Pražské metro: technický unikát i živá historie podzemí

publikováno:
autor:
Na rozdíl od mnoha jiných měst nebylo pražské metro koncipováno pouze jako dopravní systém, ale i jako výstavní prostor. Typickým znakem jsou hliníkové obklady se specifickými „bublinami“, které se objevují na trasách A a B. Na rozdíl od mnoha jiných měst nebylo pražské metro koncipováno pouze jako dopravní systém, ale i jako výstavní prostor. Typickým znakem jsou hliníkové obklady se specifickými „bublinami“, které se objevují na trasách A a B.

Pražské metro, které dnes přepraví více než milion cestujících denně, patří k nejvýznamnějším dopravním systémům ve střední Evropě. Přestože je jeho historie relativně krátká, během několika desetiletí se stalo nejen páteří městské hromadné dopravy, ale i symbolem technického umu a architektonické odvahy.

První úvahy o podzemní dopravě v Praze se objevily už na konci 19. století. V té době se počítalo s podzemní tramvají, podobně jako v Budapešti. Po druhé světové válce však převážila koncepce plnohodnotného metra sovětského typu. Výstavba se oficiálně rozběhla v 60. letech, přičemž první úsek trasy C mezi Florencí a Kačerovem byl slavnostně otevřen 9. května 1974.

Architektura, která se zapsala do dějin

Stanice metra jsou samostatnou kapitolou. Na rozdíl od mnoha jiných měst nebylo pražské metro koncipováno pouze jako dopravní systém, ale i jako výstavní prostor. Typickým znakem jsou hliníkové obklady se specifickými „bublinami“, které se objevují na trasách A a B. Tyto barevné reliéfy vytvořil architekt Jaroslav Otruba a staly se ikonickým prvkem pražského podzemí. Některé stanice, například Anděl, zdobí i umělecká díla s politickým přesahem – původní názvy a výzdoba připomínaly sovětské osvoboditele.

Metro v Praze je unikátní i z technického hlediska. Stanice Náměstí Míru se nachází v hloubce 53 m, což je největší hloubka stanice v celé síti a zároveň rekord ve střední Evropě. Její eskalátory, dlouhé přes 87 m, patřily dlouhou dobu k nejdelším v Evropě. Opačný extrém představuje stanice Hloubětín, která je situována těsně pod povrchem.

Celková délka provozované sítě dnes přesahuje 65 kilometrů a zahrnuje 61 stanic. Denně ji využije více než 1,7 milionu cestujících, což činí z metra nejvytíženější segment pražské dopravy.

Současnost a budoucnost

K největším investicím posledních let patří výstavba nové trasy D, která spojí Pankrác s jižními čtvrtěmi metropole. Její první úsek by měl být zprovozněn v roce 2030. Moderní technologie počítají s bezobslužným provozem vlaků, což bude v rámci české dopravní infrastruktury zcela nový standard.

Vedle toho se pokračuje v modernizaci stávajících stanic a vozového parku. Legendární soupravy sovětského typu Ečs a později 81-71 byly postupně nahrazeny modernizovanými verzemi a novými vlaky z produkce firmy Siemens, které splňují náročné požadavky na komfort i ekologický provoz.

Metro jako součást identity Prahy

Pražské metro není jen dopravním prostředkem – stalo se i inspirací pro filmaře, fotografy či hudebníky. Nejedna filmová scéna se odehrává právě v jeho kulisách a některé stanice jsou dodnes vnímány jako architektonické památky své doby.

Podzemní dráha tak propojuje minulost s budoucností – od doby, kdy byla symbolem socialistické modernity, až po současnost, kdy se chystá vstoupit do éry plně automatizovaného provozu. Ať už jde o každodenní cestu do práce, nebo o technickou fascinaci, metro zůstává jedním z nejvýraznějších symbolů Prahy.