Claim není v Polsku vnímán jako atak na objednatele

Co není psáno, není dáno. Tak shrnuje své zkušenosti Ivana Kaiserová, která v Polsku řídí aktivity tuzemské stavební jedničky Metrostav a. s. Za sebou má již sedm významných staveb a v rozhovoru pro Silnice železnice přibližuje, v čem bychom se mohli od severních sousedů inspirovat.

Jaká byla vaše cesta od práv ke stavebnímu oboru?
Po ukončení Právnické fakulty jsem nastoupila do společnosti Metrostav a. s. jako podnikový právník. Postupně jsem se začala seznamovat s problematikou stavebních projektů, harmonogramy počínaje, přes změnová řízení až ke claim managementu. Téměř po třech letech jsem se dostala do Polska, kde jsem se čím dál více věnovala projektovému řízení.

Jak dlouho působíte u společnosti Metrostav a. s. a co vám to v životě přineslo?
U společnosti pracuji již deset let. Za tu dobu jsem získala cenné zkušenosti, a to jak v oblasti pracovní, tak i v oblasti mezilidských vztahů. Zastávala jsem v Metrostavu a. s. průběžně několik pozic, což mi společně s tím, že jsem byla již na několika projektech „od začátku do konce“, umožnilo dívat se na problém z různých úhlů pohledu a vždy hledat optimální řešení. 

Co je pro vás z ženského pohledu nejnáročnější v tomto ryze mužském oboru a co vás jako ženu naopak těší a inspiruje?
Velice náročné je podle mého názoru bojovat s počáteční nedůvěrou většiny mužů ve schopnosti žen ve stavebnictví. Na druhou stranu, pokud se muži přesvědčí o vaší kompetentnosti, tak je jejich chování ve většině případů vstřícnější nežli k mužským kolegům. Přiznejme si, že ženský prvek může obohatit každé jednání. Teď tedy mluvím zejména o polském prostředí, kde posledních sedm let působím.

Můžete přiblížit, na jakých stavbách jste již spolupracovala?
V Polsku jsem spolupracovala na sedmi projektech, zmínila bych zejména momentálně končící projekt S7 na severu Polska (20 km rychlostní komunikace dálničního typu s kilometrovým mostem přes řeku Wislu) za zhruba 8,4 mld. Kč a již dříve zrealizovaný projekt v centru Varšavy (modernizace rychlostní komunikace S8, průtahu Varšavy v délce 4,6 km, která byla v roce 2016 oceněna titulem Zahraniční stavba roku) za zhruba 4,5 mld. Kč. V České republice jsem pak spolupracovala například na stavbách Silnice I/56 Ostrava – Místecká I. a II. Stavba; Silnice I/48 Rychaltice – Frýdek-Místek; D1 0135 Kroměříž východ – Říkovice.

Co máte jako ředitelka výstavby v Polsku na starosti?
Jsem představitelkou Metrostavu a. s. v Polsku, řídím tak nabídkovou a obchodní činnost, a zároveň všechny projekty, které momentálně v Polsku realizujeme, přičemž jednotlivé projekty samozřejmě vedou po technické stránce vedoucí projektů. Mojí prací je dále například claim management, strategické řízení, v neposlední řadě reprezentuji společnost na různých oficiálních akcích. S ohledem na moje původní profesní zařazení se samozřejmě zabývám i řešením komplikovanějších právních otázek, kdy například spolupracuji na aktuálních soudních sporech.

Jak jste se na přesun do Polska připravovala a můžete srovnat, v čem se liší stavařina v Polsku ve srovnání s českým trhem?
Na přesun do Polska jsem se nijak nepřipravovala, v podstatě se dá říct, že do Polska jsem se přesunula jen několik dnů od chvíle, kdy padlo rozhodnutí o mé delegaci. V té době jsem vůbec neuměla polsky a z profesního pohledu jsem toho celkově o Polsku moc nevěděla. To se ale rychle změnilo. Myslím si, že u mě doslova platilo přísloví o hozeném do vody a učení se plavat.

Co se týká rozdílů mezi polským a českým trhem, zmínila bych zejména přístup účastníků výstavbového projektu. V Polsku je zcela běžné, že je externí správce stavby vybrán na základě výběrového řízení a má k dispozici celý aparát spolupracovníků, od inženýrů plnící dozor nad průběhem výstavby po odborníky z oblasti práva a ekonomie. Dále je standardem podrobný harmonogram s kritickou cestou, který je průběžně vyhodnocován a kontrolován. V neposlední řadě je třeba zmínit i rozdílný přístup ke smluvní korespondenci, zejména ke claimové agendě, kdy není ve většině případů vnímána jako atak na objednatele, ale jako zodpovědný přístup specializované společnosti. Systém samozřejmě není ani zde dokonalý, ale podle mého názoru jednoznačně pomáhá k větší efektivitě a hladšímu průběhu výstavby.

Objednatelé si jsou rovněž vědomi, že nevyvážená smlouva není nikomu ku prospěchu. Smlouvy, na jejichž základě se výstavbové projekty realizují, již nejsou objednatelem silně deformovány a pomalu se blíží k rovnovážné alokaci rizik.

Řada lidí má polský trh zafixovaný jako extrémně těžký pro cizince, cítíte na zahraniční firmy větší nároky oproti domácím firmám?
Osobně větší nároky již necítím. Metrostav a. s. si vybudoval na polském trhu vynikající pověst, a to zejména díky plnění termínů a kvalitě realizovaných prací. Ve většině případů se tak setkáváme s velice pozitivním přístupem. Je ale nesporné, že tomuto přístupu napomohlo i to, že se Metrostav zcela přizpůsobil polskému prostředí. Poláci jsou velmi hrdí a nacionalističtí, velice tak ocenili, že jako první zahraniční společnost na polském stavebním trhu používáme i v běžné komunikaci polštinu.

Když se podíváme na rychlost výstavby infrastruktury, v čem bychom se mohli v Polsku inspirovat a co je naopak nepřenositelné? Chybí vám při spolupráci s Poláky něco z české povahy?
Myslím, že bychom se mohli inspirovat fází přípravy projektů. V Polsku je nyní zcela běžné zadávat zakázky v systému Design & Build. Poláci například v roce 2019 uvedli do provozu rekordních 460 km dálnic a rychlostních silnic, pro tento rok plánují 116 km, což je v porovnání s námi zcela neuvěřitelné. K zamyšlení je i rovněž to, že velká část je financována z evropských dotací. Zde si myslím, že máme ještě velké rezervy.

Co se týká rozdílnosti povah, v Polsku převážně platí „co není psáno, není dáno“. Častokrát mi tu chybí i schopnost Čechů řešit věci s humorem a nadhledem sobě vlastním.

Jak na Vás působí Polsko? Vnímáte ho jako svůj druhý domov? Máte nějaká svá oblíbená místa?
Polsko je velice zajímavá země a rozhodně stojí za to ji trochu více poznat. Má spoustu krásných kulturních památek (například v Gdaňsku, Krakovie, Toruni) a přírodních krás, například jezera na Mazurách, která dokonce bojovala o zařazení mezi přírodní divy světa.

Já jsem poslední čtyři a půl roku strávila převážně v Gdaňsku, je to krásné město a pláže Baltského moře mají i v zimě své kouzlo. Poznala jsem zde i spoustu zajímavých lidí. Takže ano, dá se říci, že Polsko (zejména Gdaňsk) již vnímám jako svůj druhý domov. Bez toho by bylo zřejmě těžké zůstat tak dlouhou dobu v delegaci a udržet si pozitivní přístup.

Vnímáte work-life-balance jako důležitou složku života? Jak jste skloubila práci s osobním životem a co je pro Vás nejlepší forma odpočinku?
Na počátku jsem téměř veškerý čas trávila prací a tuto rovnováhu jsem dosti podcenila. Naštěstí jsem si ale včas uvědomila, že worklife-balance je nezbytnou částí života. Osobně preferuji aktivní způsob odpočinku, nepohrdnu ale ani sklenkou vína ve společnosti přátel nebo četbou dobré knihy. Samozřejmě nemohu opomenout ani čas strávený s rodinou.

Co byste doporučila ženám, které zvažují práci ve stavební firmě?
Nebojte se a zkuste to! Jedná se o velice zajímavý obor. A rozhodně neplatí, že za účelem úspěchu ve stavebnictví by se měly ženy vzdát své ženskosti, naopak! Myslím, že ženský přístup jen obohatí stavební prostředí o nový rozměr.