Ondřej Kafka a jeho tým stojí za novou tváří smíchovského nádraží v Praze.
„Na naší práci je krásné, jak je tiše v pozadí. Infrastrukturní stavby jako železnice nebo dálnice musí fungovat, ale bereme je jako samozřejmost, neřešíme, kdo za tím stojí,“ říká inženýr Ondřej Kafka, vedoucí střediska architektury a pozemních staveb SUDOP PRAHA. A dodává, že nikdy nepotřeboval být na výsluní. „Moje práce musí dávat smysl mně i okolí, musí být užitečná.“
Čím teď nejvíc žijete?
Jednoznačně pražským dopravním terminálem Smíchovské nádraží. Je to neuvěřitelně složitá megastavba. Prolíná se totiž s několika dalšími stavbami, které jsou navíc v různých fázích přípravy. Pro některé se dělá dokumentace pro územní řízení, jiné jsou ve stavebním řízení a další se už brzy začnou stavět. To vše je potřeba koordinovat a vzájemně sladit. Kromě terminálu tam děláme i rekonstrukci výpravní budovy, rekonstrukci izolace metra. A aby toho nebylo málo, jsou tam i ochranná pásma vodních zdrojů a celá řada dalších nástrah. Výhodou je, že projekt koordinujeme ve 3D… Ale takhle složitá věc je pro mě hodně zajímavá.
Především asi svojí komplexností, ne?
Určitě. I přesto očekávám, že by se mohlo „kopnout“ už příští rok v dubnu. Napadá mě ještě jedna srdcovka z poslední doby. Mohu?
Určitě.
Železniční most na Výtoni, kde jsme v architektonické soutěži na jeho novou podobu skončili třetí (vítězný návrh vzešel z pera kanceláře 2T engineering a levý a pravý břeh Vltavy by měl spojit už v roce 2028, pozn. red.).
V SUDOPu se projektují především tratě – koleje, dálnice, mosty a tunely. Není proto vaše středisko tak trochu stranou většího zájmu?
Nejsme asi klasičtí tahouni. To budou spíše jiná oddělení. Bez nás 14 by však byla řada věcí pro ostatní podstatně komplikovanější. Uvědomil jsem si to naplno ve chvíli, kdy jsme začali dělat na smíchovském terminálu. Kvůli velkému vytížení pak hrozilo, že bychom neměli na některé jiné projekty dost času, a tak je bylo potřeba objednat mimo SUDOP. Najednou jsem viděl, jak se jiné firmy s těmito projekty trápí, jak si projektanti obytných domů lámou na infrastruktuře zuby. Na druhou stranu my zase nemáme ambice projektovat bytové domy nebo hotely, to není naše parketa.
Podle vašich kolegů máte rád moderní technologie a neustále posunujete prezentaci svých projektů někam dál a výš. Nebojíte se experimentovat, používat drony, pracujete s BIM. Jak důležitá je digitalizace ve vašem oboru?
V posledních letech se začíná projektovat ve 3D. Když to zjednoduším, dřív se naše softwary používaly spíš jako takové digitální rýsovací prkno. S nástupem 3D si najednou projekty dovedou představit nejen projektanti nebo investoři, tedy odborníci, ale i laická veřejnost. Komunikace s veřejností, například při projednávání projektu, je najednou úplně jiná. Ve 3D si hned najdete svůj dům ve vztahu například k chystané trati. To dříve nebylo. Uznávám, že třeba taková koordinační situace byla pro laickou veřejnost jen změť čar.
To může přinášet nové emoce do stavebních řízení.
Asi ano. Ale do budoucna je tu velký prostor 3D modely využít na stavbách nebo třeba i na stavebních úřadech. Pro projektanty je 3D hodně velká pomoc. Hlavně pro koordinaci, vše je na jednom místě a na první pohled jasné.
V SUDOP PRAHA sídlí od roku 2019 prestižní digitální Bentley akademie, kde se školí BIM, tedy informační modelování staveb. Pracujete s BIM u vás ve středisku?
Náš první projekt v BIM byla modernizace železniční stanice Česká Lípa v roce 2016. Model se skládal ze dvou pro BIM charakteristických částí: 3D modelu stavebních objektů a k nim přidaných negrafických informací. Informační model stavby zahrnoval profese železničního spodku a svršku, nástupišť, mostů, pozemních objektů, inženýrských sítí... Vlastně až na trakci tam bylo ode všeho trochu. Pamatuji si to přesně. Byl to totiž náš první takto komplexní projekt v BIM.
KDO JE ONDŘEJ KAFKA
Ondřej Kafka je vedoucí střediska architektury a pozemních staveb SUDOP PRAHA. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, obor dopravní stavby, a Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor konstrukce a dopravní stavby, se specializací na ocelové konstrukce. Po vysoké škole pracoval Ondřej Kafka ve dvou architektonických kancelářích. Podílel se třeba na projektu obchodního centra Nový Smíchov nebo výměny fasády České televize na Kavčích horách. Práce ho bavila, ale přesto cítil, že potřebuje změnu. Chtěl pracovat na projektech, kde dokáže využít svůj potenciál. A tak, vybavený skvělou znalostí CAD systému MicroStation, nastoupil do SUDOPu. Už to bude 20 let.
Autorizovaný inženýr v oboru pozemní stavby a jeho tým stojí za novou tváří části smíchovského nádraží v Praze (chystaný terminál Smíchov, výpravní budova Smíchov) nebo za rekonstrukcí zastřešení pražského hlavního nádraží. Připravili rovněž první návrhy nové podoby Masarykova nádraží v Praze, které nedávno dostalo stavební povolení. Návrh nového železničního mostu v Praze na Výtoni, na němž pracovali, skončil v loňské soutěži na třetím místě. Středisko se neorientuje jen na železnici. Mezi jeho výrazné projekty patří například i Centrální dispečerské pracoviště Praha (2016), Půdní vestavba Trojanova 13 na ČVUT v Praze (2016), Myčka kolejových vozidel pro varšavské metro (2014), Vědeckotechnický park Mstětice (2008) nebo Anglická mezinárodní škola v Praze (2007).
Ondřej Kafka hovoří anglicky, srbsky a rusky. Rád chodí a leze po horách, jezdí na kole a fotografuje, má kapitánské zkoušky „na moře“.
A jak se na něj díváte s odstupem času?
Některé věci bych dnes udělal úplně jinak. Když si na to vzpomenu, musím říct, že se to docela povedlo. BIM je podle mě budoucnost. Mnohými sice zatím nedoceněná, ale je to rozhodně posun vpřed. Pokrok, který se nezastaví. Od té doby jsme se ve středisku podíleli na řadě dalších projektů v BIM. Železniční stanice Roudnice nad Labem, „Ejpovické“ tunely u Plzně, Masarykovo nádraží v Praze nebo třeba už zmíněný terminál Smíchov. Každý další projekt nás o kousek posune. Za pár let nikoho ani nenapadne, že by se mohlo projektovat jinak.
Vyrůstal jste částečně v Bělehradě, srbsky prý docela dobře hovoříte. Využil jste někdy pracovně tuto zkušenost?
S rodiči jsme tam strávili pět let, a i přesto, že jsem chodil do české školy, prostředí jsem neunikl a jazyk jsem se vlastně naučil, aniž bych o tom věděl. I dnes, když mám v neděli volno, si občas pustím bělehradské rádio a těší mě, že jim stále rozumím. Když jsme v SUDOPu dělali studii rekonstrukce hlavní železniční trati z maďarské hranice do Bělehradu, uvítal jsem to a dost jsem se tomu věnoval. V Srbsku jsem pak znalost jazyka uplatnil, i s lidmi z dráhy jsem se bavil srbsky. Neuvěřitelně to prolomí ledy a pomůže. Každopádně tehdy šlo jen o krátkou zakázku, která dál nepokračovala, skončilo to u studie. Škoda.
Nebyl to jediný váš zahraniční projekt. V Polsku jste projektovali myčku, lakovnu a čisticí linku podvozků pro soupravy metra ve Varšavě. To už asi bylo zajímavější, ne?
Ano, to byl kompletní projekt, který se nám podařilo tenkrát získat. SUDOP tam měl tehdy středisko. Myčka dnes stojí, funguje a neměli jsme jediný negativní ohlas. Byla to zajímavá zkušenost. Teď bychom v Polsku měli projektovat část tamní vysokorychlostní tratě. Dost si od toho slibujeme, polský trh je obrovský.
Na trhu je mnoho projekčních a inženýrských firem. Proč by si potenciální uchazeči měli vybrat právě SUDOP?
Protože jsme firma, která pracuje na obrovských a hodně zajímavých projektech. V malé firmě se k takovým věcem nedostanete. Nemá tolik lidí, nemá ty správné odborníky. Lidé jsou náš obrovský benefit. A taky historické zkušenosti. Na hlavním nádraží v Praze se má dělat rekonstrukce nové odbavovací haly. Nikdo o té stavbě moc neví, SUDOP ale halu v 70. letech projektoval, a tak k tomu máme v archivu veškerou dokumentaci. Tohle žádná jiná firma říct nemůže. Když je u mě někdo na pohovoru, vždycky říkám, že SUDOP je firma, která nikdy nezahyne. Pokud tady někdo profesně stagnuje, tak to není proto, že by mu firma neměla co nabídnout. Každý se zastaví až na vlastních schopnostech, na sobě samém.
Autor: Jakub Ptačinský
