Stanice Jiřího z Poděbrad byla uvedena do provozu v roce 1980 v rámci úseku trasy II. A pražského metra. Jedná se o raženou trojlodní stanici s jedním eskalátorovým tunelem a jedním podpovrchovým vestibulem. Po cca 37 letech provozu (2017) vznikl požadavek na celkovou rekonstrukci stanice včetně nového bezbariérového přístupu, což se nyní po 44 letech podařilo dokončit.
Přiblížíme vám tento proces z pohledu projektanta. Na jiném místě tohoto časopisu si o tomto projektu můžete přečíst z pohledu stavitele. Pro investora Dopravní podnik hl. m. Prahy zajistil METROPROJEKT Praha a.s. kompletní přípravu stavby – zpracoval návrh řešení, všechny stupně projektové dokumentace a obstaral všechna úřední povolení.
Před rekonstrukcí
Stanice je situována, jak její název napovídá, pod parkově upravenou plochou v prostoru náměstí Jiřího z Poděbrad v městské části Praha 3, vestibul pak pod křížením ulic Vinohradská a Slavíkova. Vlastní stanice je 45 m pod zemí, tj. v pražském metru druhá nejhlubší. Byla budována jako ražená trojlodní, se zkráceným středním tunelem na 34,5 m a se sedmi páry prostupů na nástupiště. Ostění stanice je ze železobetonových tybinků.
Vestibul a podchod je tvořen monolitickou železobetonovou konstrukcí; na větší rozpony byly použity předpjaté I nosníky. Podchod je spojen s uliční úrovní pěti výstupy s pevnými schodišti; dva výstupy, do ulice Vinohradská a Slavíkova, jsou doplněny o eskalátory.
Provozní zařízení stanice je instalováno v technologickém tunelu, situovaném před stanicí (směrem ke stanici Náměstí Míru). Ostění technologického tunelu je tvořeno zčásti železobetonovými a zčásti litinovými tybinky.
Návrh rekonstrukce stanice
Po rekognoskaci stavu před rekonstrukcí a provedení nezbytných průzkumů bylo možné náplň rekonstrukce lapidárně shrnout takto:
Stavebně byla stanice bez kritických poruch – potřebovala celkovou sanaci a lokální rekonstrukční zásahy. Technologické a strojní vybavení mělo prakticky vyčerpanou životnost a bylo téměř kompletně na výměnu. S podobným stavem se setkáváme u většiny stanic pražského metra po více než 30 letech provozu.
Jako základní zadání pro postup provádění rekonstrukce bylo s Dopravním podnikem na začátku přípravy projektu odsouhlaseno, že stavební práce na rekonstrukci stanice budou probíhat za provozu vlaků metra trasy A a vlastní stanice bude během stavebních prací uzavřena pro cestující veřejnost.
.jpg)
Rekonstrukce stanice nepředstavuje žádný zásah do urbanismu náměstí Jiřího z Poděbrad. Časově byla však v souběhu s přípravou celkové revitalizace náměstí. Od počátku přípravy rekonstrukce stanice metra byl návrh s úpravami povrchu náměstí koordinován mezi arch. Martínkovou (architektkou návrhu rekonstrukce stanice) a arch. Cikánem (architektem revitalizace náměstí).
Jednalo se např. o výstupy na terén do ulic Slavíkova a Vinohradská. Tyto výstupy měly před rekonstrukcí zakryté přístřešky. Navrhovali jsme jejich zakrytí zachovat, případně provést zakrytí nové ve vylehčené formě. Projektem rekonstrukce stanice jsme však vstupovali do platného územního rozhodnutí na revitalizaci náměstí, ve kterém bylo navrženo odstranění těchto přístřešků. Jednání bylo vedeno za účasti zástupců investora a Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy, jako jednoho z dotčených orgánů státní správy. Byť byly předloženy všechny technické a věcné argumenty pro zachování stávajících přístřešků, popřípadě pro vybudování nových, lehkých, prosklených, nebylo dosaženo shody a Institut plánování a rozvoje následně ve svém vyjádření potvrdil požadavek na demolici přístřešků nad schodišti a eskalátory z povrchu do podchodu a vestibulu stanice metra. Z tohoto důvodu bylo třeba provést větší rozsah stavebních úprav v podchodu. Jednalo se především o výměnu a očištění kamenných obkladů, výměnu podhledů v podchodu i vestibulu a dále o stavební úpravy menšího rozsahu v technickém zázemí vlastního vestibulu.
Stanice – podélný řez.
Rekonstrukce eskalátorového tunelu byla navržena v maximálním rozsahu. Dominuje jí výměna trojice původních eskalátorů a stavební úpravy pro osazení nových eskalátorů s dopravní výškou 37 m. Dále byly v eskalátorovém tunelu navrženy dílčí stavební úpravy, jako jsou sanace litinového ostění, výměny zontů atd. Ve vlastní stanici se jedná zejména o výměnu zontů, zdemontování a vyčištění obkladů, popř. nahrazení poškozených kusů. V úrovni pod nástupištěm byly navrženy drobné stavební úpravy místností dle požadavků nově instalované technologie. V technologickém tunelu, tunelu hlavního větrání a hygibuňky byly provedeny také drobné stavební úpravy, vyplývající z požadavků technologie. V komoře dodatečného vstupu bylo stávající ocelové schodiště z důvodu havarijního stavu v části sejmuto a vybudováno nové s patřičnou protikorozní úpravou.
V celé stanici, vestibulu i přilehlých tunelech byla navržena sanace betonových konstrukcí, betonových i litinových tybinků, demontáž stávajících kabelových lávek včetně azbestových nosných desek pro kabely a instalace nových kabelových lávek.
Rekonstrukce technických a technologických zařízení byla navržena buď jako kompletní výměna (osvětlení, silové rozvody, slaboproud, elektronická požární signalizace, automatický systém dispečerského řízení), nebo jako částečná modernizace, popřípadě u některých technických celků pouze jako drobné úpravy (vytápění). Provozní soubor ASDŘ – osvětlení byl do stanice navržen nově, za účelem zefektivnění provozu a správy systému osvětlení stanice.
.jpg)
Bezbariérový přístup – výtah a únikové schodiště
Před modernizací byla stanice bezbariérově nepřístupná, proto se investor v rámci celkové rekonstrukce stanice rozhodl vybudovat bezbariérový přístup z úrovně terénu do stanice i osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Navržená úprava zajistí bezbariérové zpřístupnění z úrovně nástupiště stanice na úroveň chodníku v ulici Vinohradská. Zpřístupnění bylo navrženo pomocí dvojice výtahů z uliční úrovně do zalomené podzemní přestupní chodby, situované výškově nad stanicí, a další dvojice výtahů z této přestupní chodby na nástupiště stanice. S ohledem na aktuálně platné normy a předpisy z hlediska bezpečnosti cestujících bylo třeba z nástupiště do přestupní chodby a dále na terén navrhnout ještě pevné únikové schodiště, které v úrovni terénu končí zdvihacím poklopem.
Toto netradiční a komplikované řešení bylo druhým velkým koordinačním oříškem s návrhem revitalizace náměstí. Speciálně se jednalo o podobu kiosku výtahů, výstupu z únikového schodiště chráněné únikové cesty a výdechů vzduchotechniky. Opět po velmi komplikovaných jednáních jsme byli „zatlačeni pod zem“ a výsledný návrh je z našeho pohledu nadbytečně technicky komplikovaný. Na terénu se pohledově projevuje pouze prosklený kiosek výtahů (aby jej také našli ti, kteří to potřebují). V trávníku nedaleko pak tušíte poklop nad únikovým schodištěm a za kioskem pak rozměrné horizontální pororošty, které slouží jako nasávání a výdech vzduchotechniky. Toto řešení, kde krása zvítězila nad funkčností, opravdu prověří až čas.
Řez bezbariérovým přístupem.
Vlastní stavba bezbariérového zpřístupnění byla navržena a provedena zčásti v otevřené jámě a zčásti hornickým způsobem, tj. ražbou. Otevřená pažená stavební jáma byla navržena v jižní části parku, z ní pokračovala těžní šachta kruhového profilu o průměru 13 m a hloubce 22 m. V průběhu výstavby sloužila jako těžní a zároveň zásobovací cesta. Po dokončení podzemních konstrukcí byly do šachty vestavěny konstrukce únikového schodiště a dvojice výtahů. Přestupní chodba je podkovovitého tvaru délky cca 43 m. Kvůli komplikovanosti výstavby druhé výtahové šachty je chodba vedena v několika odlišných příčných řezech a v místě druhé šachty rozšířena. Zde vznikají v definitivním stavu nové místnosti pro technologii. Výškový rozdíl podlahy přestupní chodby a terénu je 28 m. Konstrukce chodby je dvouplášťová s mezilehlou izolací. Propojení výtahu a pevného schodiště se stanicí je v čele stanice, nově vzniklou chodbou, která svým tvarem a rozměry plynule navazuje na stávající tvar stanice. Veřejná část nástupiště je tak prodloužena o 9 m a zakončena dvojicí výtahů a vstupem na schodiště, umístěné za těmito výtahy.
Stavební úpravy pro výtahy a pevné schodiště v úrovni nástupiště stanice jsou malého rozsahu. Přestupní chodba je lomená, spojující dvojice výtahů z nástupiště na terén. Stěny přestupní chodby jsou řešeny jak zavěšeným kamenným obkladem, tak tenkostěnným velkoplošným obkladem. Podhledy v části nad stanicí kopírují klenbu, v navazující užší části chodby byl navržen podhled rovný. Nášlapná vrstva podlahy chodby je tvořena kamennou dlažbou, pouze před tlakovým uzávěrem je osazena ocelovou rozebíratelnou podlahou. Spojení přestupní chodby s terénem zajišťuje dvojice výtahů a trojramenné únikové schodiště, které obchází výtahovou šachtu. Na terénu pak výtahy ústí do minimalistického celoproskleného kiosku. Vyústění schodiště je schováno pod hydraulicky ovládaným poklopem. V úrovni terénu jsou v sousedství poklopu schodiště umístěny výdechy vzduchotechniky. Jedná se o pororoštovou konstrukci minimalisticky skrytou v ploše trávníku.
I přes všechna úskalí přípravy projektu máme dobrý pocit z toho, že celková modernizace stanice Jiřího z Poděbrad byla pojata přiměřeně velkoryse, nešetřilo se „za každou cenu“ a výsledné provedení stavby v podání sdružení firem STRABAG a.s. a AŽD Praha s.r.o. je v dobré kvalitě. Modernizace přinesla řadu unikátních technických řešení, vyplývajících z požadavků současných norem a předpisů, ale i z konceptuálního řešení veřejného prostoru. Věříme, že výsledek ocení nejen cestující s omezenou schopností pohybu a orientace, ale i ti nejnáročnější kritici pražské veřejné dopravy.
Autor: Ing. Ludmila Pánková,
METROPROJEKT Praha a.s.
Foto: Ing. Tomáš Cmíral
