„Vášeň ke stavařině jsem objevila ve Stockholmu“

Klára Šemberková Klára Šemberková

říká Klára Šemberková, která pracuje jako technik absolvent v divizi 4 Metrostavu a aktuálně je členem týmu na stavbě dálnice D3 v jižních Čechách.

Co si má člověk představit pod pozicí technik absolvent?
Pod pojmem technik absolvent si představuji jakousi přestupní stanici mezi ukončením studia a pozicí, kterou chcete skutečně dělat, pokud nemáte ještě jasno. Já jsem si ale spoustu věcí vyzkoušela již v průběhu studia a po škole jsem měla jasný cíl, že chci být stavbyvedoucí. Hledala jsem tedy spíše zaměstnavatele, který mi to umožní a nebude mě tlačit někam, kam sama nechci. Ale chápu, že málokdo vám svěří takhle velkou odpovědnost hned na začátku, když vás vůbec nezná. Technik absolvent je tedy pozice, kdy máte příležitost ukázat, co ve vás je. Já takovou příležitost nakonec dostala. Tenkrát z týmu odešel mistr a já nahradila jeho místo. Měla jsem na starosti vedení a koordinaci subdodavatelů, plánovaní práce, kontrolu kvality, jednání se zástupci investora, ekonomiku daných objektů, v podstatě tedy vše, co vykonává každý stavbyvedoucí.

Proč jste si vybrala jako zaměstnavatele zrovna divizi 4 Metrostavu?
K Metrostavu jsem se dostala skrze praxi na VUT, která je podmínkou zápočtu na magisterském studiu v oboru Realizací staveb. Metrostav jsem si zvolila jako prioritu číslo jedno, neboť se mi líbila představa pracovat pro velkou českou tradiční firmu. Není ovšem pravdou, že jsem si mohla vybrat divizi, do které chci nastoupit. Jelikož jsem studovala pozemní stavitelství, toužila jsem si to také vyzkoušet v praxi. Bohužel jsem do té doby měla praxi pouze z dopravních staveb a tak jsem se najednou ocitla na divizi 4. Znamenalo to tedy pro mě, na rozdíl od mých kolegu, start od píky a začít se vzdělávat i v tomto oboru. Je přece jen rozdíl, jestli stavíte dům nebo silnici. S odstupem času však mohu říct, že jsem tu spokojená.

S jakými stavbami jste se již dostala do styku?
Hned po prvním roce na vysoké jsem dostala skvělou příležitost získat praxi v zahraničí. Stala jsem se součásti týmu – jako asistentka stavbyvedoucích – na projektu rekonstrukce mimoúrovňové dálniční křižovatky ve Stockholmu, která napojuje ostrov Kungsholmen na dálnici Essingeleden a propojuje ho s dalšími ostrovy. Jednalo se o tříletý projekt, tudíž jsem tam celkem strávila tři letní sezony. Byla to pro mě obrovská zkušenost, jednalo se o velmi komplexní soustavu železobetonových konstrukcí, připojovací a napojovací mosty, vysoké opěrné stěny, vany a složité řešení odvodnění stavby pod úrovní podzemní vody. Až tam se ve mně zrodila skutečná vášeň ke stavařině a chuť něco i nadále budovat. Po skončení projektu jsem si našla brigádu v ČR ve výrobní přípravě projektu, ale to už byla čistě kancelářská práce, která mě vůbec nenaplňovala. Díky tomu jsem ale zjistila, co chci po škole skutečně dělat, protože jsem cítila, že jako žena nemám čas cekat na to, až mi někdo za pár let dá konečně příležitost vrátit se na stavbu.

Jak vám vyhovuje stavařina, ve které je největší nápor na lidi v létě?
Stavařina mi vyhovuje přesně taková, jaká je. Nebyla jsem naivní a věděla jsem, dočeho jdu. Věděla jsem, že to bude časově náročné, že práce s lidmi je sama o sobě taky náročná, že se vždy nebude vše dařit podle mých představ a že se budu učit i z vlastních chyb. Ale každý musíme vykonávat nějakou práci a bylo by smutné být celý život nešťastný. Moje práce mě baví a chodím tam ráda, i když mám chvilky, kdy si to nemyslím.

Co oceňujete a naopak neoceňujete na zázemí největší stavební firmy v ČR?
Na práci v Metrostavu oceňuji hlavně možnost pracovat na velkých a zajímavých projektech a také být součástí rozsáhlého týmu zkušených odborníků, od kterých se každým dnem učím víc a víc. Bonus navíc je i to, že jsem tu získala spoustu nových přátel. Nevýhodou je snad jen to, že člověk nikdy neví, co bude dál. Stavby se rozjíždějí a končí, týmy se rozpadají a zase sestavují, ale já jsem momentálně dost flexibilní se tomu všemu přizpůsobit.

Co děláte, když neděláte?
Co dělám, když nedělám? To je taky velmi složitá otázka. Dosud jsem byla zvyklá přebývat na jednom místě, teď vlastně ani nevím, kdy se z práce dostanu domů nebo jestli vůbec. Původem jsem z Vysočiny, ale kvůli práci u Metrostavu jsem se přesunula s přítelem do Prahy, což byla taky velká neznámá. Práci mám v jižních Čechách, takže tu stejně musím přespávat. Volný čas se pak snažím věnovat příteli a cestovaní. V minulosti jsem se intenzivně věnovala hudbě, hraji na klarinet a saxofon, ale hraní vyžaduje pravidelnost zkoušek a to momentálně nedokáži s prací skloubit. Pak mám ráda in-line brusle, snowboard, potápění, čtení skandinávských detektivek a vaření. Mým snem je pořídit si motorku. Mám to spjaté s dětstvím, kdy jsme na nich po vesnici řádili od rána do večera, ale to není úplně laciná zábava a z hlediska priorit to bude muset ještě chvíli počkat.

Reklama

Vážené čtenářky a čtenáři,

od roku 2020 jsme spustili nový web časopisu SILNICE ŽELEZNICE. Všechny historické články lze dohledat na „staré verzi webu“ - old.silnice-zeleznice.cz. Pokud jste si na své firemní stránky některý z našich článků někdy vložili, upravte si v administraci odkaz - vložte slovo „old“, čili old.silnice-zeleznice.cz/ … (link článku). Odkaz bude plně funkční.

Kalendář akcí