Hostem dalšího podcastu časopisu Silnice Železnice byl jeden z nejvýznamnějších mostařů jak v České republice, tak ve světovém měřítku, profesor Pavel Ryjáček, vedoucí katedry ocelových a dřevěných konstrukcí Fakulty stavební ČVUT.
Podcast si můžete pustit zde:
Mosty v české krajině nejsou jen technickými stavbami, ale také svědectvím doby, výsledkem spolupráce architektů a inženýrů i symbolem lidské vynalézavosti. „Most je dialog mezi technikem a architektem – někdy harmonický, jindy konfliktní, ale vždy tvůrčí,“ říká host našeho podcastu.
Podle něj je stav velkých mostů v Česku zatím relativně dobrý – ty železniční a dálniční spravované velkými státními organizacemi procházejí pravidelnými kontrolami a opravami. Zcela jiný obrázek ale nabízejí mosty v majetku obcí. Často chybí nejen finance na údržbu, ale dokonce i základní evidence. „Máme v republice tisíce mostů, které nemají jasného vlastníka. Říkáme jim mosty nikoho – a to je obrovský problém,“ varuje Ryjáček.
Problém se podle něj navíc bude prohlubovat. Nejvíce mostů se v Československu stavělo v 70. letech a mnohé z nich dnes dosahují hranice své životnosti. „Za deset či patnáct let může přijít vlna havárií. Je to časovaná bomba, na kterou zatím nemáme připravené řešení,“ upozorňuje.
Složité diskuse o budoucnosti
Na konkrétních případech pražských mostů – Libeňského a zejména železničního mostu na Výtoni – je vidět, jak složité jsou diskuse o jejich budoucnosti. Do hry vstupují nejen dopravní a technické požadavky, ale také památková ochrana, občanské iniciativy a politické tlaky. Výtoňský most je podle Pavla Ryjáčka typickou ukázkou dilematu: technicky by šel opravit, ale výsledek by neodpovídal potřebám železniční dopravy 21. století. „Pokud bychom vyměnili 60 procent prvků, už to není rekonstrukce, ale novostavba. Musíme si vybrat: chceme historickou relikvii, nebo funkční most, který zvládne provoz?“
Rozhovor se však neomezuje jen na stav českých mostů. Odborník vysvětluje, co mosty ničí (koroze, mráz, sůl, únava materiálu), jak dlouho by měly vydržet (v Evropě 100 let, v USA jen 75), a představuje i základní typy konstrukcí – od trámových přes obloukové až po zavěšené. Prozrazuje i to, jací jsou jeho osobní favorité. Obdiv chová k tureckému gigantovi Çanakkale 1915, hrdý je na český Žďákovský most a vzpomíná na monitoring elegantního norského oblouku Oskar.
Mosty, zdánlivě samozřejmá součást krajiny, se tak v podcastu ukazují jako fascinující svět, kde se střetává technika, estetika, politika i ekonomika. A kde hrozba „mostů nikoho“ visí jako varovný vykřičník nad českou infrastrukturou.
