2/2021

Jaká nás čeká stavební dekáda?

Nemám rád historické paralely, protože kvalita vstupních dat a porovnávání různých etap vždy pokulhávají. Ale jednu drobnost si přece neodpustím. Stejně jako my dnes, i před sto lety se svět vyhrabával z celospolečenského marasmu. Vstřebával zničující válku a pomalu se upínal k obnově ekonomické, kulturní i morální. Výsledkem byla poměrně optimistická 20. léta, v nichž se ekonomika, věda i společnost posunula neskutečně dopředu. Jak křehká to byla situace, víme z následujících dějin.

I v dnešní době jsme na prahu dekády, která může přinést řadu změn a stavebnictví, ač obor konzervativní, jich rozhodně nebude ušetřen. Nemusíme si nalhávat, že stavební sektor – až na drobné nepříjemnosti – koronakrize zásadně nezasáhla. Zakázek je dost, stát pumpuje do ekonomiky peníze jako zběsilý a dopravní stavby jsou logickým (a jednoduchým) nástrojem, jak nastartovat rychlý ekonomický růst.

Celý řetězec je dnes de facto nasycený. Projektanti hledají kohokoliv, kdo „udrží pravítko“, státní investoři pracují s historicky nejvyššími rozpočty, investuje se na silnici, železnici i na vodě. Jak dlouho to může vydržet? Upřímně moc dlouho pravděpodobně ne. Rizik je několik.

Rozpočtový večírek vlády zákonitě skončí se zdražením obsluhy státního dluhu, což bude mít zásadní vliv i na investiční plány státu. Už za dva, tři roky budeme rádi, pokud budeme schopni alespoň spolufinancovat projekty z EU. A nepodaří-li se – hlavně státu – zvládnout pilotní projekt PPP na dálnici D4, moc zdrojů na financování infrastruktury nebude. A že je potenciálních projektů víc než dost. Jen vysokorychlostní tratě spolknou stovky miliard korun. Druhým rizikem je slabá ochota státu stavebnictví modernizovat. Povolovací procesy jsou tristní, hlavním nástrojem úředníka je pořád papír a BIM se zatím prosazuje spíše marketingově, než že by se stal standardní součástí stavebních projektů. A třetím rizikem je surovinová základna, o které se příliš nemluví, ale bude pro budoucnost stavebnictví absolutně klíčová. Není výjimkou, že dnes firmy vozí materiál na stavby stovky kilometrů daleko. A pokud se nezmění politika státu vůči lomům nebo se nenajde přelomové recyklační řešení, budou mít stavaři už tuto dekádu velký problém si suroviny zajistit.

Ale abych končil pozitivně, ve stavebním sektoru je připravená řada zajímavých staveb, které se tuto dekádu mohou realizovat. Jen v Praze jde o Městský okruh, spojení s letištěm a nová trasa metra. Řada měst dostane nové obchvaty, dokončí se koridory a snad se rozjedou i VRT. A vrcholem by mohla být výstavba nového bloku v Dukovanech. Jen to stát nesmí… Zazdít.

Dobré čtení přeje,

Petr Svoboda,
šéfredaktor