4/2019

Zpomalení Made in Czech a Made in Germany

Je zajímavé sledovat, jak se Německo a my připravujeme na zpomalení ekonomiky, ke kterému zákonitě musí dojít už jen proto, že prosperita trvá nečekaně dlouho. Pro stavebnictví to bude klíčová zpráva, aby udrželo dlouhodobě udržitelnou prosperitu.

Německo v průběhu růstu snižuje deficity veřejných financí až k přebytku. Nastaví si vizi zelené společnosti a ušetřené zdroje strategicky investuje do odvětví – například energetika, nové technologie v průmyslu – která by měla vizi naplnit. Jde o riskantní celospolečenskou změnu, jejíž alternativou je ale víceméně neudržitelný současný stav. Zda se tato změna vyplatí, posoudí až další generace. Nikdo ale nebude moci stávající vládnoucí garnituře vyčítat, že jen seděla na zadku a přihlížela budoucímu rozpadu ekonomiky a společnosti. Na konci období prosperity si pak německá vláda připravuje krátkodobý a střednědobý plán proti krizi. A tím je celostátní obnova infrastruktury. Tedy jako z čítanek ekonomie. Když se nedaří, ekonomiku pomáhají roztáčet státní investice.

Česká republika je těsně za vrcholem růstu. Státní výdaje vzrostly od roku 2017 o 150 miliard ročně a pravidelné deficity zasekávající dluhovou sekyru stále hlouběji. Sázka na inovace? Ani omylem. Energetická vize? Spíš bramboračka kolem jádra a debaty, která část byznysmenů si uloupne z koláče „zelených“ dotací. Výsledkem je rostoucí státní dluh (ano, jsme méně zadlužení než Řecko, hurá…) a konjunkturu ve stavebnictví supluje svými dotacemi EU. Je jasné, že stavebnictví – a především to inženýrské – dojíždí do krize pomaleji, protože zakázky jsou dlouhodobé. Ale má stát vizi, co bude za tři, čtyři roky, když bude potřeba nasypat do rozpočtu SFDI stovky miliard, aby pomohl chřadnoucí ekonomice? Nebo zase důchodcům vezme pár přidaných stovek s dovětkem „sorry, potřebujeme miliardy na silnice…“?

Dnešnímu stavebnictví se daří a konečně cítíme na trhu spokojenost a dobrou náladu. Opravdové hurá! Jen je třeba mít vzadu v hlavě i myšlenky na budoucnost. Stát na ni zatím moc nemyslí, měli bychom alespoň my.

Dobré čtení přeje,

Petr Svoboda,
šéfredaktor