3/2021

Silniční harakiri

Říká-li se, že peníze jsou až na prvním místě, je poměrně nepochopitelné, jaká je nyní situace na silničním trhu. Stát sype do infrastruktury rekordní sumy a teoreticky by tak stavební firmy měly mít žně, postupně narovnávat ceny prací a aspoň částečně vyrovnávat rychle rostoucí ceny vstupů. Opak je pravdou. Dominantní hráči na trhu jsou v klinči, který způsobuje, že řada klíčových silničních zakázek pravděpodobně skončí na ÚOHS, a ač připravené na zahájení stavby, jsou v podstatě u ledu.

Je to špatná zpráva pro všechny strany. Investorovi v čele s Ředitelstvím silnic a dálnic stojí důležité tahy, na které má financování a často po strastiplné cestě i všechna povolení. A teď musí v podstatě jen čekat, jak skončí právní bitva mezi stavebními giganty.

Prohrávají i samotné firmy, protože nervozita z nerozjetých staveb – a samozřejmě i další důvody – tlačí ceny zakázek na nesmyslnou úroveň. Běžně se soutěží na 75 % hodnoty zakázky, což při rostoucích cenách materiálů a cen subdodavatelů napříč stavebnictvím nemůže stačit na rozumný zisk. A prohráváme i my řidiči, neboť budeme čekat na důstojnou dálniční a silniční síť déle, než je nutně potřeba.

Mám reálnou obavu, že se pomalu dostáváme opět do situace, kdy se berou zakázky, aby je neměla konkurence nebo čistě pro naplnění kapacit. Do hry vstupuje i nejistota z výsledku podzimních voleb, které překreslí politickou mapu a stavebnictví už zdaleka nemusí mít takový přísun investic. V úvodním rozhovoru tohoto čísla to koneckonců přiznává i generální ředitel ŘSD ČR Radek Mátl.

Zbývá jen doufat, že se trh uklidní, zamrzlé stavby se rozjedou a stavebnictví vytěží maximum ze současné konjunktury. Jinak si úplně zbytečně zaděláváme na podobnou krizi, kterou před deseti lety způsobil Bártův politický populismus. 

Abychom nekončili negativně, přeji všem za celou redakci pěkné léto a pořádný odpočinek. Řada z nás ho nevyhnutelně potřebuje.

Kvalitní čtení přeje,

Petr Svoboda,
šéfredaktor