné takto obří organizaci efektivně řídit?

Možná dříve, když byly České dráhy synonymem pro českou železnici, bylo v nich soustředěno všechno, infrastruktura, řízení provozu na tratích, osobní i nákladní doprava, zkrátka vše, co k železnici patří. Dnes je situace zcela jiná.

Železnice prošla transformací, máme zde regulační úřady, jako je Drážní úřad, máme vlastníka infrastruktury, Správu železnic, na kolejích jezdí stovky společností, které si konkurují. Na koleje vstoupil stát a regiony jako objednatelé veřejné služby a organizátoři integrovaných dopravních systémů. Všichni mají definované své úkoly a povinnosti.

Ve prospěch označení stát ve státě hovoří i drobnosti, jako je povinnost seniorů prokazovat na příměstských linkách v rámci integrované dopravy svůj nárok na cestování zdarma speciálním dokladem. Proč na tom trváte? Občanský průkaz České republiky vám nestačí?

To je právě ukázka toho, že takové označení už pro České dráhy dávno neplatí. V mnoha směrech se musíme řídit pokyny a požadavky našich partnerů, například krajů, které organizují integrované dopravní systémy. Jde o jejich specifické podmínky, takže pokud některý IDS nabízí seniorům bezplatnou přepravu na příměstských linkách, může si stanovit vlastní pravidla, včetně požadavku na speciální průkaz nebo čipovou kartu.

To už ale není v gesci Českých drah, jde o rozhodnutí daného koordinátora krajské veřejné dopravy a pak by vaše otázka měla směřovat právě tam. Pokud jde o státní slevu pro seniory nad 65 let, tam stačí běžný občanský průkaz a není třeba žádný další doklad.

Co je podle vás největší slabinou ČD v porovnání se soukromou konkurencí?

Nejde o slabinu, ale o nerovné podmínky, které soukromníky zvýhodňují. Za zmínku stojí určitě například fakt, že na rozdíl od soukromých dopravců musíme vybírat dodavatele striktně podle zákona o veřejných zakázkách.

Naproti tomu soukromí dopravci si mohou výrobce vlaků nebo další dodavatele vybrat napřímo bez veřejných tendrů, což jim umožňuje větší flexibilitu a rychlost. Takových bodů bychom však našli mnohem více.

A naopak – co konkurence nikdy nemůže nabídnout a vy to považujete za největší přednost Českých drah?

Rozsah, stabilita a komplexnost služeb, které poskytujeme, jsou v českém železničním prostředí bezkonkurenční. Obsluhujeme prakticky celou republiku, denně vypravujeme tisíce vlaků, máme zázemí ve všech krajích. Navíc máme dlouhodobé know-how, jedinečné technické zázemí, které využívají i jiní dopravci.

Zmínit lze třeba podúrovňový soustruh pro reprofilaci jízdních ploch kol a brzdových kotoučů. To je jedinečné zařízení, které si může dovolit jen silný hráč. K tomu přidejme opravárenské kapacity napříč republikou, školicí institut i náš mezinárodní přesah. To všechno tvoří systém, který není možné jednoduše postavit od nuly. Dalším benefitem jsou naši lidé, srdcaři, kteří železnicí žijí.

Politici o vás často rozhodují, aniž by rozuměli železnici. Zažil jste už moment, kdy jste si řekl: „Takhle to prostě nepůjde…“?

České dráhy jsou akciová společnost se standardně nastavenou strukturou řízení, která funguje podle zákonů pro podnikatelské subjekty. Nejvyšším orgánem je řídící výbor, který zastupuje roli valné hromady a vykonává akcionářská práva státu.

O strategii a každodenním fungování společnosti rozhoduje představenstvo, zatímco dozorčí rada dohlíží na jeho činnost a hospodaření. Díky tomuto nastavení je rozhodování o klíčových krocích společnosti transparentní a odpovědné vůči vlastníkovi i veřejnosti.

Politici tak přímo nerozhodují o fungování firmy, ale mají moc ovlivňovat prostředí, ve kterém se pohybujeme, například v podobě přijímaných zákonů.

V médiích se často objevuje kritika, že ČD jsou drahé a neefektivní. Co z toho je podle vás mýtus a co tvrdá realita?

Chápu, že zvenčí může být pohled na velkou firmu vlastněnou státem zkreslený. České dráhy nejsou drahé, pokud porovnáte cenu jízdenky s tím, co za ni cestující dostane: pohodlný vlak, bezpečný provoz, služby na palubě, ekologickou dopravu. Ve vlaku můžete pracovat, sledovat filmy, poslouchat podcasty nebo si dát dobré jídlo.

Pokud jde o efektivitu, neustále hledáme cesty, jak redukovat náklady a ušetřit, a přitom nesnížit kvalitu cestování. Ať už jde o optimalizaci provozu, nebo úspory v rámci vnitřních agend. Když srovnáte relevantní údaje o nás a jiných velkých zahraničních dopravcích, zjistíte, že jsme naopak velmi efektivní.

Na druhou stranu je pravda, že současné požadavky na železniční provoz a jeho regulace vyžadují investice v řádu miliard až desítek miliard korun a to se promítá do našich nákladů v osobní i nákladní dopravě a ovlivňuje to i naši konkurenceschopnost. Vezměme třeba ETCS, bez kterého na některé tratě u nás dneska nevyjedete. Jen do vybavení vlaků ETCS jsme investovali kolem 10 miliard a za další desítky miliard pořídili množství nových vlaků, které už jsou ETCS vybavené z výroby. Žádné auto, autobus ani kamion nemají tak dokonalý, ale nákladný systém zabezpečení.

Když zmiňuji silniční dopravu, zde máme další rozdíl. Zatímco na železnici zaplatíte za použití kolejí každý jeden kilometr jízdy i na té poslední lokálce, na silnicích se platí mýto jen na vybrané síti hlavních silnic a dálnic. I to jsou rozdílné podmínky, náklady, které se pak v konečné ceně pro zákazníka projeví.

Jak moc vás svazuje fakt, že musíte být zároveň moderní dopravce a zároveň státní podnik pod drobnohledem veřejnosti?

Jak už jsem zmínil, České dráhy jsou akciová společnost. Musíme si na sebe vydělat. Naše příjmy pocházejí především z tržeb za jízdné a z úhrad za dopravní výkony, které si objednávají kraje nebo stát a dnes je běžně zadávají formou různých soutěží. Jsme součástí otevřeného trhu.

Zákazníkům chceme nabízet kvalitní služby, proto nasazujeme nová vozidla, v dálkové dopravě jsou to aktuálně nejmodernější soupravy ComfortJet a lokomotivy Vectron, v regionální pak desítky nových jednotek RegioPanter a RegioFox. Chceme být také lídr v zavádění nejmodernějších technologií v železniční dopravě.

Úspěšně provozujeme první bateriové vlaky v Česku, jsou čtyři a jezdí v Moravskoslezském kraji. A další akutrolejové vlaky budou přibývat, a to nejenom na severu Moravy, ale i v dalších krajích. V rámci digitalizace úspěšně testujeme vysokorychlostní satelitní internet Starlink pro lepší připojení ve vlacích a takových moderních projektů máme více. Ale jak už jsem uvedl, jako státem vlastněná akciová společnost jsme mnohem více svázáni oproti naší konkurenci třeba v oblasti zadávání zakázek.

Kolik času ve své práci trávíte hašením „požárů“ a kolik vám ho zbývá na vytyčování strategie do budoucna?

Firmu nevede jeden člověk, fungujeme jako tým, kde každý ví, co má dělat. Ať už jde o provoz, finance, komunikaci, nebo techniku. Ano, každodenní provoz přináší situace, které je potřeba řešit rychle. Ale díky tomu, že máme dobře nastavené procesy, neřešíme každý problém jako krizový požár. To nám umožňuje věnovat se i strategii, plánování investic, přípravě na soutěže, modernizaci služeb. Není to buď, anebo. Je to souběžná práce, která se navzájem doplňuje.

Jak se vám spolupracuje s odbory? Jejich předáci dokázali v minulosti vedení ČD pěkně zavařit...

Komunikace s odborovými organizacemi probíhá na seriózní a profesionální úrovni. Někdy jsou jednání náročná, ale pokud je vůle hledat společné řešení, vždy se najde cesta. Ve své podstatě máme totiž stejný cíl, spokojeného zaměstnance, který je věrný firmě, dobře odvádí svou práci, zvyšuje si kvalifikaci a za to je férově zaplacen a získává další benefity.

Jen náš úhel pohledu je jiný. Odbory mají zcela přirozeně na prvním místě zaměstnance, my zase stabilitu a rozvoj firmy. Ta se bez kvalitních zaměstnanců neobejde, ale na druhou stranu jim můžeme poskytnout jen tolik, kolik si společně vyděláme.

Co je pro vás osobně nejtěžší při vyjednávání s politiky a objednateli dopravy v jednotlivých krajích?

Na úrovni státu je naším partnerem Ministerstvo dopravy a v jednotlivých krajích máme zkušené manažery, kteří vedou jednání s objednateli dopravy. Samozřejmě vnímáme, že každý kraj má své priority, rozpočtové možnosti i očekávání od veřejné dopravy. Naším cílem je vždy najít řešení, které bude funkční pro cestující, ekonomicky udržitelné a provozně zvládnutelné.

České dráhy mají pověst firmy, kde se některé věci mění neskutečně pomalu. Co děláte pro to, aby se procesy zrychlily?

České dráhy se mění a mění se rychle. V posledních letech jsme vyměnili velkou část vlaků a hodně investujeme do opravárenského zázemí, moderních technologií i kvalitních zákaznických služeb. Tempo změn je dnes úplně jinde než před pár lety. A to je vidět nejen uvnitř firmy, ale i na kolejích.

Rozumím, že veřejnosti se může zdát i tak výměna vlaků pomalá. Ale když si dnes objednáte nový vlak, tak vám ho výrobce dodá zhruba za tři roky, a to se bavíme už o vozidlech, která jsou schválená. Pokud jde o úplně nový vlak, který musí projít schvalováním, připočítejte jeden až dva roky, plus výběrové řízení se všemi zákonem danými lhůtami přidá klidně ještě další rok. Summa summarum jsme na nějakých šesti letech, které ale České dráhy nemají šanci ovlivnit.

Když slyšíte kritiku na úroveň služeb – čistotu vlaků, přesnost spojů, chování personálu – jak na ni reagujete?

Denně vypravíme téměř sedm tisíc vlaků a náš systém funguje spolehlivě. To je základ, který bereme jako samozřejmost, ale víme, že cestující vnímají hlavně to, co se nepovede.

Když se porouchá lokomotiva, je to naše odpovědnost. Jenže když dojde k mimořádnosti na infrastruktuře, kvůli počasí nebo nehodě na přejezdu, nemáme to ve svých rukou. Pokud bychom všechny externí vlivy odfiltrovali, tak by téměř 99 procent našich vlaků jelo včas.

Náš vlakový personál dostává řadu pochval a cestující ho v aplikaci Můj vlak hodnotí průměrnou známkou 4,59 z možného maxima 5. To je skvělé hodnocení, ale pokud se objeví jeden horší zaměstnanec nebo nějaký konflikt, který proběhne například sociálními sítěmi, tak to bohužel obrázek té drtivé většiny dobrých kolegů poškodí.

Dále zmiňujete čistotu vlaků. Neříkám, že je vše neustále perfektní, ale vždy by mělo být hodnocení v nějakém kontextu. Jinak vypadá vlak, který vyjíždí ráno z depa, a jinak ten, co se večer do depa vrací. Problémem je i vandalismus, hlavně různé čmáranice vně i uvnitř vlaků. Proto ve spolupráci se Středočeským krajem opatřujeme soupravy ochrannými nátěry a fóliemi. Samozřejmě ale konkrétní kritiku bereme vážně, je to důležitá zpětná vazba, která nám pomáhá zlepšovat služby.

Jak jsou ČD připraveny na éru vysokorychlostních tratí, která se v Česku pomalu, ale jistě blíží?

Nemůžeme dopustit, aby nám ujel vlak, a to jak obrazně, tak doslova. V naší flotile máme už teď desítky vozidel, která mohou jezdit na tratích rychlostí až 230 kilometrů za hodinu, jsou to zmiňované ComfortJety nebo lokomotivy Vectron. Zatím ale jejich maximální rychlost můžeme využít na tratích v zahraničí.

Ovšem i česká železnice se bude zrychlovat a České dráhy jsou na to připraveny. První vlaštovkou je Pendolino do Českých Budějovic, které na některých úsecích dosahuje rychlosti až 200 kilometrů za hodinu. I v tomto směru jsme lídr mezi dopravci na naší železnici a věřím, že to bude platit i v budoucnu.

Myslíte si, že by České dráhy měly být primárně národním dopravcem, nebo spíše tvrdě tržním hráčem?

V prostředí liberalizovaného trhu nemůžeme být národním dopravcem v tradičním smyslu, pohybujeme se v konkurenčním prostředí. Takže bych řekl, že jsme tržní hráč s veřejnou rolí.

Musíme soutěžit, inovovat, být efektivní, ale zároveň plníme veřejnou službu, která má přesah do dostupnosti dopravy, regionální mobility i ekologické udržitelnosti. V mezinárodní dopravě pak reprezentujeme Českou republiku a jsme důležitým partnerem pro zahraniční dopravce při plánování vlaků napříč Evropou, který splňuje nejnáročnější evropské požadavky na úroveň personálu, techniky, zapojení do evropských prodejních a rezervačních systémů i další parametry.

Do jaké míry jsou podle vás reálné představy Radima Jančury z RegioJetu, který se chystá získat podstatně větší tržní podíl, než dosud má?

Každý dopravce má právo mít ambice, trh je dnes otevřený, takže soutěž je jeho přirozenou součástí. České dráhy jsou stále největším železničním dopravcem u nás, náš podíl je kolem 80 procent. Důležité je, aby firma byla dlouhodobě zdravá a stabilní. Půjdeme proto do každé zakázky, která nám dává ekonomický smysl a kde můžeme nabídnout kvalitní služby a zároveň udržitelný provoz. Podstatou našeho podnikání není kvantita, ale ta nejvyšší možná kvalita, ať jde o služby pro zákazníky, nebo péči o zaměstnance.

V jaké chvíli jste si jako generální ředitel sáhl na pomyslné dno a řekl si: „Tady je to fakt špatné…“?

Kromě mimořádných událostí, které řešíme na denní bázi, jsou situace, jež vyžadují absolutní nasazení, protože mají obří dopad na provoz vlaků. Připomenu třeba povodně loni na podzim nebo letošní masivní výpadek elektřiny. V takovém případě ale není prostor pro paniku, musíme jednat rychle a hledat řešení, protože na nás spoléhají tisíce cestujících.

A pak je tu samozřejmě celá řada dalších věcí, které souvisejí s fungováním firmy, důležitá rozhodnutí, komunikace, provoz, digitalizace… a tak bych mohl pokračovat dál. Ale to vše k manažerské pozici patří.

A naopak – co považujete za svůj největší dosavadní úspěch ve vedení ČD?

Určitě bych zmínil rekordní modernizaci, kdy zákazníkům přinášíme pohodlnější a rychlejší cestování, to je naše hlavní poslání. Od mého nástupu v dubnu 2022 jsme uvedli do provozu přes dvě stovky nových vlaků. Pro srovnání, během předchozích deseti let jich bylo dodáno asi 170, takže za zhruba tři roky se podařilo nasadit na koleje více vlaků než za celou jednu dekádu.

Daří se nám také digitalizovat procesy, vylepšovat digitální služby pro zákazníky a samozřejmě jsem rád, že se nám daří dosahovat dobré ekonomické ukazatele navzdory ne vždy ideálním vnějším podmínkám.

Jaká byla vaše nejtvrdší osobní lekce od doby, co jste nastoupil do funkce?

V tak velké firmě, jako je ta naše, se neustále něco děje. Nejde mít pod kontrolou úplně všechno a důležité je správně nastavit jak všechny procesy a odpovědnost, tak kontrolní mechanismy.

Když se díváte do budoucnosti – za deset let – kde vidíte České dráhy? A kde byste chtěl, aby byly?

Za deset let vidím České dráhy jako moderního, spolehlivého a konkurenceschopného dopravce, který má silnou pozici jak doma, tak v mezinárodním měřítku.

Vidím firmu, která má moderní vozový park, funguje v digitálním prostředí a umí nabídnout cestujícím komfort, rychlost, dostupnost, bezpečnost a je šetrná k prostředí, v němž žijeme.

Zároveň bych chtěl, aby ČD byly dobrým zaměstnavatelem, který si udrží kvalitní lidi a bude schopný přitáhnout nové generace železničářů. Nejde o to být největší, ale být nejlepší v tom, co děláme, a dělat to udržitelně, efektivně a s respektem k cestujícím i zaměstnancům.

A úplně osobně: je pro vás železnice jen práce, nebo i srdeční záležitost?

Určitě je to srdeční záležitost. To prostředí a lidé vás prostě chytí. Železnice je obor, který má smysl, a to mě na tom baví. Nejde jen o vlaky, ale především o službu lidem a o fakt, že něco funguje.

Foto: České dráhy