Jaromír Beránek, náměstek primátora hlavního města Prahy pro oblast dopravy.
Praha se v příštích desetiletích promění více než kdykoli od konce minulého století. Na rozsáhlých brownfieldech vzniknou nové čtvrti pro statisíce obyvatel, město bude dále růst a spolu s ním porostou i nároky na dopravu. Podle náměstka primátora hlavního města Prahy pro oblast dopravy Jaromíra Beránka však budoucnost metropole neleží v dalším rozšiřování prostoru pro automobily, ale především v rozvoji kolejové dopravy, chytrém plánování a lepším propojení jednotlivých druhů dopravy.
„Praha má mít ambici být městem pro dva miliony obyvatel. Hustě zastavěná města fungují lépe, protože dokážou nabídnout více služeb na menším prostoru a ve výsledku lépe naplňují princip takzvaného patnáctiminutového města,“ říká Beránek.
Přestože oficiální počet obyvatel Prahy zůstává výrazně nižší, podle něj se v některých dnech na území metropole už dnes pohybují až dva miliony lidí. A právě na tuto realitu musí být dopravní infrastruktura připravena.
Kolejová doprava jako základ budoucnosti
Největší potenciál vidí náměstek v rozvoji veřejné dopravy. Praha podle něj může během několika let patřit mezi evropské lídry především v oblasti tramvajové dopravy.
„Pokud se jedná o veřejnou dopravu, máme nakročeno skutečně k tomu být evropskou metropolí číslo jedna v tramvajové dopravě. S tím, jak se rozrůstá síť tramvají, můžeme v budoucnu předstihnout i některá města, která dnes mají tramvajový provoz rozsáhlejší než Praha.“
V současnosti se připravuje více než sto kilometrů nových tramvajových tratí. Některé z nich vůbec poprvé překročí hranice hlavního města a propojí Prahu se středočeským zázemím. Právě zde Beránek vidí významný prostor pro další rozvoj.
Současně upozorňuje, že tramvajová doprava by měla předcházet nové bytové výstavbě, nikoli ji dohánět. Za úspěšné příklady považuje například tratě do Holyně nebo na Dědinu, které vznikaly souběžně s novými obytnými soubory.
„Lidé potom tramvaj nevnímají jako vetřelce, který je připravuje o parkovací místa, ale jako přirozenou součást nové čtvrti,“ vysvětluje.
Metro nesmí ztratit tempo
Vedle tramvají považuje za zásadní také pokračování výstavby metra. Právě zde podle něj Praha v minulých letech ztratila cenný čas.
Připomíná, že mezi otevřením stanice Depo Hostivař a následným prodloužením trasy A do Motola uplynulo téměř deset let a další dlouhé období následovalo poté.
„Z mého pohledu je to špatně. Historicky vždy platilo, že když se dokončovala jedna část metra, už se stavěla nebo připravovala další. Tuto kontinuitu musíme obnovit.“
Vedle budované linky D proto město počítá s dalšími prodlouženími stávajících tras. V územních rezervách zůstávají pokračování linek A, C i D a diskutuje se také o nové tangenciální trase, pracovně označované jako metro E.
Právě tangenciální spojení považuje Beránek za jednu z největších slabin současného systému. Historicky byla totiž pražská veřejná doprava budována především radiálně, tedy směrem do centra a z centra.
Nové čtvrti potřebují novou dopravu
Rozvoj dopravy úzce souvisí s proměnou rozsáhlých brownfieldů. Bubny-Zátory, nákladové nádraží Žižkov nebo Smíchov City patří mezi největší rozvojová území ve střední Evropě a v příštích letech zde vzniknou desítky tisíc bytů. Podle Beránka je nezbytné, aby doprava byla připravena ještě před příchodem nových obyvatel.
„Měli bychom se inspirovat principem transit-oriented development. Nová výstavba by měla vznikat tam, kde je kvalitní veřejná doprava nebo kde ji lze jednoduše vybudovat.“
Právě tento přístup je podle něj běžný ve vyspělých evropských metropolích. Města již nestaví nové čtvrti tam, kde je nejlevnější pozemek, ale tam, kde je možné zajistit kvalitní dopravní obslužnost.
Pražský okruh zůstává
prioritou
Přestože Beránek dlouhodobě prosazuje rozvoj veřejné dopravy, nepodceňuje význam silniční infrastruktury. Za klíčovou považuje především dostavbu Pražského okruhu.
„Nikdo dnes nezpochybňuje, že dálniční okruh potřebujeme dokončit. Je to jedna z nejdůležitějších dopravních staveb v České republice.“
Podle něj však nelze okruh vnímat pouze jako tranzitní komunikaci. Významně pomůže také samotné Praze, protože nabídne nová tangenciální spojení mezi jednotlivými částmi města a umožní odvedení části dopravy z přetížených ulic.
Náměstek současně upozorňuje, že pozitivní efekty dostavby okruhu se naplno projeví pouze tehdy, pokud vzniknou i navazující komunikace a další doprovodná opatření.
Ještě důležitější než okruh? Vysokorychlostní tratě
Když má Beránek označit dopravní projekt s největším strategickým významem pro Českou republiku, neukazuje překvapivě na Pražský okruh. „Pokud bych měl vybrat nejdůležitější soubor staveb, jsou to vysokorychlostní tratě.“
Podle něj mohou zásadně změnit fungování celé země. Nejde pouze o rychlejší spojení mezi velkými městy, ale také o možnost lépe rozložit ekonomickou aktivitu a nabídnout nové příležitosti regionům.
„Ve chvíli, kdy bude možné dostat se z Ústí nad Labem do Prahy za půl hodiny, začne řada lidí uvažovat o bydlení úplně jinak.“
Neméně důležité je podle něj uvolnění kapacity na stávajících železničních tratích, které jsou zejména v okolí Prahy dlouhodobě přetížené.
Robotaxi jako nová výzva
Vedle tradičních infrastrukturních projektů upozorňuje také na nové trendy, které mohou zásadně ovlivnit podobu dopravy. Za jeden z největších problémů příští dekády považuje masové rozšíření autonomních vozidel a robotických taxislužeb.
„Pokud nepřijmeme vhodnou regulaci, může nás čekat přemíra samořiditelných robotických taxíků. A kapacita silniční sítě tomu logicky postačovat nebude.“
Naopak velký potenciál vidí v digitalizaci dopravy, chytrém řízení křižovatek a využívání umělé inteligence při koordinaci dopravních toků. Právě zde podle něj může Praha získat významné rezervy bez nutnosti rozsáhlých stavebních zásahů.
Dopravní kolaps nehrozí
Přes všechny výzvy zůstává Jaromír Beránek optimistou. Dopravní kolaps Prahy podle něj v dohledné době nehrozí, přestože město stále splácí infrastrukturní dluh z minulosti.
„Praha se potýká s řadou problémů, ale není na pokraji dopravního kolapsu. Musíme však pokračovat v přípravě staveb, investovat do infrastruktury a nebát se přijímat rozhodnutí, která nejsou vždy populární.“
Právě schopnost plánovat s dostatečným předstihem bude podle něj rozhodovat o tom, zda se Praha dokáže proměnit v moderní evropskou metropoli pro dva miliony obyvatel. A pokud má být doprava skutečně udržitelná, bude muset stát především na kolejích.
